Zaměstnanci se v průběhu pracovní cesty obvykle přepravují z místa určeného zaměstnavatelem do cíle pracovní cesty a zpět. Způsob dopravy předem určuje zaměstnavatel. Přitom zohledňuje podmínky pracovní cesty, dostupnost jednotlivých způsobů dopravy i své finanční možnosti. Zaměstnanec je povinen zaměstnavatelem stanovené podmínky pracovní cesty dodržet a bez jeho souhlasu nemůže určený způsob dopravy svévolně změnit. Na zaměstnavatelem určený způsob dopravy navazuje také rozsah náhrady jízdních výdajů. Zaměstnanci proto přísluší náhrada jízdních výdajů v rozsahu a za podmínek stanovených zákoníkem práce . V článku se podrobně dozvíte, jaké cestovní náhrady zaměstnanci přísluší, jak postupovat při změně dopravního prostředku, jaké doklady je nutné předkládat a jaké výjimky a specifika platí pro místní dopravu či návštěvu rodiny během dlouhodobé pracovní cesty.
Určení dopravního prostředku a rozsah náhrady jízdních výdajů při pracovní cestě
Vydáno:
15 minut čtení
Určení dopravního prostředku a rozsah náhrady jízdních výdajů při pracovní cestě
Jaroslava
Pfeilerová
Veřejné hromadné dopravní prostředky
S ohledem na charakter pracovní cesty a podmínky jejího uskutečnění může zaměstnavatel určit, že zaměstnanec bude pracovní cestu vykonávat
veřejnými hromadnými dopravními prostředky
. Mezi veřejné hromadné dopravní prostředky patří zejména veřejná autobusová a železniční doprava, letecká doprava, lodní doprava nebo městská hromadná doprava.Náhrada jízdních výdajů zaměstnanci přísluší pouze v rozsahu odpovídajícím podmínkám pracovní cesty stanoveným zaměstnavatelem. Zaměstnavatel je proto oprávněn předem určit například konkrétní druh dopravního prostředku nebo třídu přepravy a z důvodu hospodárnosti omezit využití některých finančně náročnějších způsobů dopravy, například taxislužby nebo nadstandardních tříd přepravy.
Pokud zaměstnavatel stanoví úspornější způsob přepravy, například cestování vlakem ve 2. třídě, nebo naopak schválí nákladnější variantu, například cestování v 1. třídě či business třídě, jedná se v obou případech o jízdní výdaj, za který zaměstnanci náleží cestovní náhrada podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“). Volba způsobu dopravy a rozsahu hrazených jízdních výdajů je totiž v pravomoci zaměstnavatele, který při jejím určení zohledňuje zejména podmínky konkrétní pracovní cesty a zásadu hospodárnosti.
Při vyúčtování pracovní cesty zaměstnanec prokazuje výši jízdních výdajů předložením příslušných dokladů, zejména jízdenek, letenek, lodních lístků nebo jiných dokladů potvrzujících zaplacení jízdného. Pokud za