Zaměstnanec je povinen konat práci v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby a práci konat nemusí pouze tehdy, existuje-li některá z překážek v práci na jeho straně, se kterou zákoník práce nebo jiný právní předpis spojuje jeho právo na poskytnutí pracovního volna.
V případě neplaceného volna platí, že na poskytnutí takového volna se musí zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnout, neplacené volno nesmí zaměstnavatel zaměstnanci určit. O poskytnutí neplaceného volna a jeho rozsahu se vždy doporučuje sepsání písemné dohody.
Neplacené volno v souvislostech zdravotního pojištění
Neplacené volno, resp. jeho rozsah, nemá v podstatě vliv na stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, ale rozhodujícím parametrem je minimální vyměřovací základ, případně jeho poměrná část, pokud musí být minimum u zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) dodrženo. V této souvislosti platí následující podmínky:
- pokud se na zaměstnance (a návazně tak i na zaměstnavatele) vztahuje ustanovení o povinnosti odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí činit v roce 2021 tento vyměřovací základ při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc nejméně 15 200 Kč,
- pokud se snižuje minimální vyměřovací základ na poměrnou část v důsledku existence některého z důvodů uvedených v § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (například tehdy, když zaměstnání netrvá celý kalendářní měsíc), musí být odvedeno pojistné alespoň z této poměrné části minima – blíže viz v závěru,
- jestliže zaměstnanec splňuje podmínky pro to, aby zaměstnavatel naopak nemusel dodržet ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ dle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. (například u osoby, za kterou současně platí pojistné stát)