Důležitost kalendářního dne ve zdravotním pojištění

Kalendářní měsíc se fakticky dotýká všech skupin plátců, kterými jsou:

• zaměstnavatelé (a jejich prostřednictvím zaměstnanci),
• osoby samostatně výdělečně činné,
• osoby bez zdanitelných příjmů,
• stát jako plátce pojistného za osoby vyjmenované v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

V rámci kalendářního měsíce musí mít pojištěnec také vyřešen svůj pojistný vztah, což znamená, že alespoň jeden den v každém měsíci musí mít u zdravotní pojišťovny evidovánu některou ze zákonem stanovených čtyř kategorií (viz výše).

Kalendářní měsíc a minimální vyměřovací základ zaměstnance

U zaměstnavatele je rozhodným obdobím pro placení pojistného kalendářní měsíc. Vyměřovacím základem je dosažený (zaměstnavatelem zúčtovaný) hrubý příjem zaměstnance ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Pokud se na zaměstnance vztahuje v roce 2020 povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu 14 600 Kč, musí zaměstnavatel při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc odvést za zaměstnance pojistné nejméně ve výši 1 971 Kč. Naopak, je-li zaměstnanec vyjmenován mezi osobami, pro které neplatí minimální vyměřovací základ (§ 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.), odvádí zaměstnavatel pojistné ze skutečné výše příjmu bez povinnosti dopočtu do zákonného minima a v této souvislosti také bez ohledu například na to, zda zaměstnání trvalo pouze část kalendářního měsíce, nepřihlíží se k období případné nemoci, k vykázanému neplacenému volnu, k jinému zaměstnání či souběžné podnikatelské činnosti apod.

Při placení pojistného musejí zaměstnavatelé respektovat u zaměstnance především tyto zásady:

• do vyměřovacího základu zaměstnance se (mimo dále uvedených zákonných výjimek) zahrnují příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a nejsou od této daně osvobozeny a zaměstnavatel je zaměstnanci zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním;
• pojistné se neodvádí, pokud se osoba nepovažuje ve zdravotním pojištění za zaměstnance ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., například tehdy, pokud příjem na dohodu o pracovní činnosti (více dohod o pracovní činnosti u téhož zaměstnavatele) nedosáhne 3 000 Kč;
• do vyměřovacího základu zaměstnance se také nezahrnují příjmy jako výjimky taxativně vyjmenované v § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., třebaže podléhají zdanění – nezapočitatelnost z titulu výjimky je v tomto případě nadřazena zdaňování příslušného plnění;
• do vyměřovacího základu zaměstnance se zahrnují i plnění zúčtovaná po skončení zaměstnání se specifickým zřetelem na posuzování těchto dodatečných příjmů u dohod o pracovní činnosti a dohod o provedení práce;
• je-li zaměstnanci poskytnuto neplacené volno nebo má-li vykázánu neomluvenou absenci, musí být při odvodu pojistného dodržen minimální vyměřovací základ (případně jeho poměrná část – viz dále), pokud tento pro zaměstnance a zaměstnavatele jako plátce pojistného platí;
• pojistné se odvádí nejméně z poměrné části minimálního vyměřovacího základu (viz dále), zpravidla v případě nemoci po část kalendářního měsíce, při nástupu do zaměstnání či jeho ukončení v průběhu měsíce, přiznáním nebo ztrátou nároku na zařazení do „státní kategorie“ v průběhu měsíce apod., a to ve smyslu ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb.;
• odpočet od dosaženého příjmu lze uplatnit pouze u zaměstnavatele a zaměstnance, splňujících podmínky uvedené v § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb. Jedná se o zaměstnavatele zaměstnávajícího více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu jeho zaměstnanců a odpočet lze uplatnit pouze u poživatelů invalidního důchodu bez ohledu na stupeň invalidity. Od 1. 1. 2020 činila odpočitatelná položka měsíčně 7 903 Kč, od 1. 6. 2020 se částka odpočtu zvýšila na 11 607 Kč.

Podnikání celý rok nebo jen po jeho část

U OSVČ je rozhodným obdobím pro placení pojistného kalendářní rok. To znamená, že i když OSVČ podniká pouze po část kalendářního roku, vypočítává se prostřednictvím Přehledu pojistné za celý rok, a to porovnáním výše uhrazených záloh (jsou-li podle zákona povinně placeny) a celkové výše pojistného na základě výsledků samostatné výdělečné činnosti za příslušné kalendářní měsíce tohoto roku. V této souvislosti je nutno podotknout, že i OSVČ – obdobně jako zaměstnavatelé a zaměstnanci – mají stanoven minimální vyměřovací základ, mimo výjimek uvedených v § 3a odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb.

Důležitost jednoho dne

V přímé návaznosti na výše uvedené však nesmíme zapomínat na význam byť jen jednoho kalendářního dne, který v rámci kalendářního měsíce řeší pojistný vztah osoby a rovněž má bezprostřední vliv na placení pojistného zaměstnavatelem i osobou samostatně výdělečně činnou. Jeden den trvání zaměstnání, podnikání nebo registrace v kategorii osob, za které platí pojistné stát, vyřeší pojistný vztah pojištěnce v celém kalendářním měsíci.

Osoba samostatně výdělečně činná

Jeden den výkonu samostatné výdělečné činnosti jako jediného zdroje příjmů (například při zahájení podnikání dne 30. 9.) představuje pro pojištěnce povinnost zaplatit i za takový den, fakticky za kalendářní měsíc září 2020, alespoň minimální zálohu 2 352 Kč, pokud si v roce zahájení podnikání nestanoví zálohu vyšší. I kdyby takový pojištěnec neměl v období 1. 9. – 29. 9. žádnou jinou kategorii zdravotního pojištění, nevznikne mu ve zdravotním pojištění problém.

„Státní kategorie“

Zařazení mezi osoby, za které platí pojistné stát, je poměrně frekventovanou variantou řešení pojistného vztahu, kdy se v této kategorii nachází více než polovina obyvatel České republiky. Takovými osobami jsou například studenti do 26 let věku [od 1. 1. 2018 včetně studentů doktorského studia starších 26 let za podmínek specifikovaných v ustanovení § 7 odst. 1 písm. r) zákona č. 48/1997 Sb.], ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené, poživatelé důchodů, uchazeči o zaměstnání a další, přesný výčet těchto osob naleznete v ustanovení § 7 odst. 1 cit. zákona. V rámci kalendářního měsíce postačí evidence v některé z těchto skupin osob i jen jeden kalendářní den. Pokud se pojištěnec například zaregistruje u úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání dne 30. 6., má z pohledu zdravotního pojištění vyřešený celý kalendářní měsíc červen.

Nemoc zaměstnance

I v právních podmínkách roku 2020 jsou specifickou situací případy, kdy zaměstnanec onemocní například v pondělí 2. dne kalendářního měsíce, je nemocen nejméně do konce tohoto měsíce a za 1. kalendářní den (neděli) nemá zúčtovaný žádný příjem. V roce 2020 může taková situace nastat například v měsíci březnu nebo listopadu. Analogicky můžeme takovou situaci chápat i v případě, kdy nemoc trvá nepřetržitě od 1. kalendářního dne příslušného měsíce, přičemž zaměstnanec je „uschopněn“ od soboty 30. dne takového měsíce (v roce 2020 v květnu), přičemž za daný měsíc není vykázaný žádný příjem.

Pokud se na zaměstnance (a zaměstnavatele) vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, resp. jeho poměrnou část, musí zaměstnavatel zajistit odvod pojistného za jeden takový den dle níže uvedeného příkladu s tím, že příslušné pojistné hradí prostřednictvím zaměstnavatele v plné výši zaměstnanec. Tento postup vychází z ustanovení § 3 odst. 9 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb. Z povinnosti zaplatit za tento jeden den pojistné jsou vyňati zaměstnanci, pro které neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ dle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.

