Doplňková smlouva o sociálním zabezpečení ČR – USA
Dne 1. 5. 2016 vstoupila v účinnost tzv. Doplňková smlouva k již platné Smlouvě o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou (ČR) a Spojenými státy americkými (USA), která rozšiřuje věcnou působnost také na oblast veřejného zdravotního pojištění. Důsledkem platnosti Doplňkové smlouvy je, že nyní nově podléhají osoby zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné v těchto státech právním předpisům zdravotního pojištění pouze jednoho státu.
Prakticky tato změna znamená, že pracovníci vyslaní z USA do ČR, kterým bude vystaven doklad USA/CZ 1 (potvrzení o příslušnosti k právním předpisům), nebudou nadále podléhat českým předpisům o veřejném zdravotním pojištění. U osob, které byly do 1. 5. 2016 v České republice zdravotně pojištěny i přesto, že měly k dispozici formulář USA/CZ 1 jakožto vyslaní pracovníci (nebo na základě udělené výjimky), bude jejich veřejné zdravotní pojištění v ČR ukončeno. Tyto osoby budou pro krytí nákladů na zdravotní péči v ČR odkázány na komerční cestovní pojištění sjednané pro účely jejich pobytu v ČR.
O důsledcích rozšíření věcného rozsahu Smlouvy o sociálním zabezpečení mezi ČR a USA informovala veřejnost na svých webových stránkách Kancelář zdravotního pojištění (KZP) dne 27. 4. 2016. Dále KZP ve spolupráci s Českou správou sociálního zabezpečení rozesílá také oznámení konkrétním společnostem (jakožto plátcům pojistného) i jednotlivým zaměstnancům, kterých se tato změna týká. Dotčené subjekty by tedy měly co nejdříve zkontaktovat kompetentní zdravotní pojišťovnu a předložit jí příslušný dokument USA/CZ 1.
Dohoda o výměně daňových informací mezi ČR a Monakem
Dne 9. 5. 2016 zveřejnilo Ministerstvo financí České republiky informaci o vyhlášení Dohody mezi Českou republikou a Monackým knížectvím o výměně informací v daňových záležitostech (č. 17/2016 ve Sbírce mezinárodních smluv). Dohoda mezi státy je platná od 2. března 2016 a vztahuje se na výměnu informací vybraných daní, na kterých se obě smluvní strany dohodly při expertním vyjednávání. Orgány správy daní v důsledku uzavřené předmětné dohody mohou dožádat příslušné orgány smluvního státu o sdělení veškerých informací potřebných pro správné stanovení daní, za účelem jejich výběru i vymáhání.
Návrhy novel zákona o pojistném na sociální zabezpečení
Jak už jsme předběžně informovali v minulém čísle Práce a mzdy, aktuálně se v mezirezortním připomínkovém řízení nacházejí dvě novely zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. První z novel je spíše technického charakteru s cílem zjednodušit placení pojistného na nemocenské a důchodové pojištění u osob samostatně výdělečně činných. Druhá novela se zabývá zavedením diferencovaných sazeb pojistného na sociální zabezpečení v závislosti na počtu nezaopatřených dětí, o které poplatníci pojistného (mající status osoby samostatně výdělečně činné nebo status zaměstnance) pečují.
Návrh zákona s diferenciacemi sazeb si klade za cíl zejména posílit princip zásluhovosti pracujících rodičů na výchově dětí, posílit příjmové situace rodin s více dětmi a podpořit zvyšování počtu dětí v rodině, které budou v budoucnu platit daně a pojistné na důchodové pojištění. Dle důvodové zprávy se v oblasti pojistného na sociální zabezpečení dosud nikterak neprojevuje skutečnost, že poplatník pojistného pečuje o nezaopatřené děti (na rozdíl od daně z příjmů fyzických osob).
Podstatou navrhované úpravy je diferenciace sazeb pojistného na důchodové pojištění v závislosti na počtu vychovávaných dětí. U domácností, které nepečují o žádné dítě, by se sazba pojistného zvýšila o jeden procentní bod (na 7,5 % u zaměstnanců a na 29 % u osob samostatně výdělečně činných). V případě domácností, které pečují o jedno nezaopatřené dítě (nebo v minulosti pečovaly aspoň o 1 dítě po dobu minimálně 120 kalendářních měsíců), by zůstala zachována současná sazba (6,5 % u zaměstnanců a 28 % u osob samostatně výdělečně činných). U domácností, které pečují o 2 nebo 3 nezaopatřené děti, by došlo ke snížení sazeb a při péči o 4 a více dětí by zaměstnanci neodváděli žádné pojistné na důchodové pojištění a osoby samostatně výdělečně činné by hradily pojištění ve výši, ve které je „za zaměstnance“ platí zaměstnavatel (tj. se sazbou 22,7 %). Výše uvedený návrh nebude mít rozpočtově neutrální dopad a předpokládá se snížení výběru pojistného oproti současnému stavu. Na druhou stranu se však předpokládá pozitivní vliv úpravy na podporu prorodinné politiky.