Náhradní doby důchodového pojištění

V důchodovém pojištění patří mezi klíčové instituty doba pojištění, která ovlivňuje nárok na přímé důchody, tj. důchody starobní a invalidní, a jejich výši. V rámci dob pojištění se tradičně rozlišují vlastní doby pojištění, za které se platí pojistné, a náhradní doby, za které se pojistné neplatí (takzvané nepříspěvkové doby); obě tyto kategorie dob pojištění mají v důchodovém pojištění různý způsob hodnocení. V tomto článku se upozorňuje zejména na praktický význam náhradních dob.

Vymezení náhradních dob pojištění

Doby pojištění jsou pro období od 1. ledna 1996, tj. ode dne účinnosti zákona o důchodovém pojištění (dále jen „ZDuP“), vymezeny v § 11 ZDuP, přičemž se jedná o doby účasti na důchodovém pojištění osob uvedených v ZDuP v § 5 odst. 1 a 4 (povinná účast) a v § 6 (dobrovolná účast), pokud bylo za tyto doby zaplaceno pojistné na důchodové pojištění (s výjimkami uvedenými v § 11 odst. 2 ZDuP). Pro období před 1. lednem se podle § 13 odst. 1 ZDuP za doby pojištění považují doby zaměstnání získané podle předpisů platných před tímto dnem, s výjimkou doby studia po dosažení věku 18 let.

Náhradní doby jsou pro období od 1. ledna 1996 vymezeny v § 12 ZDuP, přičemž se jedná o dobu účasti na důchodovém pojištění osob uvedených v § 5 odst. 2 ZDuP, pokud jsou splněny stanovené podmínky. Pro období před 1. lednem 1996 se podle § 13 odst. 2 ZDuP za náhradní doby považují náhradní doby získané podle předpisů platných před tímto dnem (okruh těchto dob je přitom v zásadě shodný s okruhem náhradních dob podle ZDuP) a dále doba pobírání důchodu za výsluhu let a doba studia získaná před 1. lednem 1996 podle předpisů platných před tímto dnem, a to po dobu prvních šesti let tohoto studia po dosažení věku 18 let.

Přehled náhradních dob

Za náhradní doby se za účinnosti ZDuP považují následující doby, u nichž se uvádějí též některá základní pravidla pro hodnocení těchto dob:

Doba nezaměstnanosti

Jedná se o dobu, po kterou je osoba vedena v evidenci Úřadu práce ČR – krajské pobočky jako uchazeč o zaměstnání. Platí zde však tato pravidla:

  1. doba, po kterou náleží podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci, se bere v úvahu vždy v plném rozsahu; za tuto dobu pobírání podpory v nezaměstnanosti se přitom považuje též doba, po kterou se tato podpora neposkytuje z důvodu, že osobě vedené v evidenci uchazečů o zaměstnání přísluší odstupné, odbytné nebo odchodné (srov. § 44a zákona o zaměstnanosti),
  2. doba neuvedená v písm. a) se hodnotí v omezeném rozsahu, tj. jen v rozsahu nejvýše 3 let, přičemž doba před dosažením věku 55 let se započítává v rozsahu nejvýše 1 roku; tato doba 3 let se přitom zjišťuje zpětně ode dne vzniku nároku na důchod.

Krajská pobočka Úřadu práce zasílá České správě sociálního zabezpečení (ČSSZ) vždy po uplynutí kalendářního roku údaje o těchto dobách nezaměstnanosti, takže ČSSZ má o těchto dobách přehled. Jinak je Úřad práce povinen na žádost osoby vedené v evidenci uchazečů o zaměstnání vydat potvrzení o době trvání nezaměstnanosti.

Doba péče o dítě ve věku do 4 let

Jedná se o dobu osobní péče o dítě ve věku do 4 let. Může se jednat o ženu i o muže.

