Kolektivní dohoda vyššího stupně

Vydáno: 11 minut čtení

V roce 2016 uzavřela vláda ČR se čtyřmi odborovými svazy sdružujícími státní zaměstnance kolektivní dohodu vyššího stupně, která platí i pro rok 2017. Kolektivní dohody pro zaměstnance ve služebním poměru podle zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů, jsou uzavírány podle ustanovení § 143 tohoto zákona, přičemž může jít o kolektivní dohodu uzavíranou mezi služebním orgánem a odborovou organizací (organizacemi), tj. o analogii podnikové kolektivní smlouvy nebo právě o kolektivní dohodu vyššího stupně. Jaký je rozdíl mezi kolektivními smlouvami a kolektivními dohodami a mohou vůbec kolektivní dohody zakládat práva zaměstnanců tak, jak je to běžné u kolektivních smluv?

Co jsou kolektivní dohody

Kolektivní dohody jsou uzavírány pro zaměstnance ve služebním poměru. Kromě zaměstnanců ve státní službě jsou uzavírány též pro příslušníky bezpečnostních sborů podle ustanovení § 199 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů. Jsou tedy uzavírány pro zaměstnance v právním vztahu veřejnoprávním. Zatímco pracovní poměr je vztahem soukromoprávním, služební poměry jsou vztahy veřejnoprávními, nejsou tedy smluvní. Zaměstnanci jsou přijímáni do služebního poměru rozhodnutím služebního orgánu, což se zásadně týká i jejich propouštění nebo vyřazování z práce či stanovení jejich nároků, například platu.

Rozdíl mezi právem soukromým a veřejným zmiňuje ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále zkratka OZ), které uvádí, že „ustanovení právního řádu upravující vzájemná práva a povinnosti osob vytvářejí ve svém souhrnu soukromé právo. Uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného“. To se například týká možnosti odchylovat se od zákona, jak ji vyjadřuje ustanovení § 1 odst. 2 OZ, které je možné v právu soukromém, avšak nikoliv v právu veřejném. To se promítlo i ve skutečnosti, že ve veřejnoprávních vztazích se neuzavírají kolektivní smlouvy podle ustanovení § 22 až 29 zákoníku práce (ZP), i když zákon o státní službě v uvedeném ustanovení § 143 odkazuje na použití některých pravidel o kolektivních smlouvách i na kolektivní dohody (posuzování platnosti a účinnosti podle § 26 ZP), jakož že se na postup při uzavírání kolektivní dohody použijí určená ustanovení zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o kolektivním vyjednávání).

Kolektivní dohody jsou sice smlouvy soukromoprávní, neboť odborové organizace nejsou veřejnoprávní subjekty, ale obsah těchto dohod upravuje podmínky zaměstnanců ve veřejnoprávním vztahu.

Rozdíl mezi kolektivní dohodou a kolektivní smlouvou

Odlišné označení těchto dokumentů na jedné straně v soukromoprávních vztazích, a na druhé ve veřejnoprávních vztazích naznačuje i rozdíl v jejich obsahu. Podle ustanovení § 23 ZP je v kolektivní smlouvě možné upravit práva zaměstnanců v pracovněprávních vztazích, jakož i práva nebo povinnosti smluvních stran této smlouvy. Podle ustáleného výkladu i judikatury Nejvyššího soudu obsahují kolektivní smlouvy (KS) jednak závazky normativní, které zakládají práva jmenovitě neurčeného okruhu zaměstnanců (nároky), jednak závazky obligační (smluvněprávní), jimiž se stanoví hromadné pracovní podmínky zaměstnanců a práva a povinnosti smluvních stran, čili vzájemné vztahy mezi zaměstnavatelem nebo více zaměstnavateli na straně jedné, a odborovou organizací či organizacemi na straně druhé.

Podle ustanovení § 199 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů může příslušný odborový či vyšší odborový orgán uzavřít s bezpečnostním sborem kolektivní dohodu za účelem zlepšení podmínek výkonu služby příslušníků, zdravotních, sociálních a kulturních podmínek. Z tohoto textu je zřejmé, že kolektivní dohoda v bezpečnostních sborech nemůže zakládat žádná individuální práva zaměstnanců.

Jak je tomu u zaměstnanců státu ve služebním poměru, zařazených ve služebních úřadech? Ustanovení § 143 odst. 1 zákona o státní službě uvádí, že ke zlepšení podmínek výkonu služby, zejména zdravotních, sociálních nebo kulturních, je možné v kolektivní dohodě upravit práva státních zaměstnanců, jakož i práva a povinnosti stran této dohody. Je tedy viditelný rozdíl formulace obsahu kolektivní dohody mezi zákonem o státní službě a zákonem o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Tento rozdíl se právě týká úpravy práv zaměstnanců.

Zakládání nároků zaměstnanců ve státní službě kolektivní dohodou

Práva zaměstnanců jsou kolektivní (hromadná) a individuální (nároky jako vymahatelná práva jednotlivců). Podle mého názoru ustanovení § 143 odst. 1 zákona o státní službě umožňuje zakládat hromadná práva zaměstnanců, například v úpravě pracovního prostředí a bezpečnosti a ochraně zdraví zaměstnanců ve službě (což se týká i bezpečnostních sborů), nikoliv individuální nároky. Kolektivní dohoda může jen upravovat bližší podmínky, za nichž jsou individuální práva, založená právním předpisem, uspokojována (v bezpečnostních sborech není ani to možné). Viz například dále zmíněný přesun části dovolené do dalšího roku.

To vyplývá ze skutečnosti, že ve veřejném právu je zakázáno se od zákona odchylovat. Stanovení individuálních práv zaměstnanců výhodněji oproti zákonu je vždy odchýlením se od zákona. Dodržení tohoto pravidla je významné z hlediska respektování principů právního státu. Kdybychom umožnili odchylování se od veřejného práva, znamenalo by to, že finanční správa může zdanit i to, co zákon nezdaňuje, nebo že v trestním právu může soud potrestat i to, co není trestným činem. Respektování právního státu je charakteristickým znakem demokratické společnosti, jeho eroze naopak demokratický právní stát podkopává. Právě z těchto důvodů musí být nároky státních zaměstnanců stanoveny zákonem či prováděcím právním předpisem. I to je důvod, proč bylo postupně k zákonu o státní službě vydáno 22 prováděcích právních předpisů. Kdyby tomu tak nebylo, nebyl by důvod, aby se i ve služebních úřadech nemohly uzavírat standardní kolektivní smlouvy.

Protiargumentem nemůže být ani ustanovení § 143 odst. 3 písm. d) zákona o státní službě, podle něhož se za pracovněprávní nároky považují nároky ze služebního poměru. Jde o ustanovení, které řeší, že na kolektivní dohody se vztahují uvedená ustanovení zákoníku práce a zákona o kolektivním vyjednávání, přičemž se pro tento účel vymezuje, co pojmy, uvedené v těchto zákonech znamenají ve vztahu ke kolektivním dohodám. Tyto zákony však ani pojem „pracovněprávní nároky“ v právní úpravě kolektivních smluv nepoužívají. Ustanovení § 25 odst. 4 ZP uvádí, že práva, která vznikla z kolektivní smlouvy jednotlivým zaměstnancům, se uplatňují a uspokojují jako ostatní práva zaměstnanců z pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Ustanovení § 10 zákona o kolektivním vyjednávání stanovuje, že kolektivní spory podle tohoto zákona jsou spory o uzavření kolektivní smlouvy a spory o plnění závazků kolektivní smlouvy, ze kterých nevznikají nároky jednotlivých zaměstnanců. Zmíněné ustanovení § 143 odst. 3 písm. d) zákona o státní službě tak používá pojem „pracovněprávní nároky“, který zákony, na něž je odkazováno, vůbec neobsahují. Jeho použití pro kolektivní dohody je tak nadbytečné a má spíše význam pro uplatňování nároků ze služebního poměru jako takových.

