Důležitých změn doznala v poslední době i právní úprava překážek v práci. Ať už jde o překážku v práci na straně zaměstnance ve vazbě na poskytování dlouhodobé péče, nebo o jiné důležité osobní překážky v práci na jeho straně dle prováděcího nařízení vlády, zejména pak co do práva zaměstnance na pracovní volno v souvislosti s uzavřením manželství (partnerství), úmrtím blízké osoby a vyhledáním nového zaměstnání.
Aktuální změny v oblasti překážek v práci
JUDr.
Petr
Bukovjan
JUDr.
Michal
Košnar
Úvod
Vedle změn účinných od
1. 6. 2025
a týkajících se např. zkušební doby, délky a běhu výpovědní doby, odstupného nebo průměrného výdělku nesmí zapadnout ani změny, které mají spojitost s právní úpravou překážek v práci
. Došlo k nim jednak zákonem č. 120/2025 Sb
., kterým se změnil především zákon č. 262/2006 Sb., (dále jen „ZP“ nebo „zákoník práce“), jednak nařízením vlády č. , jehož prostřednictvím bylo změněno nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci
(dále též „prováděcí nařízení vlády“). Tyto změny se vztahují k:1.
překážce v práci na straně zaměstnance dle ustanovení § 191a ZP spojené s poskytováním dlouhodobé péče v případech podle zvláštního právního předpisu a
2.
jiným důležitým osobním překážkám v práci na straně zaměstnance dle ustanovení § 199 odst. 2 ZP a prováděcího nařízení vlády.
Poskytování dlouhodobé péče
Do 31. 5. 2025 měl zaměstnavatel dle ustanovení § 191a ZP povinnost omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci po dobu poskytování dlouhodobé péče v případech podle ustanovení § 41a až 41c zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ,
nebrání-li tomu vážné provozní důvody
. Jinak řečeno, pokud byly naplněny podmínky stanovené zmíněným zvláštním právním předpisem pro vznik práva na dávku nemocenského pojištění v podobě tzv. dlouhodobého ošetřovného
, především pak potřeba dlouhodobé péče o ošetřovanou osobu ve smyslu zmíněného zákona v domácím prostředí a existence příbuzenského nebo jiného blízkého vztahu mezi touto ošetřovanou osobou a zaměstnancem, a zaměstnanec za tímto účelem logicky požádal o pracovní volno, musel mu zaměstnavatel vyhovět a takové pracovní volno mu až na výjimku poskytnout
.Onou výjimkou byla
existence vážných provozních důvodů na straně zaměstnavatele
. Kdyby zaměstnavatel prokázal, že absence zaměstnance by vážně narušila nebo ohrozila jeho provoz, přicházelo v úvahu, že zaměstnanci pracovní volno jednoduše neposkytne a bude oprávněně vyžadovat jeho pokračující výkon práce
.I když v praxi k tomu docházelo spíše sporadicky, a zaměstnavatel – vědom si situace, ve které se zaměstnanec nachází, žádosti o pracovní volno i přes případnou existenci vážných provozních důvodů vyhověl, mohlo se stát, že
tak neučiní a vystaví zaměstnance nepříjemnému rozhodování, co dělat
. Mohlo hypoteticky dojít i k soudní