Soudobé vedení organizací charakterizují dvě velké výzvy. První z nich je potřeba doslova žonglovat s rostoucí řadou paradoxních požadavků. Například dělat takzvaně více s méně; neustále snižovat náklady, ale zároveň i inovovat; myslet globálně, ale jednat lokálně. Druhou výzvou je bezprecedentní tempo nových změn, které zvyšují tlak na schopnost přizpůsobit se. Přičemž všechny velké skvěle fungující organizace, které dokáží nejen ustát, ale také využít výše uvedené výzvy, mají jedno společné, mají leadera. Jak ukazuje výzkum Development Dimensions International (mezinárodní poradenské společnosti) z roku 2020 pouze 47 % kritických rolí (pozic) v organizacích mohou obsadit současní leadeři. Vše tak poukazuje na to, že organizace nemají leadery, které potřebují již nyní nebo které budou potřebovat v brzké budoucnosti.
Zatímco se během finančních krizí organizace obracely na krizové manažery a doufaly v záchranu z jejich strany, dnes se řada organizací upíná spíše k hledání toho správného leadera. Snaha je to zcela logická, v čele skutečně úspěšných organizací téměř vždy stojí leader, který je významnou postavou často nejen pro zaměstnance, ale také pro zákazníky či klienty. Důležité je již na počátku upozornit, že pozice leadera nemusí být ani formální autoritou v podobě přímého nadřízeného, což navazuje na samotné vymezení pojmu leadership.
Jsme v situaci, kdy se většina odborníků z praxe i akademiků plně shodne na tom, že pozice leadera nemusí být v organizaci formálně ukotvena a že leader není pouhé synonymum slova manažer. Ovšem názory na to, jak vymezit přesně rysy leadera a jak vymezit leadership, se velmi různí.
Vhodné je začít tím, co leadership není. Leadership jako takový přímo nesouvisí se senioritou, stejně tak jako nesouvisí s úrovní formálně dosaženého vzdělání. Podmínkou toho být leader není dosažení vysokoškolského titulu, a proto ani inženýrský titul z managementu sám o sobě z jedince leadera neudělá. Leader v organizaci nemusí být charismatický dominantní jedinec, jak to známe z historických událostí a romantizovaných historických příběhů. Leadership také nemá stejný význam jako řízení, což je vlastně klíčové vymezení. Leadership a management tedy nejsou synonyma. Manažeři potřebují plánovat, měřit, monitorovat, koordinovat, řešit, najímat, propouštět a mnoho dalších věcí. Manažeři obvykle řídí procesy, projekty apod. Lídři přitom vedou lidi.
Lze si tak vypůjčit slova P. Druckera, zakladatele moderního managementu, který se k problematice vymezení leaderů vyslovil následovně „The only definition of a leader is someone who has followers.“ (ve volném překladu: Jediná definice leadera spočívá v tom, že se jedná o někoho, kdo má své následovníky).
Celou situaci pak dokresluje Stephen Richards Covey, uznávaný lektor a trenér leadershipu: „Lídři jsou lidé, kteří dělají správné věci; manažeři jsou lidé, kteří dělají věci správně.“
Pro tento článek poskytla svůj úhel pohledu i Sandra Keyzlarová, ředitelka CEDUK, soukromé vyšší odborné školy v Praze, která leadership vnímá velmi komplexně: „Osobně se leaderem týmu cítím především díky tomu, že jsem se naučila dávat prostor pro realizaci ostatním. Jsou situace, kdy leader umí upozadit své ego. Umí se opírat o názory a zkušenosti ostatních. Má odvahu mít v týmu schopné lidi s vysokým potenciálem. Zvládne vytvořit pestrobarevný tým, tedy dát dohromady lidi různého věku, nadání, povahy apod. Umí se rozhodnout, za svým rozhodnutím si stát, a přesto dokáže přiznat případná pochybení tak, že se tí