Skončení pracovního poměru podle návrhu zákona o státních zaměstnancích

Návrh ZSZ byl v Poslanecké sněmovně projednán jako sněmovní tisk 76/0, původní návrh včetně důvodové zprávy je k dispozici zde. Znění schválené Poslaneckou sněmovnou je k dispozici zde. .

Ke dni odevzdání tohoto článku byl návrh ZSZ již předložen Senátu k projednání. Lze předpokládat, že i případné (a možná očekávané) vrácení návrhu Senátem nebo prezidenta republiky bude v Poslanecké sněmovně přehlasováno a předpokládaná účinnost od 1. 11. 2026 se stihne.

Současně s návrhem ZSZ byl Poslaneckou sněmovnou schválen i návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o právních poměrech státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech. Jde o návrh změnového zákona, který byl v Poslanecké sněmovně projednán jako sněmovní tisk 77/0.

Nejzásadnější změnou je, že podle ZSZ státní zaměstnanci nebudou již působit ve veřejnoprávním služebním poměru, ale vrací se „zpět“ do pracovního poměru, ve kterém státní zaměstnanci historicky působili před 1. 7. 2015, kdy implementací ZSS přešli do služebního poměru.

ZSZ nemá být na rozdíl od ZSS komplexním zákonem, ale má jít o zvláštní úpravu vůči zákonu č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen ), tedy pokud ZSZ nestanoví jinak, budou se právní poměry státních zaměstnanců řídit ZPr.

Veřejnoprávní charakter služebního poměru se projevoval zejména v tom, že u něj byl téměř eliminován smluvní prvek, a o právním postavení státního zaměstnance bylo autoritativně rozhodováno. Do služebního poměru byl státní zaměstnanec přijímám ne na základě pracovní smlouvy, ale na základě správního rozhodnutí. Správní rozhodnutí bylo vydáváno i v případě většiny změn služebního poměru, jako je například převedení na jiné služební místo (§ 61 ZSS) nebo zařazení mimo výkon služby (§ 62 ZSS). Správním rozhodnutím docházelo i ke skončení služebního poměru (§ 72 ZSS), nešlo-li o případy, kdy služební poměr skončil ze zákona (§ 74 ZSS). Služební poměr byl koncipován jako relativně trvalý vztah státního zaměstnance ke státu, nikoli ke konkrétní organizační složce státu, resp. služebnímu úřadu. To umožňovalo přechod státního zaměstnance mezi jednotlivými služebními úřady při zachování téhož služebního poměru.

ZSZ vychází ze zcela jiné koncepce než ZSS. Státní zaměstnanci budou působit v pracovním poměru, který je ze své podstaty soukromoprávním vztahem dvou smluvních stran (zaměstnance a zaměstnavatele). Pracovní poměr bude zásadně zakládán pracovní smlouvou, která je dvoustranným právním jednáním, pouze v případě vedoucích státních zaměstnanců (dosud označovaných jako představení) vznikne pracovní poměr jmenováním.

Uživatelé ZSZ si budou muset zvyknout na jiný přístup, než na který byli zvyklí ze ZSS. ZSS předpokládal užití ZPr pouze v případě, kdy na něj ZSS výslovně odkazoval (princip ). S ohledem na subsidiaritu nebude prakticky možné ZSZ aplikovat bez současného užití ZPr, zejména pokud jde o vznik, změny a skončení pracovního poměru státního zaměstnance. Zjednodušeně řečeno, pracovní poměr státních zaměstnanců bude podléhat ZPr, a ZSZ jen stanoví určitá specifika s ohledem na odlišnosti práce vykonávané ve správních úřadech.

Ve vztahu subsidiarity k ZPr je zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ), jako obecný předpis soukromého práva, jak výslovně uvádí § 4 ZPr: