Důchody v nejrůznějších podobách a souvislostech vždy představují vděčné téma pro hovor politiků i nejširší veřejnosti. Ne každému jejich výše postačuje, měly by se zvyšovat (pravidelně, pokud možno co nejvyšší procentní měrou), všichni musíme déle a déle pracovat, než nám vznikne nárok na starobní důchod, bez těch ostatních (invalidních, vdovských, vdoveckých, sirotčích) se rádi obejdeme atd.
Kolem důchodů, speciálně starobních, se rojí mnoho mýtů. Někteří lidé se domnívají, že starobní důchod musí zohledňovat životní minimum. Nemůžeme hledat souvislost mezi životním minimem a výší minimálního starobního důchodu - takový dostanou ti, kteří sice splňují podmínku potřebné doby pojištění, ale v rozhodném období mají velmi nízké příjmy.
Také není možné si dobrovolně doplatit některé chybějící doby z minulosti. Dobrovolné důchodové pojištění sice existuje, není však použitelné ve všech situacích. Přihlášku lze podat nejdříve na dobu od 1. ledna 1996. Zákon určuje, z jakých důvodů je možné se k dobrovolnému důchodovému pojištění přihlásit a za jakou dobu zpětně od podání přihlášky lze toto pojištění z uvedených důvodů doplatit. Neuvádí-li se důvod, je možné doplacení jen na jeden rok zpětně před podáním přihlášky.
Práce na základě pracovní smlouvy se do počtu let pro nárok na starobní důchod vždy započítává, neboť je z příjmu odváděno pojistné. Pokud však pracujete na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, pak hrají zásadní roli částky zúčtovaného příjmu. Dohoda o pracovní činnosti se započítává tehdy, pokud byl sjednán příjem alespoň 2 500 Kč, tedy se nejedná o tzv. zaměstnání malého rozsahu. Dohody o provedení práce se do konce roku 2011 nezapočítávaly vůbec. Od 1. ledna 2012 lze započítat ty měsíce, kdy příjem převýšil 10 000 Kč. Od stejného data, tedy od 1. 1. 2012, se u dohod o provedení práce řeší - s ohledem na výši příjmu - i zdravotní pojištění.
Pokud se kryjí dvě nebo více dob pojištění (pojištěných činností), lze dobu do celkového počtu započítat pouze jednu. Zjednodušeně řečeno, v rámci kalendářního roku může být započítáno maximálně 365 (366) dnů účasti na důchodovém pojištění.
Jestliže poživatel invalidního důchodu dosáhne důchodového věku a splňuje podmínku potřebné doby pojištění, má možnost podat žádost o starobní důchod. Bude-li vypočtený starobní důchod vyšší než vyplácený invalidní důchod, bude mu starobní důchod přiznán. V opačném případě náleží občanovi nadále invalidní důchod v původní výši. Příjemcům invalidního důchodu se dovršením věku 65 let automaticky změní důchod invalidní na starobní, finančně si důchodce tímto nepohorší.
Je také rozšířeným názorem, že důchod musí dostat každý. Není tomu tak, samotné dosažení důchodového věku nepostačuje, nutná je i příslušná doba pojištění, nesplnění podmínky potřebné doby pojištění nelze prominout. V tomto směru jsou rizikovými faktory například dlouhodobá nezaměstnanost nebo takové formy práce, které nelze do doby pojištění započítat. „Minusem“ je i pobyt nebo činnost ve státě, s nímž nemá ČR uzavřenu smlouvu o sociálním zabezpečení. Chybějící dobu je však možné si dopracovat. Důchod pak může být uznán ode dne dodatečného získání doby pojištění.
Pro účel výše důchodu lze ze strany ČSSZ kdykoli vzít v úvahu dodatečně doloženou skutečnost, která při výpočtu důchodu nebyla k dispozici (například doklad o době zaměstnání nebo o výdělku). Dojde-li započtením nových skutečností k navýšení důchodu, lze finanční částku doplatit až 5 let zpětně od data, kdy byly nové skutečnosti doloženy.
Registrace ve „státní kategorii“
Za poživatele všech důchodů vyplácených systémem důchodového pojištění platí pojistné na zdravotní pojištění stát. To znamená, že tyto osoby jednak mají z titulu pobírání důchodu vyřešen ve zdravotním pojištění svůj pojistný vztah (přičemž v daném měsíci postačí pobírání důchodu i jen po část tohoto měsíce), jednak a priori nemusejí přispívat žádnými platbami do tohoto systému. Podotýkám, že za poživatele důchodu se pro účely zákona o veřejném zdravotním pojištění považuje osoba i v měsících, kdy jí podle předpisů o důchodovém pojištění výplata důchodu nenáleží.
Jeden z četných mýtů hovoří o tom, že poživatelé důchodů žádné pojistné zdravotní pojišťovně neplatí. Toto tvrzení je pravdou pouze tehdy, pokud nejsou tyto osoby výdělečně činné, tedy pokud nejsou zaměstnány nebo nepodnikají jako OSVČ. Jestliže však tyto osoby vykonávají výdělečnou činnost, pak pojistné platí:
- zaměstnavatel za zaměstnanou osobu,
- poživatel důchodu jako OSVČ,
v obou případech se zvýhodněním, že jak pro zaměstnance (a zaměstnavatele), tak pro OSVČ neplatí z hlediska placení pojistného povinné minimum.
