Karanténa může být nařízena jak zdravému zaměstnanci (z preventivních důvodů), tak i zaměstnanci, který již infekční nemocí onemocněl nebo má její příznaky. Příslušným dokladem je „Potvrzení o nařízení karantény“, vystavované i formou eNeschopenky. Zaměstnavatel je informován o karanténě svého zaměstnance prostřednictvím ČSSZ, obdobně jako u neschopenky. Rovněž se předpokládá, že i zaměstnanec bude o této překážce v práci na jeho straně zaměstnavatele informovat.
Při karanténě nařízené podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, náleží zaměstnanci náhrada mzdy nebo platu ve výši 60 % průměrného výdělku po dobu prvních 14 dnů karantény a od 15. dne čerpá zaměstnanec nemocenskou dávku. Avšak kdyby se jednalo o individuální opatření zaměstnavatele, vedoucí k izolaci zaměstnance, tedy by nešlo o nařízenou karanténu, pak bude tato doba posuzována jako překážka v práci na straně zaměstnavatele, a zaměstnanci náleží náhrada mzdy nebo platu ve výši 100 % průměrného výdělku.
Karanténa nařízená podle zákona č. 258/2000 Sb. ovlivňuje stanovení vyměřovacího základu zaměstnance stejně jako například nemoc. Ve zdravotním pojištění se jedná o skutečnost snižující při platbě pojistného zaměstnavatelem minimální vyměřovací základ zaměstnance na poměrnou část podle § 3 odst. 9 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, v přímé vazbě na důležité osobní překážky v práci na straně zaměstnance podle § 191 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Doba trvání karantény musí být doložena.
V tomto článku budeme vycházet ze skutečnosti, že pro zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) i pro OSVČ platí ustanovení o povinnosti dodržet ve zdravotním pojištění při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ.
Pracovní smlouva - zkrácený pracovní úvazek
Může nastat situace, kdy zaměstnavatel musí při odvodu pojistného stanovit poměrnou část minimálního vyměřovacího základu zaměstnance.
Karanténa nařízená zaměstnanci trvala v měsíci květnu 14 kalendářních dnů.
Doba kalendářních dnů trvání karantény snižuje v rámci rozhodného období kalendářního měsíce minimální vyměřovací základ zaměstnance na poměrnou část.
Poměrná část minima a příslušné minimální pojistné se vypočítají následovně:
PČminVZ = (17: 31) x 14 600 = 8 006,45 Kč, kde
PČminVZ = poměrná část minimálního vyměřovacího základu,
17 = počet kalendářních dnů výkonu práce v rozhodném období kalendářního měsíce května (tedy období mimo karantény),
31 = počet kalendářních dnů v příslušném měsíci,
14 600 = výše minimální mzdy (minimálního vyměřovacího základu zaměstnance) v roce 2020,
Pmin = 8 006,45 x 0,135 = 1 081 Kč,
Pmin = minimální pojistné.
Za měsíc květen musí vyměřovací základ zaměstnance činit alespoň 8 006,45 Kč, minimální pojistné pak 1 081 Kč.
Poznámka: Pro daný účel se ve zdravotním pojištění nezaokrouhluje vyměřovací základ, případně jeho poměrná část, zaokrouhluje se až pojistné, eventuálně penále - obojí vždy na celou korunu směrem nahoru.
Dále může vyvstat nutnost provést dopočet a doplatek pojistného do poměrné části minimálního vyměřovacího základu.
Obecně se tento dopočet a doplatek pojistného provádí:
- při zkráceném pracovním úvazku nebo
- u dohody o pracovní činnosti anebo
- od 1. 1. 2017 i u dohody o provedení práce.
V případě karantény v období 13. 5. - 26. 5. činil za měsíc květen příjem zaměstnance pracujícího na zkrácený úvazek na základě pracovní smlouvy 6 800 Kč.
Při sazbě 13,5 % z částky 6 800 Kč činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku 918 Kč. Jedna třetina (306 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (612 Kč) zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Aby zaměstnavatel dodržel zákon, musí provést doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 1 206,45 Kč, vypočtené jako [(17: 31) x 14 600 - 6 800], tedy 163 Kč. (Číslovka 17 představuje počet kalendářních dnů trvání výkonu práce v měsíci květnu, tedy mimo kalendářní dny karantény). Tento doplatek hradí zaměstnanec prostřednictvím zaměstnavatele. Pokud by byl vyměřovací základ nižší než poměrná část minima zapříčiněn z důvodu překážek v práci na straně organizace (§ 207 až § 209 zákoníku práce, nejčastěji tzv. částečná nezaměstnanost dle § 209 zákoníku práce), přechází povinnost úhrady předmětného doplatku v plné výši na zaměstnavatele.