Neplacené volno a neomluvená absence

Pokud v rámci kalendářního měsíce trvají neplacené volno nebo neomluvená absence jeden den, nemá taková nepřítomnost zaměstnance v zaměstnání přímý vliv na placení pojistného zaměstnavatelem. Vyměřovacím základem je:

• alespoň minimální mzda v situaci, kdy zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc,
• alespoň poměrná část minima tehdy, pokud se jedná o některou ze situací snižujících minimální vyměřovací základ na poměrnou část podle ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb. – například když zaměstnání netrvá po celý kalendářní měsíc,
• skutečně dosažený příjem (tedy i nižší než povinné minimum) u osob uvedených v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.

Lze konstatovat, že od 1. 1. 2015 již zaměstnavatelé fakticky neberou při stanovení vyměřovacího základu zaměstnance ohled na neplacené volno nebo neomluvenou absenci, resp. na jejich rozsah, ale rozhodujícím parametrem je minimální vyměřovací základ, případně jeho poměrná část – u těch zaměstnanců, pro které tato povinnost platí.

Souběh zaměstnání s podnikáním

Pokud je samostatná výdělečná činnost vedlejším zdrojem příjmů, není povinností pojištěnce platit zálohy na pojistné a taktéž nemusí být při placení pojistného dodržen v této podnikatelské činnosti minimální vyměřovací základ platný pro OSVČ. Pojistné se za rozhodné období kalendářního roku vypočte a uhradí sazbou 13,5 % z 50 % skutečně dosažených příjmů po odpočtu výdajů.

Může nastat situace, kdy zaměstnanec při tomto souběhu ukončí zaměstnání ke dni 31. 8. 2020 a do jiného zaměstnání nastoupí například až dne 4. 9. (pracovní smlouva je uzavřena od 4. 9.), přičemž současně podniká jako OSVČ a tato podnikatelská činnost je vedlejším zdrojem jeho příjmů. V takovém případě musí být za září zaplacena osobou samostatně výdělečně činnou alespoň minimální záloha, neboť se na pojištěnce jako OSVČ vztahuje povinnost dodržet v měsíci září při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ. Tento postup vychází – včetně dovětku – z ustanovení § 3a odst. 3 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb., protože zaměstnání netrvalo po dobu celého kalendářního měsíce září.

Osoba bez zdanitelných příjmů

Z uvedeného také vyplývá, že z hlediska pojištěnce a jeho účasti v systému veřejného zdravotního pojištění je nutností, aby byl alespoň jeden den v kalendářním měsíci účasten zdravotního pojištění buď jako zaměstnanec, nebo jako OSVČ, nebo za něj může být plátcem pojistného stát. Kompletní výčet podmínek pro zařazení do těchto kategorií naleznete v ustanoveních § 5 písm. a) a b) a § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. Pokud však podmínka registrace alespoň po dobu jednoho kalendářního dne splněna není, stává se pojištěnec ve zdravotním pojištění na celý příslušný kalendářní měsíc osobou bez zdanitelných příjmů s povinností přihlásit se u zdravotní pojišťovny do této kategorie a uhradit v roce 2020 pojistné za každý měsíc této evidence ve výši 1 971 Kč.

Mezi osoby bez zdanitelných příjmů tak patří například:

