Zaměstnavatel je plátcem pojistného za zaměstnance, zaměstnanci tedy platí pojistné na zdravotní pojištění prostřednictvím svého zaměstnavatele. Na rozdíl od dvou tzv. samopláteckých skupin plátců, kterými jsou osoby samostatně výdělečně činné a osoby bez zdanitelných příjmů, se zaměstnanci nemusejí starat o placení pojistného, neboť příslušnou částku jimi placenou, tj. jednu třetinu z celkové platby pojistného hrazené zaměstnavatelem, odvádí zaměstnavatel – hromadný plátce pojistného. Zaměstnanec však oznamuje svému zaměstnavateli změnu zdravotní pojišťovny v době trvání zaměstnání a také zařazení (do) a vyřazení (ze) „státní kategorie“.
Skončení zaměstnání v souvislostech zdravotního pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
V otázce trvání a skončení pracovního poměru hrají důležitou roli jak zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“), tak podmínky specifikované v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V této souvislosti je zdůrazněna nutnost písemné formy například u výpovědi z pracovního poměru, odstoupení od pracovní smlouvy, okamžitého zrušení pracovního poměru nebo u jeho zrušení ve zkušební době, jinak se k takovému právnímu jednání nepřihlíží.
Zaměstnavatel může dát výpověď pouze z důvodů, které výslovně (taxativně) stanoví § 52 zákoníku práce. V písemné výpovědi musí zaměstnavatel uvést důvod výpovědi, prostý odkaz na ustanovení zákoníku práce nepostačuje. Výpověď daná zaměstnavatelem, která se opírá o jakýkoli jiný důvod, než stanoví zákoník práce, nebo není vůbec odůvodněna, je neplatná a v případě soudního sporu je zaměstnavatel prakticky bez šance na úspěch. Také není možné u jedné a téže výpovědi dodatečně měnit výpovědní důvod.
Pro platnost výpovědi je – kromě písemné formy – velmi důležité i její doručení, což je specifikováno v § 334 a v následujících ustanoveních zákoníku práce. Výpo