Odvod pojistného zaměstnavatelem ve vazbě na minimální vyměřovací základ často představuje ve zdravotním pojištění problémovou oblast, kdy zaměstnavatel musí důsledně zvážit zvolené řešení tak, aby byl ve finále zajištěn postup podle zákona. Musí při souběhu dvou zaměstnání dodržet minimální vyměřovací základ oba zaměstnavatelé? A jak se postupuje v případě, když má zaměstnanec u jednoho ze zaměstnavatelů vykázánu neomluvenou absenci?
Minimální vyměřovací základ jako důležitý parametr zdravotního pojištění
Minimum určené pro zaměstnance představuje ve zdravotním pojištění již od počátku fungování systému, tj. od 1. 1. 1993, významnou kategorii s cílem jednak předejít spekulativnímu sjednávání pracovněprávních vztahů s nízkými částkami příjmů, jednak napomoci touto cestou zabezpečit v potřebném rozsahu příjmy systému. Minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance ve zdravotním pojištění se v průběhu uplynulých let průběžně zvyšovala, naposledy k 1. lednu 2026 na částku 22 400 Kč. Dodáváme, že minimum platí i pro osoby samostatně výdělečně činné, jeho stanovení však není navázáno na minimální mzdu. Minimální mzda je ještě vyměřovacím základem pro placení pojistného osobami bez zdanitelných příjmů.
Pokud se na zaměstnance (a tedy i na jeho zaměstnavatele – plátce pojistného) vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí být v roce 2026 odvedeno zaměstnavatelem za rozhodné období kalendářního měsíce pojistné nejméně ve výši 3 024 Kč (13,5 % z 22 400 Kč), případně alespoň z poměrné části tohoto minima v situacích vyjmenovaných v ustanovení § 3 odst. 9 z. č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Příjmy u více zaměstnavatelů
Pro plnění povinností zaměstnavatelem je důležité, zda se osoba považuje z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance. Osoba je ve zdravotním pojištění zaměstnancem tehdy, pokud jí plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 z. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP). Zaměstnání ve zdravotním pojištění vzniká, pokud osoba jako zaměstnanec vykonává pro zaměstnavatele činnost a je-li jí za výkon této činnosti zúčtován příjem zdaňovaný podle § 6 ZDP, mimo výjimek daných zákonem.
Při souběhu příjmů u více zaměstnavatelů je důležité, aby byl v jejich úhrnu dodržen za příslušný kalendářní měsíc minimální vyměřovací základ u těch příjmů, ze kterých se bude odvádět pojistné. To platí v případě, že u zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) musí být povinné minimum zabezpečeno. Pro účel placení pojistného a zároveň zajištění zákonného minima se tak sčítají příjmy podléhající odvodu pojistného.
U pracovní smlouvy se odvádí pojistné z každé částky příjmu. Při zaměstnání na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr platí, že zaměstnavatel plní zákonné povinnosti tehdy, pokud výše příjmu zakládá účast na zdravotním pojištění, tedy s odvodem pojistného zaměstnavatelem a případně i s potřebou dodržet při odvodu pojistného zákonné minimum.
V případě zaměstnání na základě dohod se v rámci rozhodného období kalendářního měsíce sčítají příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. Aby se příjmy u téhož zaměstnavatele sčítaly, musí se jednat o stejný typ dohody.
Časté dotazy
Nastala situace, kdy zaměstnanec chce ukončit pracovní poměr dohodou, avšak zaměstnavatel trvá na výpovědi dva měsíce. Zaměstnanec přestane chodit do práce, a proto mu zaměstnavatel vykazuje po dobu dvou měsíců (kdy má doběhnout výpověď) absence. Za zaměstnance odvede zaměstnavatel zdravotní pojištění a po zaměstnanci pak požaduje jeho úhradu. Když ale zaměstnanec nastoupil do jiného zaměstnání a přinese potvrzení, že tam za něho pojistné odvádí, musí se platit pojistné i v případě neomluvené absence?
Zaměstnanec bude odhlášený u zdravotní pojišťovny ukončením pracovního poměru po uplynutí dvou měsíců, kdy budou vedeny absence. Jelikož bude mít souběžně dva zaměstnavatele, bude přihlášený dvakrát. Může to tak být?
Je správný postup, když pojistné odvede pouze nový zaměstnavatel a z důvodu neomluvené absence se žádné pojistné platit nebude?
