Rozhodnutí ošetřujícího lékaře o dočasné pracovní neschopnosti a s tím související vystavení tzv. neschopenky s sebou pro zaměstnance přináší nutnost plnit určité povinnosti. Jedná se zejména o dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, povinnost umožnit v době prvních 14 dnů svému zaměstnavateli a pracovníkům OSSZ pověřeným kontrolou po celou dobu pracovní neschopnosti kontrolu dodržování tohoto režimu a poskytnutí nezbytné součinnosti při této kontrole. Kontrolu režimu musí nemocní zaměstnanci vždy umožnit.
Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti
Dočasnou pracovní neschopností se rozumí porucha zdraví znemožňující zaměstnanci vykonávat pojištěnou činnost. O dočasné pracovní neschopnosti rozhodne ošetřující lékař, pokud vyšetřením zjistí, že zaměstnanci jeho zdravotní stav z důvodu nemoci či úrazu nedovoluje tuto činnost vykonávat. Podle § 56 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o nemocenském pojištění"), stanoví režim dočasně práce neschopného pojištěnce ošetřující lékař již při rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti. Režim dočasně práce neschopného pojištěnce může být ošetřujícím lékařem změněn v souladu se změnou zdravotního stavu.
Režim dočasně práce neschopného pojištěnce zahrnuje:
- stanovení individuálního léčebného postupu podle zvláštního právního předpisu [§ 12 písm. d) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění];
- povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat rozsah a dobu povolených vycházek; místem pobytu dočasně práce neschopného pojištěnce je místo, které pojištěnec sdělil ošetřujícímu lékaři při vzniku dočasné pracovní neschopnosti, nebo místo, na které pobyt změnil s předchozím souhlasem ošetřujícího lékaře;
- povolení vycházek, včetně jejich rozsahu a doby, pokud zdravotní stav pojištěnce a stanovený léčebný režim tyto vycházky nevylučuje.
Při stanovení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce jsou případy, kdy se režim nestanoví. Jedná se o takové situace, kdy pojištěnec nebo pojištěnka nejsou skutečně nemocní. Jde o případy, kdy došlo k uznání dočasné pracovní neschopnosti z