Z úhrnného vyměřovacího základu 8 006,45 Kč činí celkové pojistné 1 081 Kč. Zaměstnanci je sraženo 469 Kč (306 + 163), zaměstnavatel uhradí 612 Kč.
Pokud by se jednalo o dohodu o pracovní činnosti, postupoval by zaměstnavatel stejně, protože příjem za kalendářní měsíc květen činil alespoň 3 000 Kč.
Kdyby byla sjednána dohoda o provedení práce, žádné pojistné by se neodvádělo, protože příjem za květen nepřevýšil 10 000 Kč. Pojištěnec by si za tento měsíc sám řešil svoje zdravotní pojištění jiným zákonným způsobem.
Dalším příkladem může být povinnost odvodu pojistného ze skutečně dosaženého příjmu. Jedná se o situaci, kdy vyměřovací základ zaměstnance převyšuje vypočtenou poměrnou část minima na straně jedné, a může být nižší než aktuální hodnota minimálního vyměřovacího základu 14 600 Kč na straně druhé.
V případě karantény v období 13. 5. - 26. 5. (viz předcházející situace) činil příjem zaměstnance za květen 12 900 Kč.
Poměrná část minima, která musí být při odvodu pojistného za měsíc květen dodržena, činí 8 006,45 Kč. Protože dosažený příjem tuto poměrnou část minima převyšuje, odvede zaměstnavatel celkové pojistné v částce 1 742 Kč (12 900 x 0,135), čímž je zajištěn postup podle zákona.
Zaměstnanec měl nařízenou karanténu v období 13. 5. - 26. 5. (viz předcházející situace). Na karanténu bezprostředně navázala nemoc, která trvala do 10. 6. 2020. Příjem zaměstnance za květen činil 12 900 Kč, za červen pak 14 000 Kč.
Poměrná část minima, která musí být při odvodu pojistného dodržena, činí:
- za květen 5 651,61 Kč, vypočteno jako [(12: 31) x 14 600], tj. za kalendářní dny mimo období karantény a nemoci,
- za červen 9 733,33 Kč, vypočteno jako [(20: 30) x 14 600], tj. za kalendářní dny mimo období nemoci.
V obou případech dosažený příjem převyšuje poměrnou část zákonného minima. Vyměřovacím základem zaměstnance tak budou za měsíce květen i červen částky příjmu zúčtovaného zaměstnanci, tj. 12 900 Kč a 14 000 Kč.
Platí základní zásada, že pokud bude příjem zaměstnance za kalendářní měsíc (bez ohledu na počet kalendářních dnů trvání karantény nebo nemoci) činit alespoň 14 600 Kč, odvede zaměstnavatel pojistné standardním způsobem z dosaženého příjmu zaměstnance, což platí i v případě obou typů dohod.
Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr
Specificky se postupuje v souvislosti s karanténou u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. V těchto případech platí, že pokud příjem zaměstnance poklesne pod částku rozhodnou pro vznik zaměstnání, musí být osoba jako zaměstnanec na příslušný kalendářní měsíc/měsíce odhlášena.
Zaměstnanec pracující na dohodu o pracovní činnosti byl v karanténě a posléze pak nemocen od 23. 3. do 25. 6.
Protože tyto překážky v práci na straně zaměstnance trvaly po celé kalendářní měsíce duben a květen, provede zaměstnavatel jeho odhlášení kódem „O“ k datu 31. 3. a opětovné přihlášení kódem „P“ k datu 1. 6. - za podmínky, že vyměřovací základ činil v měsících březnu a červnu (v každém z těchto měsíců) alespoň 3 000 Kč. Období měsíců dubna a května tedy nemá pojištěnec kryté tímto zaměstnáním na základě dohody o pracovní činnosti, proto se musí sám postarat o svůj pojistný vztah:
- může mít jiné zaměstnání zakládající účast na zdravotním pojištění nebo
- může současně podnikat jako OSVČ s placením alespoň minimálních záloh 2 352 Kč (za měsíce březen až srpen 2020 jsou zálohy až do výše nebo minimální zálohy zákonem odpuštěny, resp. jsou považovány za zaplacené)
- bude mít nárok na evidenci v některé ze „státních kategorií“ (blíže viz ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb.)
