Dánské království podporované Švédským královstvím se aktuálně před Soudním dvorem Evropské unie domáhá zrušení směrnice o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unie. Má za to, že evropský zákonodárce výrazně překročil svou pravomoc a neměl tedy na základě článku 153 odst. 2 písm. b) ve spojení s článkem 153 odst. 1 písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie příslušnou směrnici vůbec přijímat, neboť článek 153 odst. 5 Smlouvy o fungování Evropské unie vylučuje pravomoc evropského zákonodárce v souvislosti s normováním problematiky „odměny za práci“. Generální advokát dal žalobcům za pravdu a nyní tedy nezbývá než jen čekat na to, jak se k této kauze snad ještě v roce 2025 postaví Soudní dvůr Evropské unie.
Smráká se nad směrnicí o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii?
JUDr.
Jan
Vácha
Ph.D.
Úvodem
Je zřejmé, že v souladu s tzv. zásadou svěření pravomocí stanovenou v článku 5 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii může Evropská unie jednat a vydávat evropské právní předpisy pouze v mezích pravomoci, které jí členské státy v rámci tzv. smluv, to znamená v rámci primárního evropského práva, svěřily. Zda takovou pravomoc evropský zákonodárce má, je mnohdy nejasné. To platí zejména pak v oblasti sociální politiky Evropské unie, kde se na jedné straně usiluje o podporu soudržnosti a
konvergence
, na druhé straně se zohledňuje rozmanitost vnitrostátních systémů a klíčová úloha sociálních partnerů, přičemž tyto dva cíle není vždy snadné sladit. Nejasnost se vyskytla i v souvislosti s pravomocí Evropské unie přijmout směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2041 ze dne 19. října 2022, o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii (dále jen „směrnice“), u které již v průběhu projednávání jejího návrhu Dánské království namítalo, že by evropský zákonodárce jejím přijetím překročil své pravomoci. Směrnice však i přes tyto výhrady byla přijata a následně vše vyvrcholilo žalobou Dánského království k Soudnímu dvoru Evropské unie, ve které se domáhá především zrušení směrnice jako celku (viz blíže věc C-19/23 Dánské království proti Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie). Generální advokát dal žalobci v souvislosti s jeho argumenty podporujícími jeho snahu o zrušení směrnice jako celku za pravdu. Nyní se tedy můžeme těšit na konečné rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie, které by mělo padnout již v tomto roce, a možná už pomalu přemýšlet o důsledcích případného zrušení směrnice. O skutkové podstatě sporu
Směrnice byla přijata dne 19. října 2022 za velké nelibosti Dánského a Švédského království. Tyto dva státy totiž byly jedinými členskými státy Evropské unie, které hlasovaly proti přijetí směrnice. Pro správné pochopení toho, v čem tkví jádro právního sporu ohledně pravomoci evropského zákonodárce, je třeba představit stěžejní články směrnice, na kterých staví strany sporu své argumenty.
Předně směrnice v článku 1 odst. 1 říká, že stanovuje rámec pro:
a)
přiměřenost zákonných minimálních mezd,
b)
podporu kolektivního vyjednávání o stanovování mezd a
c)
zlepšení účinného přístupu pracovníků k právu na ochranu formou minimální mzdy, pokud je stanovena ve vnitrostátním právu nebo v kolektivních smlouvách.