Doba péče o osobu závislou na pomoci jiné osoby

Jedná se o dobu osobní péče o osobu, která je podle zákona o sociálních službách závislá na pomoci jiné osoby. V případě závislosti na pomoci ve stupni I (lehká závislost) se hodnotí jen doba péče o osobu mladší 10 let. Nejedná-li se o péči o osobu blízkou (osoby blízké jsou vymezeny v § 24 odst. 1 ZDuP), je podmínkou společné žití v domácnosti. Tato doba péče se prokazuje rozhodnutím okresní správy sociálního zabezpečení, srov. § 85 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

Před 1. lednem 2007 (tj. přede dnem účinnosti zákona o sociálních službách) se jednalo o péči o dítě ve věku do 18 let, které bylo dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči, a o péči o převážně nebo úplně bezmocnou osobu nebo o částečně bezmocnou osobu starší 80 let, pokud byla splněna podmínka společného žití v domácnosti.

Doba pobírání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně

Jedná se o invalidní důchod z českého důchodového pojištění, a to do dosažení důchodového věku. Před rokem 2010 se jednalo o pobírání plného invalidního důchodu. Pobírání invalidního důchodu pro invaliditu prvního nebo druhého stupně náhradní dobou není.

DPN, podpůrčí doba a PPM

Jedná se o dobu dočasné pracovní neschopnosti a karantény a podpůrčí dobu u ošetřovného a u peněžité pomoci v mateřství v období před porodem, a to v období po skončení výdělečné činnosti zakládající účast na nemocenském pojištění.

U dočasné pracovní neschopnosti se musí jednat o dočasnou pracovní neschopnost, kterou si pojištěnec nepřivodil úmyslně, pokud tato neschopnost vznikla ještě v době výdělečné činnosti zakládající účast na nemocenském pojištění nebo po skončení této výdělečné činnosti v ochranné lhůtě; to platí obdobně i pro nařízenou karanténu. Jedná se i o dočasnou pracovní neschopnost v období prvních 14 kalendářních dnů, po které se nevyplácí nemocenské. Před 1. lednem 2009 se jednalo o dobu pobírání dávek nemocenského pojištění nahrazujících ušlý příjem po skončení výdělečné činnosti, která zakládala nemocenské pojištění, z něhož byly tyto dávky vypláceny.

Další doby

Jedná se o doby v praxi málo frekventované nebo doby, které v současné době již nejsou aktuální, tj. o dobu teoretické a praktické přípravy pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, na níž byly zařazeny osoby se zdravotním postižením, o dobu výkonu vojenské služby v ozbrojených silách ČR, pokud se nejedná o vojáky z povolání (zejména se jednalo o výkon základní a náhradní vojenské služby a vojenská cvičení), a o dobu poskytování zvláštní ochrany a pomoci na základě zákona upravujícího zvláštní ochranu svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením, pokud nemohou vykonávat výdělečnou činnost. Před rokem 2005 se jednalo též o dobu konání civilní služby.

V přehledu náhradních dob není uvedena doba studia. Od roku 2010 se již studium nepovažuje za náhradní dobu. Pro studium před rokem 2010 platí, že studium se v rozsahu prvních šesti let po dosažení věku 18 let hodnotí jako náhradní doba a studium před rokem 1996 do 18 let se hodnotí jako doba pojištění.

Podmínky pro hodnocení určité doby jako náhradní doby

Náhradní doby se hodnotí jen při splnění určitých podmínek uvedených v § 12 odst. 1 ZDuP. Nestačí tedy, že se jedná o osoby a doby účasti na pojištění uvedené v § 5 odst. 2 ZDuP, ale je třeba splnit ještě další podmínky, aby se doby účasti na pojištění uvedené v § 5 odst. 2 ZDuP považovaly za náhradní doby.

Základní podmínkou je, že byla získána doba pojištění, za kterou se platí pojistné (před účinností ZDuP doba zaměstnání), v rozsahu aspoň jednoho roku. To znamená, že nelze získat potřebnou dobu pojištění pro vznik nároku na důchodu jen zápočtem náhradních dob, neboť je třeba, aby doba pojištění ve smyslu § 11 a § 13 odst. 1 ZDuP trvala aspoň uvedenou minimální dobu jednoho roku (nemusí se přitom jednat o souvislou dobu jednoho roku, neboť kratší doby pojištění včetně doby zaměstnání se sčítají; rovněž se nemusí jednat o doby pojištění získané před náhradní dobou, takže je možné tuto podmínku splnit až po ukončení trvání náhradní doby).