Nemá-li osoba nárok na zařazení do některé z těchto tří skupin, stane se na měsíce duben a květen osobou bez zdanitelných příjmů s povinností přihlásit se v osmidenní lhůtě u zdravotní pojišťovny do této kategorie a zaplatit měsíční pojistné 1 971 Kč. Na tento postup může zaměstnavatel pojištěnce upozornit.
Obdobným způsobem by zaměstnavatel postupoval i tehdy, kdyby byla sjednána dohoda o provedení práce a příjem by v měsících březnu a červnu nepřevýšil 10 000 Kč. Také platí, že se ve zdravotním pojištění pro účel vzniku zaměstnání sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.
Osoby samostatně výdělečně činné
Rozhodným obdobím pro placení pojistného u OSVČ je kalendářní rok, jeho nejkratší poměrnou částí je pak kalendářní měsíc. Pokud OSVČ podniká třeba jen po část kalendářního měsíce, považuje se za OSVČ po celý tento kalendářní měsíc. Jestliže karanténa trvá pouze po část kalendářního měsíce, nemá OSVČ v tomto směru obecně žádnou úlevu a pokud se jedná o jediný (resp. při souběhu se zaměstnáním hlavní) zdroj příjmů, musí být i za tento měsíc zaplacena alespoň minimální záloha, tzn. musí být u OSVČ při odvodu pojistného dodržen minimální vyměřovací základ. Aktuální výjimkou je i v tomto případě možnost nezaplacení záloh za březen až srpen 2020.
Zcela jiné podmínky však platí za situace, kdy karanténa, resp. nemoc OSVČ trvají po dobu nejméně jednoho celého kalendářního měsíce. V ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. je uvedeno, že zálohy na pojistné se neplatí za kalendářní měsíce, v nichž byla OSVČ uznána po celý kalendářní měsíc neschopnou práce nebo jí byla nařízena karanténa podle zvláštních právních předpisů. Tuto skutečnost však musí OSVČ zdravotní pojišťovně doložit, neboť za běžného stavu není zdravotní pojišťovně tato skutečnost známa, resp. ji nemůže předpokládat. Tuto okolnost lze sice dokladovat i se zpětnou platností, nicméně jejím opožděným oznámením vzniká problém jak na straně OSVČ, tak následně u zdravotní pojišťovny, kdy dodatečně dochází ke změně výše placené zálohy včetně případně navazujícího odvodu pojistného ve vazbě na minimální vyměřovací základ, platný pro OSVČ.
V případě karantény či nemoci trvající nejméně jeden celý kalendářní měsíc musí OSVČ oznámit (a doložit) zdravotní pojišťovně období trvání, tj. zahájení a ukončení, pro řešení případných nesrovnalostí se v dané souvislosti přikládá k podávanému Přehledu potvrzení OSSZ (viz například Poučení k formuláři VZP ČR Přehled OSVČ). Z obecného pohledu lze konstatovat, že pojistné se sice platí i za měsíce, kdy je OSVČ nemocná (nebo byla v karanténě), nicméně zvýhodnění OSVČ spočívá ve skutečnosti, že se minimální vyměřovací základ sníží na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních měsíců, pokud osoba samostatně výdělečně činná měla po celý kalendářní měsíc nárok na výplatu nemocenského (nebo peněžité pomoci v mateřství) jako osoba samostatně výdělečně činná. Neboli za takový kalendářní měsíc nemusí být u OSVČ dodržen v rámci zúčtování rozhodného období kalendářního roku minimální vyměřovací základ.
Osoby bez minima ve zdravotním pojištění
Pokud pro zaměstnance nebo pro OSVČ neplatí ustanovení o povinnosti dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, například u tzv. státních pojištěnců, pak vyměřovacím základem:
- zaměstnance je příjem dosažený za kalendářní měsíc (tj. příjem i nižší než 14 600 Kč),
- OSVČ za kalendářní rok je sazba 50 % příjmů po odpočtu výdajů,
v obou případech bez ohledu na délku trvání karantény nebo nemoci.