Při placení pojistného musí zaměstnavatel vždy důkladně posoudit, zda se na zaměstnance vztahuje zákonná výjimka a pojistné pak nemusí být odváděno alespoň z minimálního vyměřovacího základu podle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů – například se jedná o osoby, za které současně platí pojistné stát.
Každá výjimka musí být patřičně doložena, třeba právě dokladem o nároku na „státní kategorii“. V opačném případě musí být ze strany zaměstnavatele proveden v příslušném kalendářním měsíci dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu, případně do jeho poměrné části, ve smyslu ustanovení § 3 odst. 10 citovaného zákona.
V následujícím textu si představíme situace, kdy zaměstnavatelé nemusejí dodržet při placení pojistného minimum v hodnotě 13 350 Kč platné v roce 2019 při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc (případně jeho poměrnou část), ale pojistné budou odvádět ze skutečné výše příjmu.
Zaměstnanec s měsíčním příjmem 10 200 Kč na dohodu o provedení práce je současně zaměstnán u jiného zaměstnavatele, který provádí dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu.
Dopočet a doplatek pojistného do zákonného minima provádí ten zaměstnavatel, kterého zaměstnanec k tomuto účelu pověří ve smyslu ustanovení § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb., nemusí to být nutně zaměstnavatel s (nej)vyšším příjmem. Tato okolnost může být případně zakotvena i ve sjednaném pracovněprávním vztahu jako jeho podstatná náležitost. Zaměstnavatel, u kterého tento „dohodář“ dosáhl příjmu 10 200 Kč, potvrdí zaměstnavateli provádějícímu dopočet výši příjmu, dosaženého v příslušném kalendářním měsíci. Současně by bylo velmi vhodné, kdyby si zaměstnavatel nechal od zaměstnavatele provádějícího dopočet vystavit potvrzení o tom, že tento za zaměstnance zmiňovaný dopočet a doplatek pojistného provádí. Dopočet by se prováděl například tehdy, kdyby příjem u jiného zaměstnavatele činil na základě pracovní smlouvy třeba 3 000 Kč.