Osoba, za kterou platí pojistné stát, je povinna platit pojistné na zdravotní pojištění pouze tehdy, pokud je zaměstnána (platby probíhají prostřednictvím zaměstnavatele), nebo je z pohledu zdravotního pojištění považována za osobu samostatně výdělečně činnou. Osoby, pro které dále uvedené podmínky platí, naleznete vyjmenované v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, kdy značně specifickou skupinu představují například osoby celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku.
Podmínky při placení pojistného
V případě těchto osob (zaměstnanců i osob samostatně výdělečně činných) neplatí nárok na odpočet od dosaženého příjmu (a to už od roku 2004), z hlediska výpočtu výše pojistného se po tomto datu na tyto „státní pojištěnce“ v podstatě již pohlíží jako na ostatní zaměstnance, resp. osoby samostatně výdělečně činné. Výjimkou je možnost uplatnění odpočtu u zaměstnance a zaměstnavatele při splnění podmínek daných ustanovením § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (viz dále), kdy v roce 2019 činí měsíčně odpočitatelná částka 7 540 Kč.
Významné zvýhodnění osob, za které je plátcem pojistného stát, spočívá při placení pojistného ve skutečnosti, že zaměstnavatelé ani OSVČ nemusejí dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, ale vyměřovacím základem je:
- u zaměstnance dosažený příjem, tedy i hodnota nižší než 13 350Kč, případně nulová (za kalendářní měsíc),
- u OSVČ sazba 50 % příjmů po odpočtu výdajů (za kalendářní rok), bez povinnosti placení alespoň minimálních záloh.
Základní podmínkou pro uplatnění tohoto postupu je skutečnost, že zaměstnanec je u zdravotní pojišťovny registrován v kategorii osob, za které platí pojistné stát, po celý příslušný kalendářní měsíc, u OSVČ pak po celý kalendářní rok.
Není-li splněna podmínka registrace osoby, za kterou platí pojistné stát, po dobu celého kalendářního měsíce, má tato skutečnost u zaměstnance vliv na zajištění odvodu pojistného nejméně z poměrné části minimálního vyměřovacího základu podle § 3 odst. 9 písm. c) zákona č. 592/1992 Sb.
V následujícím textu si formou příkladů ukážeme postupy zaměstnavatele při placení pojistného v právních podmínkách roku 2019.
I. Zaměstnavatelé
Pokud se na zaměstnance (a tedy i na jeho zaměstnavatele jako plátce pojistného) nevztahuje povinnost placení pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu z titulu registrace pojištěnce u zdravotní pojišťovny v kategorii osob, za které platí pojistné stát, musí být ve mzdové evidenci zaměstnavatele kopií příslušného dokladu řádně doložen nárok na odvod pojistného ze skutečné výše příjmu.
Dne 24. května 2019 byl zaměstnanci přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, přičemž jeho hrubý příjem, zúčtovaný za tento měsíc, činil 8 000 Kč.
V tomto případě musí být pojistné na zdravotní pojištění odvedeno nikoliv z celkové výše minimálního vyměřovacího základu 13 350 Kč, nýbrž nejméně z jeho poměrné části v návaznosti na počet kalendářních dnů, kdy tento zaměstnanec nebyl evidován u zdravotní pojišťovny v kategorii osob, za které platí pojistné stát. Jelikož se jedná o celkem 23 kalendářních dnů mimo „státní kategorii“, vypočte se poměrná část minima takto:
PČ min VZ = (23: 31) x 13 350 = 9 904,83 Kč,
kde:
PČ min VZ = poměrná část minimálního vyměřovacího základu,
23 = počet kalendářních dnů v měsíci květnu, ve kterých zaměstnanec nebyl u zdravotní pojišťovny zařazen ve „státní kategorii“,
31 = počet kalendářních dnů v daném měsíci,
13 350 = výše minimální mzdy v roce 2019.
Při sazbě 13,5 % z částky 9 904,83 Kč musí zaměstnavatel zaplatit za zaměstnance pojistné zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, v částce 1 338 Kč (9 904,83 x 0,135). S ohledem na příjem (8 000 Kč) činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku 1 080 Kč. Jedna třetina (360 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (720 Kč) zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu (viz výše). Aby zaměstnavatel postupoval v souladu se zákonem, musí ještě provést doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 1 904,83 Kč, tj. 258 Kč. Tento doplatek, tedy 258 Kč, je podle zákona sražen zaměstnanci, na zaměstnavatele by povinnost jeho úhrady přešla pouze za situace, kdyby byl vyměřovací základ nižší z důvodů překážek v práci na straně zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 207 až § 209 zákoníku práce.
