Povinnosti placení pojistného zaměstnavatelem podléhá příjem ze zaměstnání za předpokladu, že se osoba považuje ve zdravotním pojištění za zaměstnance podle § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Musí se jednat o zúčtovaný příjem, který svojí výší nebo povahou zakládá účast na zdravotním pojištění, resp. z titulu tohoto příjmu vzniká zaměstnavateli povinnost platit pojistné. Osoby individuálně podnikající platí pojistné z příjmů ze samostatné činnosti ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, v kontextu s ustanovením § 5 písm. b) cit. zákona č. 48/1997 Sb., kde jsou vyjmenovány osoby, které se ve zdravotním pojištění považují za OSVČ.
V následujících příkladech si v právních podmínkách roku 2020 předvedeme postup zaměstnavatele v situacích, kdy se bude jednat o souběžné příjmy.
Souběh zaměstnání na základě pracovní smlouvy a dohody o pracovní činnosti.
Příjem zúčtovaný na základě dohody o pracovní činnosti zakládá účast na zdravotním pojištění za předpokladu, že za rozhodné období kalendářního měsíce činí v roce 2020 alespoň 3 000 Kč. V této souvislosti platí, že pokud zaměstnanec pracuje u zaměstnavatele současně na základě pracovní smlouvy a na dohodu o pracovní činnosti, odvádí se pojistné z obou příjmů tehdy, zakládá-li každý z těchto příjmů účast na zdravotním pojištění neboli každý z těchto (typově odlišných) pracovněprávních vztahů se posuzuje samostatně. To znamená, že u pracovního poměru se pojistné odvádí z jakékoli částky příjmu, tedy i nižší než 3 000 Kč. Při souběhu s pracovní smlouvou se připočte pouze takový příjem z dohody o pracovní činnosti, který v daném kalendářním měsíci činí alespoň 3 000 Kč.
Je-li při souběhu dvou či více zaměstnání odváděno v „hlavním“ zaměstnání pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu (minimální mzdy), potvrdí „hlavní“ zaměstnavatel dalšímu zaměstnavateli, resp. zaměstnavatelům tuto skutečnost a tito zaměstnavatelé pak nemusejí při placení pojistného respektovat zákonné minimum a odvádějí pojistné ze skutečné výše příjmu.
Pokud zaměstnanec patří mezi osoby, na které se nevztahuje ustanovení o povinnosti odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu (§ 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů), je vyměřovacím základem dosažený příjem.
Hrubý příjem zaměstnance činil v kalendářním měsíci 22 000 Kč. Současně tento zaměstnanec pracoval v témže měsíci u jiného zaměstnavatele na dohodu o pracovní č