Obsah kolektivní dohody vyššího stupně

Kolektivní dohoda vyššího stupně (dále též zkratka KDVS) z roku 2016 stanoví některé hromadné pracovní podmínky zaměstnanců, které nečiní žádné problémy, například v oblasti péče o státní zaměstnance, bezpečnosti výkonu služby a ochrany zdraví či řešení stížností státních zaměstnanců, a rovněž podmínky pro vzájemné vztahy služebních úřadů a odborových organizací. KDVS též například zakotvuje možnost, aby státní zaměstnanec požádal o převedení části dovolené nejvýše v rozsahu 2 týdnů v kalendářním roce, ve kterém mu na dovolenou vzniklo právo, do dalšího kalendářního roku, přičemž služební orgán může žádosti vyhovět. Jde pouze o konkretizaci podmínek pro právo na dovolenou, nikoliv o vznik nároku (služební orgán může, ale nemusí vyhovět – navíc projednávaná novela ZP zřejmě způsobí nutnost toto ujednání zrušit, neboť má stanovit možnost převést na žádost zaměstnance jen dovolenou nad 4 týdny z roku). Problémem jsou však ujednání KDVS, která se týkají sociálních podmínek státních zaměstnanců v části páté této dohody. Je zde zakotveno právo státního zaměstnance na služební volno v trvání 5 dnů v kalendářním roce, za něž se plat nekrátí, a to ze zdravotních důvodů, bez povinnosti předložit doklad o neschopnosti k výkonu služby. Toto volno je nárokové a současně je stanoveno, že pro stanovení nároku na dovolenou se toto volno považuje za výkon služby (rovněž odchýlení se od zákona). Nařízení vlády č. 135/2015 Sb. však stanovilo další překážky ve státní službě, za které zaměstnanci přísluší plat. Jde mimo jiné o jeden den v kalendářním roce k zařízení osobních záležitostí. Díky tomu má státní zaměstnanec 6 tzv. sick days. Je bezpochyby paradoxní, že kromě právního předpisu stanoví toto právo i KDVS, ačkoliv tak měl stanovit právě jen právní předpis. Dále KDVS zakotvuje nárok státních zaměstnanců na odměny při dovršení služebního výročí, k životnímu výročí a při odchodu do důchodu. V těchto případech jde o jednoznačné odchýlení se od zákona, které by ve veřejnoprávních vztazích nemělo být přípustné.

KDVS jako „kočkopes“

Vycházíme-li z obecných principů veřejného práva, je bezpochyby KDVS dokumentem, jímž vláda ČR s podpisem jejího předsedy porušila zásady právního státu. Je to výrazem problému s přechodem zaměstnanců v pracovním poměru do služebního poměru. Tito zaměstnanci a jejich reprezentanti, tj. odborové organizace chtěly zachovat výhody, které pracovní poměr jako soukromoprávní vztah umožňoval, včetně možností sjednávat nároky v kolektivních smlouvách. Opět se ukazuje, jak neuvážený byl krok, kdy se tito zaměstnanci převedli do veřejnoprávního vztahu, ačkoliv řešení (do kterého ČR tlačil Brusel) bylo možné i způsobem, který byl zvolen u úředníků územních samosprávných celků. Zaměstnanci obcí a krajů jsou v pracovním poměru a zvláštnosti jejich pracovního poměru, nezbytné pro jejich nezávislé postavení ve vztahu k voleným představitelům obcí a krajů, zákon zakotvil. Na rozdíl od toho bylo od začátku zřejmé, že služební poměr musí některé možnosti omezit. KDVS z roku 2016 je však dokladem, že se tomu zejména odborové organizace brání, a proto KDVS není ničím jiným než běžnou „převlečenou“ kolektivní smlouvou.

Není též logické, že KDVS za stát připravovali rovněž zaměstnanci ve státní službě, takže si vlastně připravovali své pracovní podmínky. Protože se kromě KDVS uzavírají též kolektivní dohody ve služebních úřadech, nelze vyloučit, že i ty budou sjednávat další nároky státních zaměstnanců, inspirované uvedenou KDVS, což by se mohlo například týkat navýšení odbytného při skončení služebního poměru ve vztahu k ustanovení § 72 odst. 2 zákona o státní službě. Otázkou je, kde je hranice pro takové odchylování se od zákona.

Závěr

Odchylování se od právní úpravy ve veřejnoprávních vztazích je pro právní stát naprosto nepřípustné. Skutečnost, že se toho dopustila vláda ČR v čele s jejím předsedou, je zarážející. Odborům jako smluvním partnerům nelze jejich postoj vyčítat – jejich úkolem je prosazovat dobré podmínky pro výkon služby zaměstnanců. Nejde o to, že by nároky, které státním zaměstnancům přiznává KDVS, jim neměly být přiznány – ale musí tak učinit právní předpis.