Z celkové částky pojistného 1 338 Kč je zaměstnanci sraženo 618 Kč (360 + 258), zaměstnavatel hradí 720 Kč.
Poživatelka vdovského důchodu pracovala v měsíci květnu u dvou zaměstnavatelů na základě dohod o pracovní činnosti. Prvním zaměstnavatelem jí byl za období 2. 5. - 10. 5. zúčtován příjem 7 200 Kč, druhým zaměstnavatelem pak za období 14. 5. - 31. 5. příjem 10 000 Kč.
Každý ze zaměstnavatelů odvede pojistné ze skutečně dosaženého příjmu, tj. v částkách 972 Kč, resp. 1 350 Kč, bez ohledu na minimální vyměřovací základ.
Poživatel starobního důchodu je současně zaměstnán u dvou zaměstnavatelů na základě pracovních smluv s příjmy 2 800 Kč a 5 200 Kč. U zaměstnavatele s vyšším příjmem bylo důchodci poskytnuto neplacené volno v rozsahu tří kalendářních dnů.
Ani v jednom z těchto zaměstnání se nebude provádět dopočet do minimálního vyměřovacího základu a pojistné se odvede ze skutečně dosaženého příjmu. Pojistné bude poukázáno příslušné zdravotní pojišťovně v částkách 378 Kč a 702 Kč. Poskytnuté neplacené volno nemá na placení pojistného žádný vliv.
Hrubý příjem poživatele invalidního důchodu činil v měsíci červnu 6 000 Kč a současně měl vykázány tři dny neomluvené absence.
Ani neomluvená absence neovlivňuje ve zdravotním pojištění placení pojistného, takže pojistné bude za měsíc červen odvedeno standardním způsobem, tedy sazbou 13,5 % z 6 000 Kč, tj. v částce 810 Kč.
S osobou pečující o závislou osobu byla na měsíc květen uzavřena dohoda o provedení práce s odměnou ve výši 10 000 Kč.
Osoby pracující na základě dohody o provedení práce se od 1. 1. 2012 považují pro účely zdravotního pojištění za zaměstnance tehdy, pokud příjem přesáhne 10 000 Kč. V našem případě pro zaměstnavatele ve zdravotním pojištění žádné povinnosti nevznikají, z vyplaceného příjmu 10 000 Kč se pojistné na zdravotní pojištění neodvede. Takový zaměstnanec má v měsíci květnu řešen ve zdravotním pojištění svůj pojistný vztah podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. g) zákona č. 48/1997 Sb.
Se ženou, která je příjemcem rodičovského příspěvku, byla sjednána dohoda o pracovní činnosti od 2. 1. 2019 do 30. 6. 2019. V jednotlivých měsících se příjem pohyboval kolem 2 000 Kč, pouze za březen byla zúčtována částka hrubého příjmu 3 200 Kč.
Za těchto podmínek je postup zaměstnavatele následující:
- přihlásí ženu kódem „P“ k datu 1. 3. a odhlásí kódem „O“ k datu 31. 3., tedy pouze na období kalendářního měsíce, ve kterém výší zúčtovaného příjmu účast na zdravotním pojištění vznikla,
- pojistné za měsíc březen bude odvedeno z vyměřovacího základu 3 200 Kč ve výši 432 Kč,
- v ostatních měsících se zaměstnavatel problematikou zdravotního pojištění nezabývá,
- registrací v kategorii osob, za které platí pojistné stát, má žena průběžně řešen svůj pojistný vztah.
Zaměstnanci společnosti s ručením omezeným byl v měsících dubnu a květnu zúčtován v každém z těchto měsíců příjem ve výši 19 000 Kč, přičemž dne 29. 4. byl tomuto zaměstnanci přiznán starobní důchod, což zaměstnanec doložil zaměstnavateli rozhodnutím ČSSZ.
Přiznání starobního důchodu nemá faktický vliv na výpočet výše pojistného, pojistné bude v každém z těchto měsíců odvedeno v částce 2 565 Kč. Zaměstnavatele upozorňuji na povinnost oznámit zdravotní pojišťovně skutečnost, že počínaje dnem 29. 4. je za tohoto zaměstnance plátcem pojistného i stát (kódem „D“ na formuláři „Hromadné oznámení zaměstnavatele“).