Pokud má zaměstnanec po celý kalendářní měsíc neomluvenou absenci (tedy nemá žádný příjem), pak platí, že vyměřovacím základem je za tento měsíc minimální mzda, tedy částka 22 400 Kč. Jelikož je osoba zaměstnána, odvádí pojistné 3 024 Kč zaměstnavatel, nicméně úhradu této částky v plné výši po zaměstnanci oprávněně požaduje.
Kdyby však měl zaměstnavatel doklad o tom, že za příslušný kalendářní měsíc/měsíce odvedl jiný zaměstnavatel pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, pak by se v zaměstnání, ve kterém je vykazována neomluvená absence, žádné pojistné neodvádělo z toho důvodu, že povinné minimum je zajištěno v jiném zaměstnání. Kdyby takové potvrzení doručeno nebylo, musí být v případě neomluvené absence odvedeno pojistné z minimálního vyměřovacího základu. Pojištěnec může mít v informačním systému zdravotní pojišťovny neomezený počet zaměstnání.
Po dobu, než doběhne výpověď, je zaměstnanec započítáván v příslušném kalendářním měsíci do počtu zaměstnanců vykazovaného ve formuláři „Přehled o platbě pojistného zaměstnavatele“.
Zaměstnavatel bez povinnosti dodržet ve zdravotním pojištění minimum
Kdyby tento (problémový) zaměstnanec patřil mezi osoby, pro které neplatí ve zdravotním pojištění povinnost odvodu minimálního pojistného zaměstnavatelem dle § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb., osoba by například byla poživatelem některého z důchodů, pak by se zaměstnavatel tematikou minima zabývat nemusel. Na základě dokladu, který by jej k tomuto postupu opravňoval, by za dva kalendářní měsíce běžící výpovědi a z titulu vykazované neomluvené absence žádné pojistné neodváděl. To v praxi také znamená, že by zaměstnavatele ani nemuselo zajímat, že dotyčný pracuje u jiného zaměstnavatele, bez ohledu na výši jeho příjmu.
Souběžná zaměstnání
Na základě situací, které se v praxi vyskytují, se v řešeném kontextu ještě podívejme na postup zaměstnavatele (zaměstnavatelů) v návaznosti na minimální vyměřovací základ. Vycházíme ze skutečnosti, že příjem nižší než 12 000 Kč není na dohodu o provedení práce.
Pokud jsou zaměstnanci zúčtovány v rozhodném období kalendářního měsíce příjmy ve dvou (případně více) zaměstnáních, pak se v oblasti placení pojistného na zdravotní pojištění reálně vyskytují nejčastěji tyto varianty:
Příjem v hlavním i v dalším zaměstnání je v každém z těchto zaměstnání vyšší než minimální mzda
Pojistné se v každém zaměstnání odvádí ve výši 13,5 % ze zúčtovaného hrubého příjmu zaměstnance.
Příjem v hlavním zaměstnání 40 000 Kč, v dalším zaměstnání 8 000 Kč
V dalším zaměstnání se neprovádí dopočet do minimálního vyměřovacího základu, pojistné se odvádí ze skutečně dosaženého příjmu 8 000 Kč. „Vedlejší“ zaměstnavatel musí mít k dispozici potvrzení od „hlavního“ zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí alespoň minimální zákonné pojistné.
Příjem zaměstnance činí v jednom zaměstnání 15 000 Kč a ve druhém zaměstnání 9 000 Kč
Pro účel dodržení zákonného minima se sčítají příjmy zakládající povinnost odvodu pojistného. Jelikož je v úhrnu příjmů dodržen za příslušný kalendářní měsíc minimální vyměřovací základ, dokladují si oba zaměstnavatelé navzájem výši příjmu v daném měsíci a doklad o výši příjmu u jiného zaměstnavatele se předkládá i případné kontrole ze zdravotní pojišťovny. Za této situace pak každý zaměstnavatel odvede pojistné ze skutečné výše příjmu. V takové situaci je tedy nutností průběžná spolupráce obou zaměstnavatelů.
Příjem zaměstnance činí v jednom zaměstnání 9 000 Kč a ve druhém zaměstnání 7 000 Kč.
Pokud se na zaměstnance vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, provede zaměstnancem pověřený zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do částky minima 22 400 Kč.
Doklad nutností
Jako zaměstnavatel musíte mít jistotu, že při příjmu nižším než minimální mzda můžete relevantně odvádět pojistné ze skutečné výše příjmu, tedy bez dopočtu do minima. K tomuto postupu vás opravňuje doklad, který na vyžádání předkládáte i kontrole ze zdravotní pojišťovny.