Poživatelé důchodu jako zaměstnanci
Pro tyto zaměstnané osoby evidované u zdravotní pojišťovny ve „státní kategorii“ platí následující podmínky:
- pojistné se odvádí ze skutečné výše příjmu bez povinnosti dopočtu do minimálního vyměřovacího základu za předpokladu, že registrace v této kategorii trvá po celý kalendářní měsíc,
- pokud tato registrace v kategorii „hrazené státem“ netrvá po celý kalendářní měsíc, snižuje se minimální vyměřovací základ zaměstnance na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů, ve kterých registrace v této kategorii netrvala,
- neexistuje nárok na odpočet od dosaženého příjmu (s výjimkou splnění podmínek definovaných v ustanovení § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů - viz závěrečný bod),
- neplatí se pojistné z titulu poskytnutého neplaceného volna nebo při vykázané neomluvené absenci, respektive neřeší se u takového zaměstnance minimální vyměřovací základ - vyměřovacím základem je dosažená výše příjmu, tedy částka i nižší než minimální mzda, případně není odvedeno žádné pojistné v situaci, kdy taková nepřítomnost v zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc.
Důchodce - podnikatel
Poživatelé důchodu jako osoby samostatně výdělečně činné mají při placení pojistného (záloh na pojistné) tato dvě základní zvýhodnění:
- v prvním kalendářním roce své samostatné výdělečné činnosti nemusejí (ale mohou) platit zálohy na pojistné a
- nemusejí dodržet minimální vyměřovací základ, to znamená, že pojistné odvádějí stanovenou sazbou 13,5 % z 50 % příjmů dosažených po odpočtu výdajů.
Vykáže-li však tato osoba za rok 2017, ve kterém začne podnikat, kladný hospodářský výsledek, zálohy již v příštím roce platit bude (od měsíce podání Přehledu), a to podle výše dosažených příjmů, tedy bez povinnosti placení minimálních záloh OSVČ.
Nemoc
Je-li důchodce jako zaměstnanec nemocen
- celý kalendářní měsíc, pojistné se neplatí,
- po část kalendářního měsíce, odvede se pojistné ze skutečně dosaženého příjmu bez ohledu na dobu trvání nemoci a také trvání zaměstnání v tomto měsíci.
Nemoc zaměstnavatel zdravotní pojišťovně neoznamuje, nemocnou osobu však započítává do celkového počtu zaměstnanců na Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele, měsíčně předkládaného zdravotní pojišťovně. Není povinností OSVČ platit zálohy na pojistné za kalendářní měsíce, v nichž byla osoba samostatně výdělečně činná uznána po celý kalendářní měsíc neschopnou práce.
Platba pojistného státem
Aby mohla zdravotní pojišťovna obdržet od státu pravidelnou měsíční platbu za každého „státního pojištěnce“, což je od ledna 2017 částka 920 Kč, musí jí být přiznání důchodu řádně oznámeno. V zákonné osmidenní lhůtě sděluje zdravotní pojišťovně tuto skutečnost
- zaměstnavatel za zaměstnance (je-li mu daná skutečnost známa),
- pojištěnec jako fyzická osoba tehdy, pokud není zaměstnancem, případně pokud zjistí, že zaměstnavatel příslušné oznámení neprovedl (i když mu je zaměstnanec sdělil), nebo když zaměstnavateli přiznání důchodu neoznámil.
Za porušení této důležité zákonné povinnosti může zdravotní pojišťovna uložit pokutu
- zaměstnavateli až 200 000 Kč,
- fyzické osobě až 10 000 Kč,
protože neoznámení, resp. opožděné oznámení této skutečnosti způsobuje zdravotní pojišťovně v její příjmové stránce reálnou finanční újmu, neboť platby od státu nelze nárokovat zpětně.
Odpočty od dosaženého příjmu
Pro uplatnění odpočtu platí ve zdravotním pojištění tyto podmínky:
- nárok na uplatnění odpočtu může použít pouze zaměstnavatel zaměstnávající více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců,
- u tohoto zaměstnavatele lze uplatnit nárok na odpočet jen v případě zaměstnané osoby, které byl přiznán invalidní důchod, a to i v případě, kdy pobírání některého z těchto důchodů netrvá po celý kalendářní měsíc,
- s účinností od ledna 2017 mohou tito zaměstnavatelé uplatňovat u zaměstnaného poživatele invalidního důchodu měsíční odpočet od hrubého příjmu ve výši 6 814 Kč, od 1. 1. 2018 se tato odpočitatelná položka zvyšuje na 7 177 Kč.
Z uvedeného vyplývá, že tento nárok nemohou uplatnit žádní jiní „státní pojištěnci“ a ani osoby samostatně výdělečně činné.