Již opakovaně jsme se na stránkách tohoto časopisu vyjadřovali k problematice přiměřených opatření pro osoby se zdravotním postižením.1) Rozebírali jsme při tom judikaturu Nejvyššího soudu a byli jsme relativně kritičtí, neboť podle našeho názoru aspekt přiměřených opatření Nejvyšší soud dlouhodobě přehlížel. Konkrétně jsme měli výhrady zejména k ustálenému závěru judikatury Nejvyššího soudu, že pokud nemůže zaměstnanec konat dosavadní práci ze zdravotních důvodů, je vždy zcela na volbě zaměstnavatele, zda zaměstnance propustí, nebo převede na jinou vhodnou práci, i když pro něj takovou práci má.
Konečně – posun v české judikatuře ohledně přiměřených opatření pro osoby se zdravotním postižením
JUDr.
Nataša
Randlová
Ph.D.
Vojtěch
Kalina
To, že je tento závěr v rozporu s právem Evropské unie, znovu nedávno potvrdil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 1. 2024, ve věci C-631/22, J.M.A.R v. Ca Na Negreta SA. V tomto rozsudku SDEU uvedl, že evropské právo brání vnitrostátní právní úpravě, podle které může zaměstnavatel „
ukončit pracovní smlouvu z důvodu, že pracovník je trvale neschopen plnit úkoly, které pro něj z pracovní smlouvy vyplývají, protože v průběhu pracovního poměru utrpěl zdravotní postižení, aniž je zaměstnavatel povinen předtím vytvořit nebo zachovat přiměřené uspořádání s