Kdo se považuje za studenta
Studenty řadíme v českém systému veřejného zdravotního pojištění mezi osoby, za které je plátcem pojistného stát dle ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) z. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Český student může pracovat (případně podnikat) v některém ze států postupujících podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/2004 a 987/2009. Jaké podmínky platí při výkonu výdělečné činnosti pro účast v systému sociálního zabezpečení příslušného státu?
Za studium na středních školách se považuje například studium na gymnáziu, konzervatoři, střední odborné škole, vyšší odborné škole, středním odborném učilišti. Za studium na střední škole se naopak nepovažuje dálkové, distanční, večerní nebo kombinované studium na střední škole, je-li dítě v době takového studia výdělečně činné podle § 10 z. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, nebo má nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci.
Studium na vysoké škole (v jakékoli formě, tedy i kombinovaně) se považuje za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání ve smyslu ustanovení § 12 a § 14 cit zákona č. 117/1995 Sb., a to bez ohledu na případný výkon výdělečné činnosti.
Práce v zahraničí – postup podle nařízení Evropské unie
Studenti, kteří jsou jazykově zdatní se schopností zajistit si například během prázdnin brigádu v zahraničí, si tímto způsobem jednak rozšiřují obzor poznání a posilují sebevědomí, jednak si každopádně finančně přilepšují. Podívejme se nyní blíže na situaci, kdy student bude výdělečně činný například v sousedním Rakousku, tedy ve státě, ve kterém se postupuje podle výše zmíněných koordinačních nařízení Evropské unie. Připomínáme, že podle těchto nařízení postupují osoby a instituce ze států Evropské unie a dále z Norska, Islandu, Lichtenštejnska, ze Švýcarska a případně také ze Spojeného království (u všech těchto států budeme v dalším textu uvádět „členský stát“).
Pojištění ve státě výkonu výdělečné činnosti
Výše uvedená nařízení EU jsou nadřazena právní úpravě členských států. V této souvislosti je velmi důležitý základní princip práva Evropské unie, a to princip pojištění ve státě výkonu výdělečné činnosti.
Základním kritériem pro určení příslušnosti je výkon výdělečné činnosti, tedy zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti. V této souvislosti platí, že na zaměstnance nebo osobu samostatně výdělečně činnou se ve smyslu nařízení EU vztahují právní předpisy státu, na jehož území je vykonávána výdělečná činnost. Tyto osoby tak podléhají všem systémům sociálního zabezpečení tohoto státu a nemohou si vybrat, že například zdravotně a nemocensky chtějí být pojištěny v jedné zemi a důchodově v jiné zemi. Obdobně si příslušnost k pojištění nemohou vybrat ani nezaopatření rodinní příslušníci takové osoby, kteří jsou povinně účastni všech systémů sociálního zabezpečení v zemi pojištění živitele.
Zaměstnáním, resp. samostatnou výdělečnou činností je každá činnost nebo obdobná situace, která je za takovou považována pro účely právních předpisů sociálního zabezpečení členského státu, v němž taková činnost nebo obdobná situace existuje.
Příslušnost k pojištění
Bude-li český student v Rakousku výdělečně činný, tedy bude-li v této zemi zaměstnán nebo bude zde podnikat, pak by si měl před odjezdem každopádně zjistit podrobné informace o práci, kterou bude v Rakousku vykonávat. Hlavně to, zda je jeho činnost považována za zaměstnání nebo za samostatnou výdělečnou činnost podle rakouských právních předpisů účinných v oblasti sociálního zabezpečení a zakládá tak účast na tamním veřejném zdravotním pojištění.
Kdyby student například uzavřel s rakouským zaměstnavatelem pracovní smlouvu s odvodem zdravotního pojištění, musel by se na dobu zaměstnání v Rakousku odhlásit ze systému českého zdravotního pojištění. V Rakousku by student obdržel rakouský doklad o nároku na zdravotní péči. V případě krátkodobého zaměstnání (brigády) by to možná nebyl rakouský Evropský průkaz zdravotního pojištění, ale jen papírové Potvrzení dočasně nahrazující tento Evropský průkaz, oba doklady jsou však rovnocenné. Tímto dokladem by se student v Rakousku prokazoval při případném ošetření a měl by zde nárok na plnou péči.
