V roce 2021 došlo ke zvýšení platů v sociálních službách. Přestože si zaměstnanci v sociálních službách zvýšení platů zcela jistě zaslouží, způsob, jakým je navýšení realizováno, je třeba označit za velmi problematický.
Sociální službou je činnost nebo soubor činností podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, které zajišťují pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení. Poskytovateli sociálních služeb jsou obce, kraje, nestátní neziskové organizace, jiné právnické osoby a fyzické osoby, jakož i Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud mají oprávnění k poskytování sociálních služeb (tzv. registraci). Jsou zřizovány domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy se zvláštním režimem, domovy pro seniory, pečovatelská služba, denní stacionáře, sociálně terapeutické dílny, chráněné bydlení, odlehčovací služby, sociální rehabilitace, odborné sociální poradenství, sociální rehabilitace, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, azylové domy, telefonická krizová pomoc a další zařízení. Celkový počet dosahuje 5 222 poskytovaných služeb.1) To představuje tisíce pracovníků v těchto typech zařízení, kteří nepracují přímo s klienty v rámci ošetřovatelské péče, ale také jde o zaměstnance na úseku řídícím, ekonomickém, personálním, právním, údržby a úklidu. Ti všichni se denně podílejí na řádném provozu zařízení sociálních služeb a nelze říci, že tyto profese spadající do úseku sociálních služeb nepřicházejí do přímého kontaktu s klienty v rámci výkonu ošetřovatelské péče, a proto je jejich práce v době epidemie onemocnění covid-19 zcela bezpečná a nevyžaduje zvýšené úsilí.
Například ředitelé a vedení zařízení poskytujících sociální služby se musí denně již skoro rok vypořádávat s nečekanými úkoly a obtížemi při zajišťování jejich řádného chodu. Jsou v přímém kontaktu i s ošetřujícím personálem, protože musí dohlížet na jejich činnost, komunikovat s klienty i personálem, jakož i s třetími osobami. Čas, jenž je věnován v době pandemie práci, mnohdy přesahuje vymezenou pracovní dobu a nasazení si žádá zvýšené úsilí, nehledě na to, zda je víkend nebo svátek. Když se nad tím zamyslíme, tak i z hlediska úklidových služeb došlo k výraznému nárůstu okruhu činností s ohledem na přijímaná epidemiologická opatření. Nelze vyjímat jednu profesi z oblasti sociálních služeb a ostatní pominout. Vše dohromady působí jako propojený a funkční celek, jedno bez druhého nemá význam a logiku.
Sociální služby jsou významným sektorem veřejných služeb, jejichž důležitost se ukazuje ještě více právě v souvislosti s pandemií onemocnění covid-19, s níž se celý svět potýká od března roku 2020. Nebude jistě troufalé, když autoři vyjádří domněnku, že pobytové služby sociální péče, které poskytují své služby seniorům a osobám se zdravotním postižením, jsou hned po zdravotních službách lůžkové péče druhým sektorem, který je onemocněním zasažen a vyžaduje výrazné pracovní nasazení všech pracovníků, kteří sociální služby poskytují.
V souvislosti s pandemií se v médiích nejvíce hovoří právě o pobytových službách pro seniory, je však nezbytné vnímat, že se toto onemocnění výrazně promítlo do praxe poskytování všech druhů sociálních služeb. Po celou dobu pandemie jsou poskytovány i terénní služby lidem závislým na pomoci jiné osoby (pečovatelská služba, osobní asistence), ale rovněž služby sociální prevence typu azylových domů.
