Volný pohyb osob a dostupný trh práce členských zemí EU a EHP s sebou přináší také situace, kdy pojištěnci nastává potřeba čerpat dávky z českého systému nemocenského pojištění, ačkoliv se aktuálně nachází v jiném státě, ať už je důvodem úraz, nemoc, či mateřství.
V posledních desetiletích stále více osob žijících v ČR využívá možnosti volného pohybu osob v rámci EU bez omezení a rovněž výkonu výdělečné činnosti v ostatních členských státech EU a také ve státech Evropského hospodářského prostoru (tj. Norsko, Island, Lichtenštejnsko) či ve Švýcarsku, tedy ve státech, které od roku 2004 postupně otevíraly své trhy práce (pro všechny tyto státy budeme dále používat pro zjednodušení označení "členské státy"). Rovněž zaměstnavatelé často své zaměstnance vysílají pracovat do dalších členských států a v neposlední řadě mnoho českých občanů tráví dovolenou v těchto zemích. Volný pohyb osob však přináší i některé praktické otázky, například v situacích, kdy se českému pojištěnci přihodí v členském státě úraz anebo onemocní. Tento článek přinese základní informace o tom, jakým způsobem by měli zaměstnanec a zaměstnavatel postupovat při uplatnění nároku na dávku z českého systému nemocenského pojištění v případech, kdy sociální událost (nemoc, úraz apod.) nastala v cizině.
V případech uplatňování nároku na peněžité dávky v nemoci a mateřství českými pojištěnci ze zahraničí se postupy liší v závislosti na tom, zda se jedná o státy EU, nebo o státy, se kterými má ČR uzavřenu mezi