• žena v domácnosti, která
  • není zařazena v kategorii osob, za které platí pojistné stát;
  • nepečuje celodenně osobně a řádně alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku;
  • nepobírá žádný důchod z důchodového pojištění;
  • není v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání apod.;
• pojištěnec pracující jen na dohody o pracovní činnosti při příjmu nižším než 3 000 Kč a na dohody o provedení práce při příjmu nepřevyšujícím 10 000 Kč;
• pojištěnec u činnosti nezakládající účast na zdravotním pojištění (například členové okrskové volební komise při volbách do Evropského parlamentu, Senátu a zastupitelstev územních samosprávných celků a členové okrskové volební komise a zvláštní okrskové volební komise při volbách do Poslanecké sněmovny a při volbě prezidenta republiky);
• student školy, která nebyla ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR označena jako soustavná příprava na budoucí povolání (například některé jazykové školy);
• student střední nebo vysoké školy v cizině, která nebyla rozhodnutím ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR postavena na roveň studia na středních nebo vysokých školách v ČR, oznámení o dlouhodobém pobytu v cizině nebylo provedeno;
• student starší 26 let [s výjimkou studenta doktorského studia staršího 26 let při splnění podmínek uvedených v ustanovení § 7 odst. 1 písm. r) zákona č. 48/1997 Sb.];
• nezaměstnaný, který není v evidenci úřadu práce;
• osoba pracující v cizině mimo státy Evropské unie (a mimo Norsko, Island, Lichtenštejnsko, Švýcarsko, Velkou Británii a Severní Irsko) pro cizího zaměstnavatele. To znamená, že taková osoba není výdělečně činná podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/2004 a 987/2009 aj.;

trvají-li tyto a jiné skutečnosti (ať už samostatně nebo v přímé návaznosti) po celý kalendářní měsíc.

Zaměstnání malého rozsahu se ve zdravotním pojištění neřeší

Speciálně u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr rozhoduje ve zdravotním pojištění o vzniku zaměstnání (s plněním povinností zaměstnavatelem) výhradně výše příjmu, zúčtovaná za rozhodné období kalendářního měsíce. Takže například u dohody o pracovní činnosti je pojištěnec považován z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance tehdy, jestliže jeho příjem činí v daném měsíci alespoň 3 000 Kč bez ohledu na skutečnost, zda pracoval po celý kalendářní měsíc nebo jen po jeho část. V měsících, ve kterých není této částky hrubého příjmu dosaženo, musí být zaměstnanec při trvající dohodě na daný kalendářní měsíc odhlášen a pokud například není osobou, za kterou platí pojistné stát, musí si v tomto měsíci sám řešit svůj pojistný vztah podle zákona. Naopak u zaměstnání na základě pracovní smlouvy se pojistné odvádí i z příjmu nižšího než 3 000 Kč, případně i s přihlédnutím k zákonnému minimu.

Dohoda o provedení práce

Do konce roku 2016 se zaměstnavatelé nezabývali problematikou minimálního vyměřovacího základu u dohody o provedení práce, popřípadě u více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. Pokud takový příjem přesáhl 10 000 Kč, byl automaticky dodržen minimální vyměřovací základ. Naopak, při příjmu maximálně 10 000 Kč zaměstnání ve zdravotním pojištění nevzniklo a svůj pojistný vztah (pojištění u zdravotní pojišťovny) si řešil pojištěnec jiným způsobem. Podotýkám, že dohody o provedení práce řeší zaměstnavatelé ve zdravotním pojištění od 1. 1. 2012.

Zvýšením minimální mzdy k 1. 1. 2017 na částku 11 000 Kč se tato situace změnila. Jestliže příjem na dohodu o provedení práce (resp. více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele) činí více než 10 000 Kč a méně než minimální mzda, provádí zaměstnavatel příslušný dopočet a doplatek pojistného do zákonného minima při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc. Výjimkou jsou osoby nebo situace vyjmenované v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., kdy toto minimum nemusí být dodrženo, anebo když se minimum snižuje na poměrnou část dle § 3 odst. 9 téže právní normy.

Kdyby třeba dohoda o provedení práce trvala jeden den s příjmem vyšším než 10 000 Kč, přihlásil by zaměstnavatel osobu jako zaměstnance na tento den kódem „Q“ a odvedl by pojistné z dosaženého příjmu. Tímto jednodenním zaměstnáním by měl pojištěnec vyřešen v daném měsíci svůj pojistný vztah. Kódy „P“ resp. „O“ se používají tehdy, pokud zaměstnání trvá alespoň dva kalendářní dny.