Setrvání v českém systému
Kdyby však sjednané zaměstnání nezakládalo účast v rakouském systému zdravotního pojištění a student by se tudíž nestal rakouským pojištěncem, byl by i při výkonu této činnosti nadále pojištěncem českým. Předpokládáme, že student bude po prázdninách pokračovat v dalším studiu a ještě nedosáhl věku 26 let, takže je za něj nadále plátcem pojistného stát. Při ošetření v Rakousku by se prokazoval českým průkazem pojištěnce, který je zároveň průkazem evropským. Měl by zde nárok na nezbytnou péči, tedy na veškerou péči nezbytnou z lékařského hlediska k tomu, aby se ze zdravotních důvodů nemusel vracet domů dříve, než zamýšlel, nebo než by toho byl schopen.
Placení spoluúčasti
Důležitou povinností českých pojištěnců při čerpání zdravotní péče v členských státech, tedy i v Rakousku, je placení stejné spoluúčasti za poskytnutou zdravotní péči jako místními pojištěnci. Na základě výše uvedených nařízení totiž vstupuje český pojištěnec do režimu zdravotního pojištění navštíveného členského státu. Z této skutečnosti vyplývá i povinnost českých pojištěnců platit spoluúčast za poskytnutou zdravotní péči stejně jako místním pojištěncům. Spoluúčastí rozumíme finanční částku, kterou musí za poskytnutí zdravotní péče pojištěnec sám zaplatit a která mu nebude českou zdravotní pojišťovnou refundována. Upozorňujeme, že spoluúčast neboli úhrada pojištěnce za poskytnutou zdravotní péči bývá někdy (ve srovnání s českými poměry) i dost vysoká. Je třeba mít také na zřeteli, že nárok na nezbytnou péči nekryje například náklady na případnou přepravu zpět do České republiky. Je tedy na českých pojištěncích, aby se u své zdravotní pojišťovny před výjezdem do konkrétního členského státu informovali o možné spoluúčasti, popřípadě o dalších podmínkách platných při poskytování zdravotní péče v této zemi. Chcete-li se vyhnout nákladům za eventuální spoluúčast a nákladům za případný převoz zpět do České republiky, můžete si sjednat komerční cestovní pojištění, což rozhodně doporučujeme.
Čerpání zdravotní péče ve smluvním zařízení
Ať už bude student po dobu brigády pojištěncem českým nebo německým, měl by pro případné ošetření vyhledat s Evropským průkazem zdravotního pojištění (nebo s náhradním Potvrzením) vždy veřejné zdravotnické zařízení, tj. smluvně napojené na místní systém pojištění. Platil by spoluúčast a další poplatky jako němečtí pojištěnci a stejně jako jim by i jemu platila péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění příslušná zdravotní pojišťovna. V nesmluvním zdravotnickém zařízení by musel částku uhradit celou. Pokud by byl v takové situaci českým pojištěncem, mohl by si posléze zažádat o refundaci. Péči, která je i v ČR hrazená z veřejného zdravotního pojištění, by dostal zaplacenou, ovšem jen do výše českých cen.
Dvoustranné mezistátní smlouvy o sociálním zabezpečení
Kdyby student pracoval v některém jiném evropském státě, tedy mimo státy podléhající režimu koordinace EU, pak by se mohlo jednat o zemi, se kterou má Česká republika uzavřenu dvoustrannou mezistátní smlouvu o sociálním zabezpečení vztahující se i na oblast zdravotního pojištění a zdravotní péče. V Evropě má Česká republika uzavřeny tyto smlouvy se Srbskem, Černou Horou, Severní Makedonií, Albánií, Bosnou a Hercegovinou a také s Tureckem.
Při provádění těchto smluv se vychází z jednoho z jejich základních principů, a to z principu pojištění ve státě, ve kterém osoby kryté mezinárodní smlouvou vykonávají výdělečnou činnost. Tento princip je určující z hlediska posuzování účasti zmíněných osob ve struktuře pojištění podle příslušných právních předpisů. V evropských právních předpisech, které ČR po vstupu do EU provádí, je zakotven princip pojištění v zemi, ve které je vykonávána výdělečná činnost. Jestliže tedy taková osoba prokazatelně vykonává ve smluvním státě výdělečnou činnost, má nárok na zařazení mezi pojištěnce daného státu se všemi právy a povinnostmi v oblasti zdravotního pojištění.
Tyto smlouvy, obdobně jako právo Evropské unie, mají přednost před právní úpravou českého veřejného zdravotního pojištění a jsou primárně postaveny na zásadě pojištění ve státě, ve kterém je vykonávána ekonomická činnost. Na rozdíl od nařízení Evropské unie však smlouvy nevylučují možnost dvojího pojištění při souběhu aktivit v obou státech a vesměs neupravují pojištění nezaopatřených rodinných příslušníků. Smlouvy aplikují institut vyslání, kdy při splnění stanovených podmínek osoba i nadále podléhá předpisům o sociálním zabezpečení vysílajícího státu.