Shrnutí nejdůležitějších změn v oblasti nemocenského pojištění účinných v roce 2018

Zvýšení nemocenského (§ 29 ZNP)

Tato úprava je účinná od 1. 1. 2018 a vrátila výši nemocenského na stejnou úroveň, jaká byla v roce 2009 před realizací úsporných opatření v souvislosti s ekonomickou krizí. Zvyšuje se přitom příjem osob při trvání dočasné pracovní neschopnosti delší než 30 dnů. Ztráta příjmu v době dočasné pracovní neschopnosti je nahrazována následovně:

• do 3. dne trvání dočasné pracovní neschopnosti je zaměstnanec bez příjmu,
• od 4. do 14. dne je zaměstnanci vyplácena náhrada mzdy zaměstnavatelem ve výši 60 % redukovaného vyměřovacího základu za pracovní dny,
• od 15. do 30. dne dočasné pracovní neschopnosti zaměstnanci náleží nemocenské ve výši 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu za kalendářní den,
• od 31. do 60. dne dočasné pracovní neschopnosti zaměstnanci náleží nemocenské ve výši 66 % (namísto 60 %) redukovaného DVZ,
• od 61. dne dočasné pracovní neschopnosti zaměstnanci náleží nemocenské ve výši 72 % (namísto 60 %) redukovaného denního vyměřovacího základu za kalendářní den.

Od 1. 2. 2018 se změnila i výše nemocenského u dobrovolných členů integrovaného záchranného systému (např. u dobrovolných hasičů). Od tohoto data jim náleží nemocenské ve výši 100 % redukovaného denního vyměřovacího základu, pokud tato dočasná pracovní neschopnost nebo karanténa vznikla v důsledku zásahu (tj. v důsledku provádění záchranných a likvidačních prací), k němuž byla jednotka nebo složka integrovaného záchranného systému povolána. Tuto skutečnost, tj. aktivní účast pojištěnce při plnění povinností člena záchranného systému, pojištěnci potvrdí operační středisko integrovaného záchranného systému.

Dávka otcovské poporodní péče - tzv. otcovská (§ 38a - § 38d ZNP)

Hlavním účelem této dávky je především posílení vazby mezi dítětem a jeho oběma rodiči v raných týdnech jeho života, kdy péče o novorozené dítě je zpravidla nejobtížnější a kdy se utvářejí základní vztahy dítěte k nejbližším členům jeho rodiny. Jedná se tak o podporu a motivaci otců k zapojení se do rané péče o dítě a následně rozvoj vztahů v rámci rodiny.

Hlavní podmínky nároku na dávku

Dávka je poskytována zaměstnancům a osobám samostatně výdělečně činným, které se dobrovolně přihlásily k účasti na nemocenském pojištění. Díky širokému záběru v systému nemocenského pojištění jsou jeho účastníky téměř všechny osoby vykonávající ekonomicky významnou výdělečnou činnost.

• Nárok na otcovskou má pojištěnec, který pečuje o nově narozené dítě, jehož je otcem, a rovněž pojištěnec, který pečuje o dítě, které převzal do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, pokud dítě ke dni převzetí nedosáhlo 7 let věku. Nárok na otcovskou má však pouze jedna osoba (muž nebo žena), nikoli oba náhradní rodiče.
• Nástup na otcovskou musí nastat v období 6 týdnů ode dne narození dítěte nebo ode dne převzetí dítěte do péče.
• Podpůrčí doba (tj. doba výplaty dávky) je u otcovské maximálně 1 týden (7 kalendářních dnů) bez možnosti přerušení a začíná dnem nástupu na otcovskou.
• Výše otcovské za kalendářní den činí 70 % denního vyměřovacího základu a je tedy stejná jako výše peněžité pomoci v mateřství. Kalkulačka pro výpočet výše dávky je zveřejněna na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí pod záložkou „Nemocenské pojištění“.
• Otcovská náleží jen jednou i v případě, že pojištěnec pečuje o více dětí narozených současně nebo o více dětí převzatých současně do péče.
• Čerpání otcovské není podmíněno souhlasem zaměstnavatele. Pokud otec požádá o otcovskou, využije pro volno v zaměstnání rodičovskou dovolenou. Podle zákoníku práce má otec dítěte ode dne narození dítěte možnost čerpat rodičovskou dovolenou v rozsahu, o jaký požádá, a to i v případě, že rodičovskou dovolenou ve svém zaměstnání současně čerpá matka dítěte. Příslušníci bezpečnostních sborů mají dobu čerpání dávky otcovské jako omluvenou překážku ve službě.
• Pro osoby samostatně výdělečně činné je zavedena tzv. čekací doba 3 měsíců (potřebná doba účasti na dobrovolném nemocenském pojištění) bezprostředně předcházejících dni nástupu na otcovskou obdobně jako u nemocenského.

