Fungování systému veřejného zdravotního pojištění je primárně založeno na bázi jeho vyrovnanosti, což znamená, že příjmy systému by měly v dlouhodobém časovém horizontu pokrývat jeho výdaje. A v této souvislosti hraje nezanedbatelnou roli i institut minimálního vyměřovacího základu, a to jak u zaměstnavatelů (zaměstnanců), tak u osob samostatně výdělečně činných.
Tento minimální vyměřovací základ byl do právní úpravy veřejného zdravotního pojištění začleněn již od jeho samotného počátku v roce 1993 a jeho smyslem je zajistit u každého subjektu odvod minimálního pojistného de facto za každý kalendářní měsíc v případě, když je příjem zaměstnance nebo OSVČ jako vyměřovací základ nižší než jeho zákonem stanovená minimální výše.
Pokud je občan zaměstnán, zodpovídá za dodržení odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu zaměstnavatel. V případě OSVČ je minimum zajištěno tím způsobem, že podnikatel měsíčně platí alespoň minimální zálohy, což je v roce 2017 částka 1 906 Kč.
V případě souběhu zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností musí být minimální vyměřovací základ každopádně dodržen v jedné z těchto činností, což si v dalším textu předvedeme.
Souběh zaměstnání s podnikáním
Pro placení pojistného je při tomto souběhu rozhodující, která činnost je hlavním zdrojem příjmů, a ve které tedy musí být zákonné minimum dodrženo. Toto důležité rozhodnutí činí sám pojištěnec jednak tehdy, když při zaměstnání začíná podnikat, anebo když jako OSVČ nastupuje do zaměstnání - podání této informace zdravotní pojišťovně je důležité pro nastavení záloh, které reálně mohou být:
- minimální,
- vyšší než minimální,
- nižší než minimální,
- nulové.
Zároveň toto své rozhodnutí následně stvrzuje v podávaném Přehledu o příjmech a výdajích ze samostatné výdělečné činnosti a úhrnu záloh na pojistné zatržením těch kalendářních měsíců, ve kterých pro OSVČ nebyl stanoven minimální vyměřovací základ.
V prvních dvou příkladech je při daném souběhu zaměstnání hlavním zdrojem příjmů, opačně je tomu v Příkladě č. 3, kdy je hlavním zdrojem příjmů samostatná výdělečná činnost.
Příjem zaměstnance je při souběhu s podnikáním alespoň 11 000 Kč.
Příjmem zaměstnance je v zaměstnání dodržen minimální vyměřovací základ. V rámci své samostatné výdělečné činnosti nemusí pojištěnec jako OSVČ:
- hradit zálohy, pojistné doplatí jednorázově do osmi dnů po podání Přehledu,
- dodržet minimální vyměřovací základ, takže pojistné se vypočte sazbou 13,5 % z příjmů po odpočtu výdajů za rozhodné období kalendářního roku.
Příjem zaměstnance je při souběhu s podnikáním nižší 11 000 Kč.
Zaměstnavatel provádí dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu ve smyslu ustanovení § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
I v tomto případě samozřejmě platí pro OSVČ obě dvě zvýhodnění OSVČ, tedy neplacení záloh a odvod pojistného bez ohledu na minimum platné pro OSVČ.
Pro oba uvedené příklady přitom platí podmínky, kdy pojištěnec má jako OSVČ nárok na obě popisované úlevy tehdy, jestliže:
- zaměstnavatel odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu a současně
- zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc.
Tento postup vychází z ustanovení § 3a odst. 3 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb. včetně dovětku.
Podnikatel platící alespoň minimální zálohy nastoupí do zaměstnání.
Vyměřovacím základem zaměstnance může být i částka nižší než 11 000 Kč. Aby zaměstnavatel mohl odvádět pojistné z příjmu nižšího než minimální vyměřovací základ, musí mít k dispozici čestné prohlášení zaměstnance o tom, že ve zdravotním pojištění jako OSVČ alespoň minimální zálohy platí.
Kdyby se pojištěnec třeba k 1. 7. rozhodl, že podnikatelská činnost již nebude od tohoto data hlavním zdrojem jeho příjmů, musí toto svoje rozhodnutí oznámit:
- zdravotní pojišťovně, která navede od července příslušné zálohy, tedy buď minimální, nebo vyšší než minimální - podle výsledků podnikatelské činnosti v předcházejícím kalendářním roce,
- zaměstnavateli, který bude při příjmu nižším než minimální mzda provádět příslušný dopočet.
Skutečnosti snižující minimální vyměřovací základ zaměstnance
Pokud zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc a pro zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) platí ustanovení o minimálním vyměřovacím základu, musí být zaměstnavatelem odvedeno pojistné alespoň z vyměřovacího základu 11 000 Kč.
Ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb. však taxativně vyjmenovává situace, kdy se minimální vyměřovací základ zaměstnance snižuje na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů trvání dané skutečnosti. Konkrétně se jedná o tyto případy:
- zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období kalendářního měsíce (zaměstnanec do zaměstnání nastoupil nebo je ukončil v průběhu měsíce),
- zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci (např. nemoc - § 191 a násl. zákoníku práce),
- zaměstnanec se stal nebo přestal být v průběhu měsíce osobou, za kterou platí pojistné stát, osobou s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P, osobou, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání, nebo osobou, která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku.
Jak má zaměstnavatel postupovat v případě, kdy zaměstnanec není nemocný po celý kalendářní měsíc, přičemž mu za tento měsíc není zúčtován žádný příjem?
Určitou zvláštností při placení pojistného na zdravotní pojištění v případě nemoci zaměstnance je situace, kdy je zaměstnanec nepřetržitě nemocen například od 2. 5. 2017 (úterý) až do konce měsíce května neboli dne 1. 5. nemocen není, přičemž v zaměstnání nemá vykázaný žádný příjem. Tento postup vychází z ustanovení § 3 odst. 9 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb.
Pokud tedy zaměstnanec onemocní dne 2. 5. 2017, je nemocný po celý zbytek května a za den 1. 5. nemá žádný příjem, je povinen doplatit prostřednictvím zaměstnavatele v plné výši pojistné za tento jeden kalendářní den, kdy ještě nebyl práce neschopným, a to z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. To znamená, že pojistné bude podle počtu kalendářních dnů v příslušném měsíci (31) činit:
(1 : 31) x 11 000 x 0,135 = 48 Kč (po zaokrouhlení)
Tímto způsobem se nepostupuje u těch zaměstnanců, u nichž nemusí být dle zákona dodržen minimální vyměřovací základ ve smyslu ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.
Kdyby však byla zaměstnanci zúčtována za 1. květen 2017 náhrada mzdy nebo platu ve výši alespoň 354,83 Kč anebo by zaměstnanec pracoval a měl by alespoň takový příjem, odvedlo by se pojistné standardním způsobem z dosažené částky příjmu a popisovaný dopočet by se již neprováděl, jelikož by za květen byla dodržena poměrná část minima. Obdobně by zaměstnavatel postupoval například i tehdy, kdyby zaměstnankyně nastoupila na mateřskou dovolenou dne 2. května 2017.
Zaměstnavatel sjednal se zaměstnancem dohodu o provedení práce na jeden den s příjmem 11 400 Kč. Uzavře-li zaměstnavatel se zaměstnancem například takovou jednodenní dohodu o provedení práce, přihlásí osobu jako zaměstnance na tento jediný den (kódem „Q“ na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele) a odvede pojistné sazbou 13,5 % z dosaženého příjmu. Z titulu tohoto jednodenního zaměstnání bude mít osoba vyřešený ve zdravotním pojištění svůj pojistný vztah po celý příslušný kalendářní měsíc.
Pracovní poměr byl se zaměstnancem ukončen k datu 4. 5. 2017, v měsíci květnu měl pouze neplacené volno.
Ze strany zaměstnavatele musí být při odvodu pojistného za měsíc květen dodržena poměrná část minimálního vyměřovacího základu za celkem 4 kalendářní dny trvání zaměstnání v tomto měsíci, což se vypočte jako:
(4 : 31) x 11 000 = 1 419,35 Kč,
kde
4 = počet kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci květnu 2017,
31 = počet kalendářních dnů v příslušném měsíci,
11 000 = výše minimální mzdy od 1. 1. 2017.
Pojistné z této poměrné části minima činí 192 Kč (0,135 x 1 419,35) a uhradí je zaměstnanec prostřednictvím zaměstnavatele.
III. Kdy minimum nemusí být dodrženo
Právní úprava zdravotního pojištění pamatuje i na situace, kdy ať už zaměstnavatel, nebo osoba samostatně výdělečně činná nemusejí povinné minimum dodržet.
Tyto osoby, resp. situace jsou definovány pro:
- zaměstnance (a zaměstnavatele) v § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.,
- OSVČ v § 3a odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb.,
kdy se ať už v zaměstnání, nebo v podnikání jedná například o osoby, za které je plátcem pojistného stát. V takových případech odvádí zaměstnavatel za zaměstnance pojistné ze skutečné výše příjmu bez ohledu například na dobu trvání nemoci, výkonu zaměstnání pouze po část kalendářního měsíce, případné neplacené volno apod. Podnikatelé pak měsíčně mohou platit nižší zálohy než minimální anebo neplatí žádné zálohy, což se pro daný rok odvíjí od výsledků jejich samostatné výdělečné činnosti v předcházejícím kalendářním roce, nebo s ohledem na skutečnost, že je OSVČ povoleno snížení zálohy.