Zaměstnavatel se informaci o žádosti zaměstnance o starobní důchod dozví také tehdy, kdy je mu ČSSZ nebo žádajícím zaměstnancem předložen k vyplnění tiskopis „Potvrzení zaměstnavatele“ podle § 83 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. V tomto tiskopise je uvedeno datum výplaty důchodu, požadované zaměstnancem. Datum uvedené na tiskopise signalizuje, ke kterému datu je o přiznání výplaty důchodu žádáno, ovšem rozhodující je datum uvedené na důchodovém výměru. Pro účel splnění oznamovací povinnosti zaměstnavatelem je akceptovatelnou i možnost získání data z tiskopisu ČSSZ. Pokud by byl následně důchod přiznán k jinému datu, podal by zaměstnavatel opravné hlášení.
Zaměstnané osobě celodenně osobně a řádně pečující o jedno dítě do sedmi let věku, pracující na zkrácený pracovní úvazek, byl v měsíci květnu zúčtován hrubý příjem 7 400 Kč.
Postup při placení pojistného za tohoto zaměstnaného pojištěnce je následující: za osobu pečující celodenně osobně a řádně alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku je stát plátcem pojistného pouze za předpokladu, že tato osoba nemá při splnění dalších zákonných podmínek v příslušném kalendářním měsíci žádný příjem ze zaměstnání ani ze samostatné výdělečné činnosti. V našem případě byla této osobě v zaměstnání zúčtována hrubá mzda 7 400 Kč, což znamená, že stát za tuto osobu v měsíci květnu pojistné neplatí, avšak podle § 3 odst. 8 písm. c) zákona č. 592/1992 Sb. je takový zaměstnanec zvýhodněn v tom smyslu, že se na něho (resp. na jeho zaměstnavatele) nevztahuje povinnost odvodu pojistného z minimálního vyměřovacího základu. Zaměstnavatel tedy odvede za tuto zaměstnanou osobu za měsíc květen pojistné z částky 7 400 Kč, tj. úhrnem ve výši 999 Kč.
Pokud je takové osobě poskytnuto neplacené volno, pojistné se neplatí, jelikož nemusí být u této osoby dodržen minimální vyměřovací základ. Jestliže nemá v průběhu zaměstnání tato osoba například po celý kalendářní měsíc červen žádný příjem ze zaměstnání (nemoc, neplacené volno aj.) ani ze samostatné výdělečné činnosti, sdělí zaměstnavatel tuto skutečnost zdravotní pojišťovně. Za použití kódu „L“ (k datu 1. 6.) oznámí její zařazení do kategorie osob, za které platí pojistné stát. Bude-li však mít tato zaměstnaná osoba v červenci opět příjmy započitatelné do vyměřovacího základu pro placení pojistného na zdravotní pojištění, oznámí zaměstnavatel příslušné zdravotní pojišťovně kódem „T“ (v tomto případě k datu 30. 6.) ukončení nároku na zařazení této zaměstnankyně mezi osoby, za které platí pojistné stát.
Souběh zaměstnání s evidencí na Úřadě práce
Podle ustanovení § 25 odst. 3 zákona o zaměstnanosti je od 1. 10. 2004 u pojištěnce ve zdravotním pojištění přípustný souběh zaměstnání a kategorie, kde hradí pojistné stát - uchazeč o zaměstnání. Základní podmínkou pro faktické naplnění tohoto ustanovení je skutečnost, že zúčtovaný příjem není u této osoby vyšší než polovina minimální mzdy. Je-li takový zaměstnanec registrován u zdravotní pojišťovny v kategorii osob, za které platí pojistné stát, po celý kalendářní měsíc, nevztahuje se na něho (resp. na jeho zaměstnavatele) povinnost odvodu pojistného z minimálního vyměřovacího základu, ale vyměřovacím základem je dosažený příjem, tedy bez povinnosti dopočtu do zákonného minima. V současně době již nelze v rámci tohoto tzv. nekolidujícího zaměstnání zaměstnávat osoby na základě dohody o provedení práce.
Podmínky uplatnění odpočtu
Při praktické aplikaci ustanovení § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb. je v souvislosti s uplatňováním odpočtu zapotřebí respektovat následující:
- nárok na uplatnění odpočtu může použít pouze zaměstnavatel zaměstnávající více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců,
- u tohoto zaměstnavatele lze uplatnit nárok na odpočet jen v případě zaměstnané osoby, které byl přiznán invalidní důchod.
