V praxi se může stát, že mezi týmž zaměstnavatelem a zaměstnancem jeden pracovněprávní vztah vznikne a další na něho bezprostředně naváže. To má pak vliv na to, jak správně posoudit právo zaměstnance na dovolenou za příslušný kalendářní rok. Po novele s účinností od 1. 6. 2025 došlo ke změně ustanovení § 216 odst. 1 ZP a spojení „pracovní poměr“ bylo nahrazeno obecným označením „základní pracovněprávní vztah“. Nová právní úprava dopadá tedy i na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr a stejně tak se vztahuje i na případy, kdy na sebe mezi stejnými smluvními stranami bezprostředně navazují jakékoliv pracovněprávní vztahy.
Takzvaná flexinovela a „změna“ v oblasti dovolené
JUDr.
Petr
Bukovjan
JUDr.
Michael
Košnar
Úvod
Mezi oblasti, kterých se s účinností od
1. 6. 2025
dotkl zákon č. (tzv. flexinovela), patří též právní úprava dovolené
. Ke „změně“ došlo v ustanovení § 216 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., (dále jen „ZP“). Slovo „změna“ jsme záměrně dali do uvozovek, protože o změnu v pravém slova smyslu vlastně nejde. Ostatně jak dovozuje důvodová zpráva k návrhu předmětného zákona, účelem novelizace je toliko snaha odstranit některé výkladové pochybnosti
. Dosavadní právní úprava a její výklady
Do 31. 5. 2025 platilo dle ustanovení § 216 odst. 1 ZP, že
pro účely dovolené se za nepřetržité trvání pracovního poměru považuje i skončení dosavadního a bezprostředně navazující vznik nového pracovního poměru zaměstnance k témuž zaměstnavateli
. Z tohoto ustanovení bez jakýchkoliv pochybností vyplývalo, že pokud na sebe bezprostředně navazovaly pracovní poměry mezi týmiž smluvními stranami, pak pro účely dovolené na ně bylo nutné nahlížet jako na jeden trvající pracovní poměr
. V důsledku toho nemohl zaměstnavatel:*
posuzovat právo zaměstnance na dovolenou samostatně a nezávisle na sobě z každého pracovního poměru
, nebo*
proplatit zaměstnanci při skončení prv