V případě některých profesí je práce rozvrhována zaměstnavatelem zaměstnancům tak, že je vykonávána i v noci. Zákoník práce rozlišuje pojmy noční práce a zaměstnanec pracující v noci. Noční práce je odměňována příplatkem. Zaměstnavatelé někdy zaměňují „noční práci“ a „zaměstnance pracující v noci“ a mylně se domnívají, že pouze „zaměstnanci pracující v noci“ mají právo na příplatek za práci v noci.
Noční práce a práce v noci
JUDr.
Jana
Strachoňová Drexlerová
Noční práce
Noční práce je definována v zákoníku práce v rámci obecné definice pojmů pro účely úpravy pracovní doby. Dle ust. § 78 odst. 1 písm. j) zákoníku práce se
noční prací rozumí práce konaná v době mezi 22. a 6. hodinou
, a to bez ohledu na délku této práce. Noční prací je tedy i práce trvající v době mezi 22. a 6. hodinou jen několik minut.Dobu mezi 22. a 6. hodinou zákoník práce označuje jako tzv. noční dobu. Takto vymezenou noční dobu nelze změnit ani ujednáním v kolektivní smlouvě, ani ujednáním v individuální dohodě se zaměstnancem. Není tudíž možné změnit vymezení noční doby například tak, že by zahrnovala čas mezi 21. a 5. hodinou nebo jen čas mezi 24. a 6. hodinou, a to ani v případě, že by s tím zaměstnavatel souhlasil.
Zaměstnanec pracující v noci
Dle ust. § 78 odst. 1 písm. k) zákoníku práce je za zaměstnance pracujícího v noci považován zaměstnanec, který
během noční doby pravidelně odpracuje nejméně 3 hodiny ze své pracovní doby v rámci 24 hodin po sobě jdoucích
. Předchozí právní úprava blíže nespecifikovala termín „pravidelně“, takže byl vykládán různě (1x týdně, 1x měsíčně atd.). Tato definice je však nyní upřesněna tak, že za zaměstnance pracujícího v noci se považuje pouze zaměstnanec, který odpracuje v noční době nejméně 3 hodiny ze své pracovní doby v rámci 24 hodin po sobě jdoucích v průměru alespoň jednou týdně v období nejdéle 26 po sobě jdoucích týdnů
.Zaměstnanec, který sice pracuje v noci, ale jeho práce je konaná v menším rozsahu, tj. méně než 3 hodiny, koná noční práci, ale nevztahují se na něj podmínky, které pro tuto práci vymezuje zákoník práce (zejména v ust. § 94 zákoníku práce). Rozdíl mezi zaměstnanci pouze příležitostně vykonávajícími noční práci a zaměstnanci pracujícími v noci spočívá v tom, že vůči druhé skupině