Jednou ze základních povinností zaměstnavatele ve zdravotním pojištění je odvádět pojistné příslušné (tj. zaměstnancově) zdravotní pojišťovně podle zákona. Zdravotní pojišťovnu kromě jiného zajímá, zda je pojistné odvedeno alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Pokud tomu tak není a zaměstnavatel odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu (tedy z částky nižší než 14 600 Kč), musí zdravotní pojišťovně relevantně toto své počínání odůvodnit, to znamená, že musí mít ve mzdové evidenci zaměstnance založeny doklady, které jej k takovému postupu opravňují. V opačném případě se zaměstnavatel vystavuje zcela reálnému nebezpečí doměření dlužného pojistného, jakož i penále.
Souběh zaměstnání a evidence na úřadu práce
Legislativa platná ve zdravotním pojištění neumožňovala od počátku fungování systému veřejného zdravotního pojištění zaměstnávat uchazeče o zaměstnání, tedy osoby, za které je ve zdravotním pojištění plátcem pojistného stát. Vpravdě průlomovou změnu však v této souvislosti přinesl ve sféře placení pojistného na zdravotní pojištění (a návazně při plnění některých dalších zákonných povinností) zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. S účinností od 1. 10. 2004 je u pojištěnce ve zdravotním pojištění přípustný souběh zaměstnání a kategorie, kde hradí pojistné stát - uchazeč o zaměstnání.
Podmínkou pro faktické naplnění tohoto ustanovení je skutečnost, že zúčtovaný příjem zaměstnané osoby (za podmínek uvedených v § 25 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb.) není vyšší než polovina minimální mzdy. Je-li takový zaměstnanec registrován u zdravotní pojišťovny ve "státní kategorii" po celý kalendářní měsíc, nevztahuje se na něho (resp. na jeho zaměstnavatele) povinnost odvodu pojistného z minimálního vyměřovacího základu, ale vyměřovacím základem je dosažený příjem, tedy bez povinnosti dopočtu do zákonného minima. V souvislosti s plněním oznamovací povinnosti zaměstnavatel sděluje na Hromadném oznámení zaměstnavatele zdravotní pojišťovně (kódem "P") skutečnost, že se přihlašuje k platbě pojistného za tohoto zaměstnance. Současně zaměstnavatel oznamuje zdravotní pojišťovně skutečnost rozhodnou pro vznik povinnosti státu platit za tohoto zaměstnance pojistné, a to kódem "I". K ukončení této kategorie se pak používá kód "J". Praktické použití těchto kódů je tedy následující:
"I" - použije se (vždy společně s kódem "P") při přihlášení zaměstnance, který je současně uchazečem o zaměstnání,
"J" - použije se při skončení evidence uchazeče o zaměstnání.
Varianty, které mohou nastat:
- zaměstnanec skončí zaměstnání a zároveň je vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání: zaměstnavatel použije k příslušnému datu současně kódy "O" a "J",
- zaměstnanec skončí zaměstnání (resp. zanikne mu z titulu tohoto zaměstnání účast na zdravotním pojištění), nadále je však evidován jako uchazeč o zaměstnání: zaměstnavatel pouze oznámí zdravotní pojišťovně kódem "O" ukončení zaměstnání,
- zaměstnanec ukončí v průběhu zaměstnání evidenci uchazeče o zaměstnání: zaměstnavatel oznámí zdravotní pojišťovně kódem "J" ukončení evidence ve "státní kategorii".
Nekorektní jednání zaměstnance
Uveďme například situaci, kdy zaměstnanec při nástupu do zaměstnání předložil zaměstnavateli doklad o evidenci na úřadu práce. Na základě této skutečnosti zaměstnavatel řádně použil pro splnění oznamovací povinnosti současně kódy "P" a "I" a odváděl pojistné ze skutečné výše zúčtovaného příjmu, která v žádném z měsíců nepřesáhla povolenou hranici poloviny minimální mzdy. Zaměstnanec však byl mezitím z evidence na úřadu práce vyřazen. Svému zaměstnavateli tuto skutečnost nesdělil a ten "v dobré víře" nadále odváděl pojistné z dosažené výše příjmu. Tuto skutečnost zjistila zdravotní pojišťovna při kontrole. Protože zaměstnanec neměl nárok na zařazení do některé z jiných skupin osob, pro které neplatí ve zdravotnímpojištění minimum (a tudíž nastupovala pro zaměstnavatele povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu), doměřila zdravotní pojišťovna při kontrole dlužné pojistné včetně penále.
Možnost řešení
Jako vždy, i v takovém případě platí, že zaměstnavatel musí mít průkazně zdokumentovány veškeré skutečnosti, které mají vliv na stanovení vyměřovací základu, především pak v situacích, kdy nemusí při odvodu pojistného zákonné minimum dodržet. Kromě předložení dokladu o evidenci na úřadu práce bych v takovém případě doporučil písemné sdělení formou čestného prohlášení, vystaveného zaměstnancem, dle vzoru:
Čestně prohlašuji, že jsem od data ........ registrován(a) na Úřadu práce v ........... jako uchazeč o zaměstnání. V případě ukončení evidence na Úřadu práce sdělím tuto skutečnost mému zaměstnavateli ............ neprodleně, nejpozději pak do osmi dnů ode dne ukončení této evidence.
Jsem si vědom(a) důsledků, vyplývajících z neoznámení této skutečnosti mému zaměstnavateli.
Ve...... dne ...... ....................
zaměstnanec
Doplatek pojistného zaměstnavatelem
Pokud zaměstnavatel takovou skutečnost zjistí, musí za příslušné kalendářní měsíce, ve kterých nebyl dodržen minimální vyměřovací základ, resp. jeho poměrná část, dodatečně propočítat a odvést zdravotní pojišťovně pojistné a rovněž za tyto měsíce podává opravné Přehledy. Tento postup by nepoužil, kdyby zaměstnanec spadal do některé ze skupin osob, pro které neplatí minimální vyměřovací základ podle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Z výše uvedeného vyplývá, že jakmile je uchazeč o zaměstnání z evidence úřadu práce vyřazen, musí tuto skutečnost oznámit svému zaměstnavateli, jinak jej dostává do krajně nepříjemné situace.
Závěr
Není-li pojištěnec zaměstnán, musí si po ukončení evidence na úřadu práce sám řešit svůj pojistný vztah podle zákona, a pokud nepodniká jako OSVČ a ani nemá nárok na zařazení do některé ze skupin osob, za které platí pojistné stát, stává se na příslušný měsíc osobou bez zdanitelných příjmů s povinností placení pojistného v roce 2020 v částce 1 971 Kč měsíčně. Podotýkám, že naopak nepřípustnou alternativou je ve zdravotním pojištění kombinace výkonu samostatné výdělečné činnosti s registrací na úřadu práce.