Sociální pojištění zaměstnanců v Evropské unii a některých dalších zemích Evropy

V současné době je naprosto běžným jevem migrace zaměstnanců za prací do různých světových destinací. Někteří zaměstnanci vykonávají práci v cizině pro svého stálého zaměstnavatele v ČR, jiní nacházejí uplatnění u svých nových zaměstnavatelů v cizině. Volný pohyb osob na pracovním trhu však přináší i některé praktické otázky, a to zejména: kde osoba pracující v jiném členském státě platí pojistné na sociální zabezpečení, kde jí vznikají nároky na dávky, jaké má taková osoba či její zaměstnavatel povinnosti ve vztahu k cizozemským či tuzemským institucím aj. Specifické postavení mají zaměstnanci, kteří našli své pracovní uplatnění v zemích Evropské unie, ve státech Evropského hospodářského prostoru (tj. Norsko, Island, Lichtenštejnsko) či ve Švýcarsku, tzv. členských států). Následující texty přiblíží odpovědi na tyto a další otázky. Sociální ochrana těchto zaměstnanců se řídí tzv. koordinačními nařízeními.

Principy koordinačních nařízení

Volný pohyb osob představuje jeden ze čtyř základních principů uplatňovaných na vnitřním trhu EU. Jedná se v zásadě o odstraňování právních a praktických překážek, které by občanům EU mohly bránit v pohybu do jiného členského státu za prací, podnikáním, ale i studiem nebo turistikou. Zaměstnanci musí mít možnost odejít do jiného členského státu, aby tam přijali nabídnutou práci, nebo dokonce aby tam práci hledali. Migrující pracovník se nesmí nacházet v méně…

Tento článek je jen pro předplatitele

Registrujte se nyní a získejte 14 denní přístup ZDARMA

  • Přístup k placeným článkům
  • Týdeník Podtrženo, sečteno
  • Časové řezy předpisů
  • Přístup k Otázky a odpovědi
Registrujte se zdarma

Heslo by mělo obsahovat alespoň 6 znaků