Právní předpisy citované v článku

(předpisy jsou vždy citovány ve znění pozdějších předpisů, pokud není výslovně uvedeno jinak)

  • zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě
  • zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů
  • OZ – zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
  • ZP – zákon č. 262/2016 Sb., zákoník práce
  • zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání
  • nařízení vlády č. 135/2015 Sb., o dalších překážkách ve státní službě, za které přísluší státnímu zaměstnanci plat

Související dokumenty

Související pracovní situace

Informování o právech a povinnostech zaměstnance
Výpočet mzdy
Mzda a náhrada mzdy za práci ve svátek
Práce přesčas při výpočtu průměrného výdělku
Splatnost a výplata mzdy
Stanovení úroku z prodlení při výplatě mzdy
Určení rozhodného období při výpočtu průměrného výdělku
Výpočet průměrného výdělku
Započítání odměn při výpočtu průměrného výdělku
Výpočet průměrného výdělku u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr
Výpočet pravděpodobného výdělku
Výpočet průměrného čistého měsíčního výdělku
Mzda za práci přesčas
Příplatek za noční práci
Příplatek za práci v sobotu a v neděli
Příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí
Souběh příplatků
Doba pojištění (příspěvková, povinná)
Doba pojištění (příspěvková, dobrovolná)
Náhradní doba důchodového pojištění, vyloučená doba
Odchod do starobního důchodu

Související články

Srovnání právní úpravy kolektivních smluv a kolektivních dohod, 1. část
Srovnání právní úpravy kolektivních smluv a kolektivních dohod, 2. část
Jednání za právnickou osobu s kolektivním statutárním orgánem vůči zaměstnancům
Zákon o registru smluv a jeho dopad na kolektivní vyjednávání
Změny právní úpravy odměňování státních zaměstnanců účinné od 1. listopadu 2016
Změny platových poměrů zaměstnanců ve veřejných službách a správě v roce 2020
Katalog prací
Náhrada mzdy, platu nebo odměny z dohod konaných mimo pracovní poměr při dočasné pracovní neschopnosti (karanténě) v roce 2020
Změny v zařazení prací ve veřejných službách a správě do platových tříd, 2. část
Osobní příplatek - achillova pata odměňování v rozpočtové sféře
Příplatky za práci přesčas, ve svátek, v noci, v sobotu a neděli, za rozdělenou směnu
Kde ve světě stoupají mzdy nejvíce
Změny v odměňování zaměstnanců a státních zaměstnanců v roce 2019
Náhrada mzdy, platu nebo odměny z dohod konaných mimo pracovní poměr při dočasné pracovní neschopnosti (karanténě) v roce 2018
Obrana či ochrana zaměstnance při platební neschopnosti zaměstnavatele
Hlediska pro zařazení zaměstnance do platové třídy
Možná příčina nedostatečné nabídky zkrácených úvazků ve státní správě
Náhrada mzdy, platu nebo odměny z dohod konaných mimo pracovní poměr při dočasné pracovní neschopnosti (karanténě) v roce 2017
Platové paradoxy ve veřejné správě
Rozvržení týdenní pracovní doby pedagogických pracovníků
Změny v odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě
Změny v zařazení prací ve veřejných službách a správě do platových tříd, 1. část
Tradiční chyby v přiznávání, snižování a odebírání osobních příplatků

Související otázky a odpovědi

Zvláštní způsob určení platového tarifu
Platy u asistentek pedagoga, vychovatelek a provozních zaměstnanců v nouzovém stavu kvůli koronaviru
Zařazení učitele střední školy - praxe
Zařazení ředitelky mateřské školy do platové třídy
Zařazování umělecko-technických pracovníků do platových tříd a stupňů
Zpětný doplatek základního platu učitelky
Příplatek za vedení tajemníka městského úřadu
Směnný provoz
Nařízení neplaceného volna
Odškodnění zaměstnanců po zaviněné dopravní nehodě
Práce ve svátek u nerovnoměrně rozvržené pracovní doby
Příplatek za třídnictví
Statutární zástupce
Stanovení platu ředitelce základní školy
Zařazování do platových tříd
Příplatek za vedení pro ředitele
Příplatek za vedení pro ředitele příspěvkové organizace
Odměny z hospodářské činnosti
Pracovní poměr na dobu určitou
Příplatek za dělenou směnu učitelky

Související předpisy

234/2014 Sb. o státní službě
361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů
89/2012 Sb. občanský zákoník
262/2006 Sb., zákoník práce
2/1991 Sb. o kolektivním vyjednávání
135/2015 Sb. o dalších překážkách ve státní službě, za které přísluší státnímu zaměstnanci plat

Související vzory

Vzor: Platový výměr