S účinností od 1. 1. 2021 došlo ke změně nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, nařízením vlády č. 603/2020 Sb.2), které navýšilo platové tarify u zaměstnanců v přímé péči o 10 %. Důvodová zpráva k návrhu uvádí: „Návrh nařízení vlády zejména zlepšuje platové ohodnocení některých skupin zaměstnanců, jejichž význam vzrostl v souvislosti s pandemií nemoci Covid-19. Navrhuje se zvýšení platových tarifů lékařských i nelékařských zdravotnických pracovníků poskytujících zdravotní služby, pracovníků v sociálních službách a sociálních pracovníků a lékařů orgánu ochrany veřejného zdraví o 10 %.“3)
Uvedené zvýšení platových tarifů se však týká pouze pracovníků v sociálních službách a sociálních pracovníků, resp. zaměstnanců, jejichž plat se stanoví podle přílohy č. 2 uvedeného nařízení vlády. V sociálních službách však pracuje celá řada dalších profesí, bez nichž nemohou sociální služby fungovat, na ně však navýšení platů nedopadá. Nutno rovněž zdůraznit, že „povinné navýšení platů“ se týká pouze poskytovatelů sociálních služeb, na které dopadá právě uvedené nařízení vlády, tj. poskytovatelů sociálních služeb zřizovaných územními samosprávnými celky. Takový postup však nemá logiku a popírá celistvost poskytovaných sociálních služeb, protože bez dobrého ředitele není bezproblémový chod zařízení sociální péče, bez dobrých kuchařek nebude poskytováno kvalitní jídlo klientům a personálu, bez úklidu není čistoty.
V pondělí 11. 1. 2021 byl na webu MPSV4) zveřejněn společný dopis ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové, předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR Dagmar Žitníkové a prezidenta Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR Jiřího Horeckého zaměstnancům sociálních služeb, zřizovatelům, dobrovolníkům a studentům.
Mimo poděkování, které je zcela namístě, a nezbývá než se k němu připojit, však obsahuje rovněž informaci o navýšení platů v sociálních službách pro rok 2021. S informací o navýšení platů se již ztotožnit nelze.
Není pravdou, že lze bez dalšího navýšit platy i zaměstnancům, u nichž nedošlo novelou nařízení vlády ke zvýšení tarifního platu, jak k tomu autoři dopisu nabádají. Zásadně totiž nelze souhlasit s částí dopisu, v níž je uvedeno: „Připomínáme, že zvýšení platů lze u zaměstnanců, kterým nebyly zvýšené základní platové tarify (dělníci, THP, administrativa a další) zajistit zvýšením nenárokových složek platu. Úpravu lze realizovat v organizacích, kde působí odbory prostřednictvím kolektivních smluv a v ostatních zařízeních úpravou interních platových a mzdových předpisů.“
Z citovaného textu je nezbytné dovodit, že MPSV navrhuje navýšení osobního příplatku. Podle ustanovení § 131 zákoníku práce může být zaměstnavatelem přiznán zaměstnanci, který
- dlouhodobě dosahuje velmi dobrých pracovních výsledků nebo plní větší rozsah pracovních úkolů než ostatní zaměstnanci,
- je vynikajícím, všeobecně uznávaným odborníkem a vykonává práce zařazené do desáté až šestnácté platové třídy (takovému zaměstnanci může zaměstnavatel poskytovat osobní příplatek až do výše 100 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen).
Podle ustanovení § 122 zákoníku práce plat není možné určit jiným způsobem v jiném složení a jiné výši, než stanoví tento zákon a právní předpisy vydané k jeho provedení, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Zde se však nejedná o případ, kdy by zvláštní zákon stanovil jinak.
Dle § 122 odst. 1) zákoníku práce: „Plat určuje zaměstnanci zaměstnavatel, není-li v odstavci 2 stanoveno jinak, a to podle tohoto zákona, nařízení vlády vydaného k jeho provedení podle § 111 odst. 2, § 112 odst. 2, § 123 odst. 6, § 128 odst. 2 a § 129 odst. 2 a v jejich mezích podle kolektivní smlouvy, popřípadě vnitřního předpisu. Plat není možné určit jiným způsobem v jiném složení a jiné výši, než stanoví tento zákon a právní předpisy vydané k jeho provedení, nestanoví-li zvláštní zákon jinak.“
Z citované zákonné úpravy vyplývá, že tedy nelze přiznat ani zvýšit osobní příplatek,5) aniž by byla naplněna některá ze skutečností uvedených v zákoně, a to ani s odkazem na výše uvedený dopis paní ministryně, paní předsedkyně a pana prezidenta z důvodu, že nařízením vlády nebyl části zaměstnanců navýšen platový tarif. Takový postup by byl v rozporu s platnými právními předpisy. Současně nelze s takovým postupem souhlasit ani s ohledem na skutečnost, že takto přiznaný osobní příplatek by se de facto stal „nárokovou“ částí platu. Takovým postupem by mohli být poškozeni (diskriminováni) zaměstnanci, u nichž by nyní k navýšení osobního přípatku nedošlo.
Viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 21 Cdo 5447/2007: „I když se v ustanoveních § 12 zákona o platu a § 7 nařízení vlády o platových poměrech výslovně neuvádí, na jakou dobu zaměstnavatel smí přiznat svému zaměstnanci osobní příplatek, je třeba vzít zejména v úvahu, že osobní příplatek neslouží k zohlednění jednorázového zvýšení pracovních výkonů zaměstnance, ale k ocenění dlouhodobě dosahované kvality a množství práce, a že zaměstnavatel může rozhodnout o zvýšení poskytovaného osobního příplatku, jestliže zaměstnanec ještě lépe naplňuje hlediska uvedená v ustanovení § 7 odst. 1 nebo 2 nařízení vlády o platových poměrech, popřípadě o snížení nebo odnětí osobního příplatku, ukáže-li se, že nadále dosahované pracovní výsledky neodůvodňují poskytování osobního příplatku v dosavadní výši nebo vůbec.“
Rovněž je nezbytné brát v úvahu současnou ekonomickou situaci, kdy není zřejmé, jak se budou vyvíjet rozpočty příspěvkových organizací. Přestože došlo k navýšení účelové státní dotace, nepokryje toto navýšení všechny potřeby poskytovatelů sociálních služeb.
Přestože je zřejmé, že navýšení platů si zaslouží všichni zaměstnanci sociálních služeb, nelze v současné době realizovat jiná navýšení, než jaká vyplývají ze změny nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů. Není vyloučeno, že u některých zaměstnanců jsou zákonné podmínky pro přiznání či zvýšení osobního příplatku naplněny a ekonomická situace bude zároveň takový postup umožňovat, v žádném případě však nelze toto připustit jako plošné řešení, jak je již vysvětleno shora, nýbrž jako výlučnou pravomoc statutárního zástupce zaměstnavatele. Chtělo-li MPSV realizovat plošné navýšení platů pro všechny zaměstnance v sociálních službách, mělo tak učinit systémově úpravou příslušné legislativy, jejímž je gestorem, tedy úpravou platových tarifů a dostatečnou valorizací státní účelové dotace, nikoliv formou mediálního vzkazu zaměstnavatelům (a zřizovatelům), ať oni napraví tuto nedostatečnou legislativní změnu.
Možnou změnu nařízení vlády navrhoval Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče: „Vedení odborového svazu se nevzdávalo a požádalo naše právníky o návrh změny v nařízení 341/2017 Sb. jednoduchou úpravou, kde navrhlo v § 5 odst. 2: ‚Zaměstnanci poskytovatele zdravotních služeb a poskytovatele sociálních služeb, pokud není uveden v odstavci 3 nebo odstavci 4, přísluší platový tarif stanovený podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 2 k tomuto nařízení.‘ Ani tato právní úprava nebyla MPSV přijata.“6)
Závěr
Jak již bylo uvedeno, je způsob, jakým MPSV přistoupilo k navýšení platů zaměstnanců sociálních služeb, autory tohoto příspěvku považován za problematický. Rovněž návrh ministryně práce a sociálních věcí, jak řešit nevhodnou změnu příslušného právního předpisu, je nezbytné odmítnout. Do současné doby není zřejmé, zda a případně kdy se dočkají navýšení platů i zaměstnanci, kteří nejsou tzv. pracovníky v sociálních službách.
Nutno rovněž připomenout, že v tomto příspěvku uvedený problém se týká pouze zaměstnanců organizací, na které dopadá právní úprava platů. Velká část zaměstnanců v sociálních službách je odměňována mzdou. U těchto poskytovatelů sociálních služeb je problém ještě komplikovanější, neboť navyšování mezd je v jejich případě závislé toliko na tom, kolik finančních prostředků mají k dispozici.
Je tak nezbytné konstatovat, že odměňování zaměstnanců sociálních služeb je stále upraveno velmi nesystémově a v žádném případě právní předpisy nezaručují, že za stejnou (náročnou) práci budou zaměstnanci odměňování (aslepoň) obdobně. MPSV by se tímto zásadním problémem mělo zabývat systémově, aby nerovnosti v této oblasti byly odstraněny.