Řada zaměstnavatelů využila nabídky státu a v nelehké situaci vyvolané pandemií koronaviru Covid-19 požádala v rámci cíleného programu podpory zaměstnanosti "Antivirus" o příspěvek na úhradu nákladů spojených s poskytnutím náhrady mzdy zaměstnancům za dobu vybraných překážek v práci. Ne všichni na něj ale dosáhli, ačkoliv s tím počítali.
Nikoliv z dohody uzavřené mezi zaměstnavatelem a Úřadem práce, ale jen z manuálu vydaného Ministerstvem práce a sociálních věcí (MPSV) vyplývalo, že příspěvek nelze poskytnout na zaměstnance, který je zároveň jednatelem společnosti či členem statutárního orgánu zaměstnavatele, jestliže pracovní smlouva byla podepsána stejnou fyzickou osobu jak na straně zaměstnavatele, tak zaměstnance. Stejný závěr pak mnohé krajské pobočky dovodily i pro případ, že tato osoba zplnomocnila k podpisu pracovní smlouvy za zaměstnavatele někoho jiného.
Z důvodu rozdílnosti zájmů obou stran MPSV pro účely zaměstnanosti nepovažuje takovou osobu za zaměstnance v pracovním poměru. Tento názor přitom MPSV "převzalo" z judikatury Nejvyššího soudu, který v podpisu pracovní smlouvy jednou a touž osobou za zaměstnavatele i na straně zaměstnance spatřuje "střet zájmů" vedoucí k neplatnosti pracovní smlouvy.
Nutno poznamenat, že rozhodovací praxi dovolacího soudu v této věci nesdílejí ani Ústavní soud, ani Nejvyšší správní soud (a s jejich kritikou nelze než souhlasit). Není proto divu, že se v ju