Z uvedeného mj. vyplývá, že v roce 2019 lze odpočet ve výši 7 540 Kč uplatnit pouze u poživatelů invalidního důchodu. Jinak také řečeno, toto zvýhodnění se nevztahuje na žádné jiné zaměstnance registrované u zdravotní pojišťovny jako osoby, za které platí pojistné stát, a neplatí ani pro osoby samostatně výdělečně činné.
II. Zaměstnanci a osoby samostatně výdělečně činné
Není mimořádnou situace, kdy zaměstnanci současně podnikají, což si ukážeme v dalších třech příkladech.
Pojištěnec je zaměstnán a současně vykonává samostatnou výdělečnou činnost jako vedlejší zdroj svých příjmů. Tato varianta je obvyklou formou souběhu zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností a má ve zdravotním pojištění především tato specifika:
- z hlediska placení pojistného je při posuzování hlavního a vedlejšího zdroje příjmů podstatné, které příjmy pojištěnec podle reality považuje za hlavní zdroj svých příjmů, v této záležitosti rozhoduje sám. Buď to mohou být příjmy ze zaměstnání (případně společně s některými dalšími příjmy), nebo příjmy ze samostatné výdělečné činnosti,
- i když je samostatná výdělečná činnost vedlejším zdrojem příjmů pojištěnce, musí být provedeno oznámení o jejím zahájení a ukončení,
- z titulu všech svých činností musí být občan pojištěn u jedné zdravotní pojišťovny,
- není povinností pojištěnce platit zálohy na pojistné (zálohy si však platit může), pojistné se doplácí jednorázovou úhradou po skončení kalendářního roku,
- výše pojistného se vypočítá sazbou 13,5 % z 50 % skutečné výše příjmů po odpočtu výdajů za rozhodné období kalendářního roku.
Žena jako příjemce rodičovského příspěvku (a zároveň zaměstnankyně) začala v lednu 2019 podnikat jako OSVČ. V rámci své samostatné výdělečné činnosti dosáhne za 12 kalendářních měsíců roku 2019 příjmy 106 418 Kč při výdajích 62 558 Kč. Přehled bude podán v dubnu 2020.
Osoby samostatně výdělečně činné jsou zvýhodněny v tom směru, že v prvním kalendářním roce jejich podnikatelské činnosti (v našem případě v roce 2019) není povinností placení záloh na pojistné.
Pojistné za rok 2019 se vypočte takto:
P = 0,135 x 0,5 x (106 418 - 62 558) = 2 961 Kč
Záloha na rok 2020:
Z = 2 961: 12 = 247 Kč
Od měsíce podání Přehledu, tedy od dubna 2020, bude povinností ženy platit měsíční zálohy ve výši 247 Kč.
12 = počet kalendářních měsíců výkonu samostatné výdělečné činnosti v roce 2019
Pokud osoba, pro kterou neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ, prohlásí, že při souběhu zaměstnání s podnikáním není samostatná výdělečná činnost hlavním zdrojem jejích příjmů, nemusí jako OSVČ platit zálohy na pojistné.
Student dálkově studující vysokou školu při zaměstnání ještě podniká a platí měsíční zálohy na pojistné jako osoba samostatně výdělečně činná v částce 645 Kč. V období od 10. 4. do 25. 4. byl nemocen, za měsíc duben mu byl v zaměstnání zúčtován na dohodu o pracovní činnosti hrubý příjem 4 000 Kč.
Pojistné bude odvedeno ze skutečně dosaženého příjmu 4 000 Kč bez ohledu na skutečnost, že student byl po část měsíce dubna nemocen. Pojistné činí 13,5 % z částky 4 000 Kč, tj. celkem 540 Kč. Jednu třetinu (180 Kč) srazí zaměstnavatel zaměstnanci, dvě třetiny (neboli rozdíl) v částce 360 Kč zaplatí zaměstnavatel ze svých zdrojů. Výkon samostatné výdělečné činnosti včetně placení zálohy nemá za této situace vliv na platbu pojistného v zaměstnání.
Závěr
Je-li pojištěnec registrován v příslušném kalendářním měsíci u zdravotní pojišťovny v kategorii osob, za které platí pojistné stát (a to i pouze po část tohoto kalendářního měsíce nebo třeba i jen jeden den), má v tomto kalendářním měsíci svůj pojistný vztah vyřešen. To také znamená, že nemůže být v tomto měsíci osobou bez zdanitelných příjmů.