Problémovou oblastí zdravotního pojištění jsou nepochybně souběžné příjmy, kdy musí zaměstnavatel správně vyhodnotit charakter sjednaných pracovněprávních vztahů a rovněž výši zúčtovaného příjmu. Současně přihlíží k tomu, zda musí nebo naopak nemusí dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, případně jeho poměrnou část. Situace, ve kterých zaměstnavatel povinné minimum dodržet nemusí, naleznete v dalším textu.
Zdravotní pojištění a dva pracovněprávní vztahy v kalendářním měsíci
Ing.
Antonín
Daněk
Pro plnění povinností zaměstnavatelem je důležité, zda se osoba považuje z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance. Osoba je ve zdravotním pojištění zaměstnancem tehdy, pokud jí plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). Zaměstnání ve zdravotním pojištění vzniká, pokud osoba jako zaměstnanec vykonává pro zaměstnavatele činnost a je-li jí za výkon této činnosti zúčtován příjem zdaňovaný podle § 6 ZDP, mimo výjimek daných zákonem.
Těmito výjimkami jsou zejména situace, kdy se osoba nepovažuje ve zdravotním pojištění za zaměstnance podle § 5 písm. a) bodů 1. – 7. zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištěn