Zaměstnavatelé představují ve zdravotním pojištění rozhodující skupinu plátců pojistného, proto by mělo být zájmem jak zaměstnavatelů, tak i zdravotních pojišťoven, aby byly možnosti výskytu případných chyb a nedostatků minimalizovány. Pokud zaměstnavatel řádně plní svoje povinnosti, pak se platbami pojistného získává podstatná část zdrojů systému veřejného zdravotního pojištění, a současně nevzniká důvod k uplatňování sankčního postihu ze strany zdravotní pojišťovny, a to ať už ve formě zjištění dlužného pojistného, vyměření penále či uložení pokuty.
Rozhodné období – kalendářní měsíc
Rozhodné období určuje časový úsek, za který se pojistné platí. U zaměstnavatele je rozhodným obdobím pro placení pojistného kalendářní měsíc. Vyměřovacím základem je dosažený (zaměstnavatelem zúčtovaný) hrubý příjem zaměstnance ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a následujících zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Pokud se na zaměstnance vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu (16 200 Kč), musí zaměstnavatel při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc odvést v roce 2022 pojistné za takový měsíc nejméně ve výši 2 187 Kč. Naopak, je-li zaměstnanec vyjmenován mezi osobami, pro které minimální vyměřovací základ neplatí (§ 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.), odvádí zaměstnavatel pojistné ze skutečné výše příjmu bez povinnosti dopočtu a doplatku do zákonného minima.
Zaměstnavatel jako plátce pojistného
Zaměstnavatelé jsou plátci pojistného na zdravotní pojištění za své zaměstnance, kdy odvádějí jak jednu třetinu z celkové částky pojistného, sraženou zaměstnanci, tak dvě třetiny, které platí za sebe jako