Cestovní náhrady poskytované zaměstnavatelem

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále též „ZP“ nebo „zákoník práce“) v ustanovení § 151 stanoví povinnost zaměstnavatele nahradit zaměstnanci cestovní výdaje, které mu vzniknou v souvislosti s výkonem práce. Ustanovení § 152 ZP pak obsahuje taxativní (úplný) výčet případů, při kterých jsou zaměstnancům cestovní výdaje formou cestovních náhrad vypláceny.

Jedná se o výdaje vzniklé zaměstnanci při:

  1. pracovní cestě (§ 42 ZP),
  2. cestě mimo pravidelné pracoviště (§ 34a ZP),
  3. mimořádné cestě v souvislosti s výkonem práce mimo rozvrh směn v místě výkonu práce nebo pravidelného pracoviště,
  4. přeložení (viz § 43 ZP),
  5. dočasném přidělení (viz § 43a ZP),
  6. přijetí do zaměstnání v pracovním poměru,
  7. výkonu práce v zahraničí.

Pokud tedy zaměstnanec vykoná cestu v souvislosti s případy vymezenými v ust. § 152 ZP, náleží mu vždy všechny cestovní náhrady, na které mu vznikne…

Tento článek je jen pro předplatitele

Registrujte se nyní a získejte 14 denní přístup ZDARMA

  • Přístup k placeným článkům
  • Týdeník Podtrženo, sečteno
  • Časové řezy předpisů
  • Přístup k Otázky a odpovědi
Registrujte se zdarma

Heslo by mělo obsahovat alespoň 6 znaků