S nejrůznějšími stresory se v životě občas setkává každý z nás. Sahají od zvýšených pracovních nároků přes mezilidské konflikty až po životní krize. Někteří se pod jejich tlakem hroutí, jiní jsou však vůči nim překvapivě imunní, a svou emocionální stabilitu si zachovávají i v poměrně náročných situacích. Jednou z hlavních okolností, která jim v tom napomáhá, je schopnost využívat, vědomě nebo nevědomě, tzv. copingové strategie, tedy individuální psychologické metody zvládání stresu. Článek se zaměřuje na to, na čem jsou tyto strategie založeny, jak fungují, jaké jsou jejich hlavní typy a techniky a jak jich lze v každodenním životě využít.
Co jsou a k čemu slouží „copingové strategie“?
Doc.
dr.
Jan
Urban
CSc.
Snaha posilovat svou mysl je v moderní společnosti stejně důležitá jako snaha posilovat své tělo (a někdy dokonce možná ještě o trochu důležitější), a důležitou součástí metod sloužících tomuto cíli jsou postupy, které nám pomáhají zvládat stres. Jde o metody označované jako copingové strategie a jejich využívání lze chápat jako specifickou osobní dovednost.
Označení těchto mentálních technik pochází z anglického „to cope“, tedy zvládat či vypořádávat se, a psychologie jej používá k souhrnnému označení postupů, vědomých i nevědomých, které mění způsoby, jak reagujeme na stres. Nejde o metody, které by měnily faktory, které v nás stres vyvolávají (tedy samotné stresory), které většinou ani příliš změnit nelze, ale o metody, které se zaměřují především na to, jak nejrůznější stresory, jež na náš působí, vnímáme, interpretujeme a jak je prožíváme.
Copingové metody se proto vyplatí systematicky a dlouhodobě rozvíjet i trénovat. Coping není slabost, ale ani luxus, ale jednou z nutností moderního života.
Podstata copingových strategií
Podstatou copingových strategií je fakt, že změna způsobů naší reakce na stres včetně jeho chápání a prožívání vede často k tomu, že jsme tento stres schopni zvládat úspěšněji, nebo že se vůči němu stáváme odolnější. Jejich důležitou součástí je ovládání emocí, myšlenek či představ, které nás pod vlivem náročných či stresujících okolností provázejí.
Copingové strategie nejsou ničím složitým, a některé z nich jsou nám dokonce vrozené. Jiné lze však získat nebo posílit tréninkem, podobně jako svaly při cvičení. Některé mohou mít individuální povahu, a mohou tak působit na každého trochu jinak, většina z nich je však univerzálních, a působí téměř u každého z nás.
Rozvoj či nácvik úspěšných copingových strategií vyžaduje přitom někdy i snahu opustit některé méně úspěšné strategie, které si „na podporu zvládání stresových situací“ vytváříme, často i ne zcela vědomě, sami. Některé z těchto spontánních strategií, které občas používáme, totiž příliš účinné nejsou, a některé z nich jsou dokonce kontraproduktivní.
Psychologie označuje tyto strategie jako tzv. maladaptivní. Důvodem je, že často budí navenek dojem, že nám naši schopnost přizpůsobit se náročné situaci zvyšují, ale skutečností je opak. Společným rysem maladaptivních strategií bývá, že nabízejí snadná krátkodobá řešení na úkor řešení dlouhodobého.
K nejznámějším strategiím tohoto typu patří odkládání náročných nebo nepříjemných činností či rozhodnutí, tedy sklon vnímat je jako něco, co jejich odložením zmizí. Kontraproduktivní povaha této strategie souvisí s tím, že náročnost či nepříjemnost odkládaných úkolů časem roste, a stres spojený s jejich vykonáváním tak zvyšuje. K maladaptivním copingovým strategiím patří však i sklon řešit stres alko