Dotaz zaměstnavatele

Od 1. 2. 2018 vešla v účinnost změna zákona o nemocenském pojištění, kterým se zavádí otcovské volno. Naše firma tento benefit už poskytuje, otec dítěte si může vybrat týden volna během celého kalendářního roku a firma mu přitom hradí 100 % mzdy. Naše podmínky se nám jeví jako lepší pro zaměstnance, a proto chceme tento benefit ponechat a nedávat otcovské volno, které má platit stát. Je to možné?

Odpověď: Nárok na otcovskou může uplatnit každý zaměstnanec bez ohledu na to, zda již podobný benefit poskytuje jeho zaměstnavatel. Jedná se o zákonný nárok. Není možné, aby zaměstnavatel svého zaměstnance pro účel čerpání dávky od státu neuvolnil a s ní spojené volno (rodičovskou dovolenou) neposkytl. Všichni pojištěnci mají rovný přístup k dávkám poskytovaných státem. Pokud zaměstnanec požádá o státní dávku a volno v zaměstnání, musí mu ho zaměstnavatel poskytnout.

Dotaz zaměstnance

Rád bych využil dávku otcovské poporodní péče, přičemž mám dlouhodobě souběh dvou zaměstnání, každé však na část úvazku u jiné instituce (univerzita, akademie věd). Je možné v tomto případě čerpat otcovskou jeden týden pouze u jednoho zaměstnavatele a další týden následně u druhého zaměstnavatele, přičemž tam, kde zrovna daný týden otcovskou nebudu čerpat, si vezmu klasickou dovolenou?

Odpověď: Má-li pojištěnec více pojistných vztahů (není rozhodné, zda jde o zaměstnání či OSVČ) a uplatní nárok na otcovskou z těchto pojistných vztahů postupně (např. z jednoho 2. 7. a z druhého 12. 7., tj. podpůrčí doba již byla vyčerpána v případě první žádosti), nevznikne na „druhou a každou další“ otcovskou nárok - není možné, aby si pojištěnec určil, že z každého pojištění bude čerpat od jiného data. Tento výklad vychází ze znění § 38a odst. 4 ZNP (v tomtéž případě péče o dítě náleží otcovská jen jednou a jen jednomu z oprávněných).

Vznik a zánik nemocenského pojištění (§ 10 odst. 6 ZNP)

Jestliže na sebe bezprostředně navazují zaměstnání stejného druhu u téhož zaměstnavatele (např. dvě dohody o pracovní činnosti), pokud obě mají stejné podmínky pro vznik účasti na pojištění (např. obě jsou zaměstnání malého rozsahu nebo obě jsou zaměstnání na dohodu o provedení práce), považují se za nepřetržité trvání nemocenského pojištění (zaměstnání). Důsledkem je jednak omezení oznamovacích povinností zaměstnavatelů, jednak při výpočtu výše dávek nemocenského pojištění může být do rozhodného období zahrnuta i doba předchozího zaměstnání a výše dávek tak bude více odpovídat skutečně dosahovaným příjmům.

Nárok na nemocenské a peněžitou pomoc v mateřství ze zaměstnání malého rozsahu a ze zaměstnání na dohodu o provedení práce (§15a ZNP)

Nárok na nemocenské a peněžitou pomoc v mateřství vznikne i v případě, pokud:

- ke vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo k nástupu na peněžitou pomoc v mateřství došlo v měsíci, ve kterém nevznikla účast na nemocenském pojištění, ale

- účast na nemocenském pojištění trvala aspoň ve třech kalendářních měsících, které bezprostředně předcházejí měsíci vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo nástupu na peněžitou pomoc v mateřství.

Pravděpodobný příjem (§ 18 a § 19 ZNP)

Při stanovení pravděpodobného příjmu běžných zaměstnání, tzn. kromě zaměstnání malého rozsahu a zaměstnání na dohodu o provedení práce, u kterých zůstává způsob stanovení pravděpodobného příjmu zachován, došlo ke změně. U běžných zaměstnání bylo podle dřívější úpravy rozhodným obdobím období předchozího kalendářního roku, pokud v rozhodném období stanoveném podle obecných ustanovení nebyl započitatelný příjem aspoň 7 kalendářních dnů, jimiž se dělil vyměřovací základ. Nově se období 7 kalendářních dnů prodlužuje na období 30 započitatelných kalendářních dnů. Takto se postupuje v případech, kdy sociální událost vznikla v kalendářním měsíci, v němž zaměstnanec nastoupil do zaměstnání, a dále v období, kdy není v rozhodném období aspoň 30 započitatelných dnů.

Nemá-li zaměstnanec v rozhodném období alespoň 30 kalendářních dnů, vychází se při výpočtu dávek z pravděpodobného příjmu.

Současně platí, že u zaměstnání, které nemá trvat a ani netrvalo 30 kalendářních dnů a přitom přechází z jednoho měsíce do druhého měsíce, se považuje za pravděpodobný příjem částka, které by zaměstnanec pravděpodobně dosáhl za celou dobu trvání tohoto zaměstnání.

Zrušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce v některých případech (§ 56 ZNP)

Režim dočasně práce neschopného lékař nestanovuje při uznání pracovní neschopnosti z důvodu:

- doprovodu nezletilého dítěte (jedná se o doprovod dítěte při jeho hospitalizaci),

- nesplnění podmínky pro přiznání peněžité pomoci v mateřství pojištěnky šest týdnů před očekávaným dnem porodu a šest týdnů po porodu.

To znamená, že tito pojištěnci nemusí sdělovat lékaři adresu v době pracovní neschopnosti a nemusí se zdržovat v době pracovní neschopnosti v jednom místě.

Předkládání potvrzení o trvání a ukončení nároku na dávky nemocenského pojištění po ukončení zaměstnání (§ 109a ZNP)

Zaměstnanec, kterému je po skončení zaměstnání vypláceno nemocenské nebo ošetřovné, již nemusí příslušné tiskopisy předávat na OSSZ prostřednictvím bývalého zaměstnavatele, ale může tak učinit přímo.

Dlouhodobé ošetřovné (§ 41a - 41f ZNP)

Jedná se o opatření, které směřuje na podporu rodinné politiky tím, že usnadní péči o vážně nemocné a zdravotně postižené osoby v situacích, kdy u někoho z okruhu blízkých dojde k náhlému a závažnému zhoršení zdravotního stavu, který vyžaduje přítomnost pečující osoby, každodenní ošetřování a pomoc při péči o nemocnou osobu, když tato péče není zajištěna jiným způsobem. Opatření reaguje mimo jiné na demografický vývoj ve společnosti, na stárnutí populace a zvyšující se počet osob vyžadujících nepřetržitou péči. Hlavním cílem opatření je zejména zajištění sociálních jistot pro pečující osoby a umožnění této zcela přirozené péče alespoň po přechodnou dobu většímu počtu nemocných osob závislých na pomoci jiného člověka.

Nárok na dávku, hlavní podmínky pro ošetřované osoby

• Ošetřovanou osobou je osoba, u níž došlo k závažné poruše zdraví, která si vyžádala hospitalizaci, při níž byla poskytována léčebná péče alespoň po dobu 7 kalendářních dnů, a u níž je předpoklad, že její zdravotní stav bude vyžadovat celodenní poskytování dlouhodobé péče alespoň po dobu dalších 30 kalendářních dnů.
• Ošetřující lékař potvrzuje nejméně jednou měsíčně, zda potřeba ošetřování trvá.
• Doba poskytování dávky je stanovena maximálně na 90 kalendářních dnů ode dne propuštění ošetřované osoby z hospitalizace; přitom nárok na nové dlouhodobé ošetřovné může témuž pojištěnci znovu vzniknout až po 12 měsících po ukončení předchozí péče.

Nárok na dávku, hlavní podmínky pro ošetřující osoby

• Nárok na dávku bude mít pojištěnec, který nemůže vykonávat výdělečnou činnost z důvodu péče o blízkou osobu, jež potřebuje poskytnout dlouhodobou péči v domácím prostředí. Příbuzní se přitom v péči mohou neomezeně střídat.
• Zákon stanoví široký okruh osob (příbuzní v linii přímé, jejich manželé a partneři nebo jiné fyzické osoby žijící s ošetřovanou osobou v domácnosti a se stejným trvalým bydlištěm).
• V den zahájení ošetřování musí být ošetřující osoba účastna nemocenského pojištění, přičemž nemocenské pojištění muselo u zaměstnance trvat v posledních 4 měsících alespoň 90 dnů.
• OSVČ musela být nemocensky pojištěna v posledních 3 měsících.
• Ošetřující osoba musí mít písemný souhlas ošetřované osoby.
• Ošetřující osoba/zaměstnanec nesmí vykonávat v době dlouhodobé péče žádnou výdělečnou činnost, a to ani činnost, která nezakládá účast na nemocenském pojištění (vychází se z potřeby celodenní péče, která neumožňuje žádnou výdělečnou činnost), OSVČ nemůže vykonávat výdělečnou činnost osobně.
• Výše dávky za kalendářní den bude činit 60 % denního vyměřovacího základu, tj. bude stejná jako výše ošetřovného, kalkulačka pro výpočet výše dávky je zveřejněna na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí pod záložkou „Nemocenské pojištění“.
• Nárok na další dlouhodobé ošetřovné vznikne ošetřující osobě nejdříve po uplynutí 12 měsíců od skončení předchozí dlouhodobé péče.
• Zaměstnavatel nemá povinnost omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci po dobu poskytování dlouhodobé péče pouze v případě, brání-li tomu vážné provozní důvody, a tyto sdělí písemně; v ostatních případech je zaměstnavatel povinen nepřítomnost zaměstnance v práci omluvit.
• Zaměstnanec je po dobu péče chráněn před výpovědí a po skončení péče má právo návratu na stejné pracovní místo.