Nejsou výjimkou situace, kdy mají pojištěnci souběžně více příjmů buď v jednom zaměstnání, nebo ve více zaměstnáních, případně mohou mít kromě zaměstnání i příjmy z podnikání. V takových případech musejí jak zaměstnavatel, tak případně i pojištěnec vyhodnotit, jak mají z pohledu zdravotního pojištění správně postupovat.
Povinnosti placení pojistného zaměstnavatelem podléhá příjem ze zaměstnání za předpokladu, že se osoba považuje ve zdravotním pojištění za zaměstnance podle § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zúčtovaný příjem svojí výší nebo povahou zakládá účast na zdravotním pojištění, resp. z titulu tohoto příjmu vzniká zaměstnavateli povinnost platit pojistné. Osoby individuálně podnikající platí pojistné z příjmů ze samostatné výdělečné činnosti ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP) tehdy, považují-li se ve zdravotním pojištění za osobu samostatně výdělečně činnou podle ustanovení § 5 písm. b) cit. zákona č. 48/1997 Sb.
Primárně je důležité posoudit, zda musí být při placení pojistného dodržen u příslušných plátců a příjmů minimální vyměřovací základ, anebo může být v souladu se zákonem odvedeno pojistné i z příjmu nižšího, než je zákonné minimum. Při souběhu zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností je zapotřebí přihlédnout k tomu, kterou činnost považuje sám pojištěnec za hlavní zdroj svých příjmů. Ve zdravotním pojištění neplatí od roku 2013 maximální vyměřovací základ, proto podléhá odvodu pojistného každá částka dosaženého příjmu zaměstnance. Rovněž OSVČ nemají určenu maximální výši zálohy a ani roční výše pojistného není omezena horní hranicí.
Výše uvedené podmínky platí jak pro zaměstnance a podnikatele s trvalým pobytem na území České republiky, tak i pro osoby ze států Evropské unie, z Norska, Islandu, Lichtenštejnska, ze Švýcarska nebo ze Spojeného království, pojištěné v České republice ve smyslu koordinačních nařízení EU č. 883/2004 a 987/2009. Tyto osoby se buď jako zaměstnanci, nebo jako OSVČ stávají účastníky českého systému veřejného zdravotního pojištění, a tudíž pro ně platí česká právní úprava zdravotního pojištění. Osoby z tzv. třetích zemí (tedy mimo státy výše uvedené a mimo osoby ze států podléhajících režimu dvoustranných mezistátních smluv o sociálním zabezpečení) jsou účastny českého systému veřejného zdravotního pojištění pouze tehdy, jsou-li zaměstnanci českého zaměstnavatele v zaměstnání zakládajícím účast na zdravotním pojištění.
V následujícím textu si formou příkladů předvedeme postupy zaměstnavatele a pojištěnce v případě více příjmů nebo více pracovněprávních vztahů, kdy s výjimkou příkladu č. 17 musí být ve zdravotním pojištění dodržen minimální vyměřovací základ.