Noční práce
Zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákoník práce“) definuje noční práci jako práci konanou v noční době, přičemž noční dobou se rozumí doba mezi 22. a 6. hodinou. Každá taková práce musí být odměněna navíc, a to bez ohledu na rozsah, v jakém byla v uvedeném časovém intervalu konána.
Zaměstnanci, který je odměňován mzdou, náleží za noční práci dosažená mzda a příplatek ve výši nejméně 10 % průměrného výdělku s tím, že je možné sjednat jinou minimální výši a způsob určení tohoto příplatku. Jiná minimální výše znamená, že se jedná o méně než uvedených 10 % průměrného výdělku (slovo „nejméně“ příplatek vyšší než 10 % průměrného výdělku již umožňuje). O jiný způsob určení příplatku se jedná v případě, že jeho výše není odvozena od průměrného výdělku zaměstnance, ale je sjednána konkrétní částkou. Mnozí zaměstnanci zastávají názor, že příplatek ve stejné výši pro všechny zaměstnance je spravedlivější než příplatek, jehož výše je odvozena od průměrného výdělku, a to z důvodu, že nevýhoda noční práce je stejná pro všechny, avšak průměrný výdělek coby základ pro výpočet příplatku se u jednotlivých zaměstnanců liší. Takto bývá argumentováno i ohledně příplatku za práci v sobotu a v neděli.
Jak už bylo zmíněno, jiná výše příplatku a způsob jeho určení může být sjednáno - uvedené znamená, že se může jednat o jakékoliv smluvní ujednání, tedy ujednání obsažené v kolektivní smlouvě, v pracovní smlouvě či v individuálním smluvním ujednání uzavřeném se zaměstnancem (kolektivní smlouva nemá v tomto směru předn