Další podmínkou je, že náhradní doba pojištění byla získána na území České republiky, s výjimkou doby, po kterou je osobě poskytována zvláštní ochrana a pomoc na základě zákona upravujícího zvláštní ochranu svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením. Podmínka získání náhradních dob na území České republiky je od 1. ledna 2012 specifikována tak, že pojištěnec po dobu trvání náhradní doby byl v České republice účasten zdravotního nebo nemocenského pojištění anebo byl v České republice účasten důchodového pojištění z jiného důvodu, popřípadě bydlel-li v České republice, odvozoval jako poživatel důchodu nebo rodinný příslušník své nároky ze zdravotního pojištění v jiném členském státě EU.

V případě osobní péče o osobu závislou na pomoci jiné osoby je ještě podmínkou pro hodnocení této péče jako náhradní doby, aby o této péči (tj. o době a rozsahu této péče) rozhodla okresní správa sociálního zabezpečení podle zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a to na návrh osoby, která pečovala, nebo jejího pozůstalého (srov. § 85 odst. 2 tohoto zákona).

Překrývaní dob

Jednotlivé náhradní doby se mohou vzájemně překrývat (například doba péče o dítě a doba pobírání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně). Překrývat se může i náhradní doba a doba pojištění (například matka dítěte ve věku do čtyř let je zaměstnána v pracovním poměru nebo podniká a podnikání jí zakládá účast na důchodovém pojištění). Toto překrývání je řešeno v § 14 odst. 1 ZDuP tak, že kryjí-li se doby pojištění navzájem, započte se pro stanovení celkové doby pojištění pro vznik nároku na důchod a výši procentní výměry důchodu jen ta doba, jejíž zápočet je pro pojištěnce výhodnější; to platí též, kryjí-li se navzájem náhradní doby nebo doba pojištění a náhradní doba. Při posuzování této výhodnosti (která se projevuje zejména v konečné výši důchodu) je třeba vzít v úvahu, že některé náhradní doby se nehodnotí plně, ale jen v omezené míře (v rozsahu 80 %), a dále to, zda náhradní dobu má při výpočtu osobního vyměřovacího základu charakter vyloučené doby, či nikoliv. Tuto výhodnost zápočtu náhradní doby posuzuje orgán rozhodující o důchodu (zejm. ČSSZ) sám, tj. bez žádosti (s výjimkou uvedenou v § 16 odst. 8 ZDuP, která se týká souběhu některých vyloučených dob, které jsou zároveň náhradními dobami, s příjmem, kdy se postupuje jen na žádost pojištěnce).

Zvláštní úprava platí v případě souběžné péče o dítě. Tutéž dobu péče o dítě nelze započítat současně více osobám; pokud pečovalo o dítě současně více osob, započte se tato doba péče jako náhradní doba té osobě, která o dítě pečovala v největším rozsahu. Tato zásada platí obdobně i ve vztahu k osobní péči o osobu, která je závislá na pomoci jiné osoby.

Zápočet náhradních dob

Obecně podle § 12 odst. 2 ZDP platí, že se pro vznik nároku na důchod a výši procentní výměry důchodu náhradní doba hodnotí stejně jako doba pojištění, pokud není v ZDuP stanoveno jinak. Jinak, tj. v jiném rozsahu, se náhradní doby započítávají především v těchto případech:

  • do doby pojištění potřebné podle § 29 odst. 1 a 2 ZDuP pro vznik nároku na starobní důchod v případě, že byl důchodový věk dovršen po roce 2009, se náhradní doby, s výjimkou náhradní doby péče o dítě, péče o osobu závislou na pomoci jiné osoby a výkonu vojenské služby, která není službou vojáka z povolání, započítávají jen v rozsahu 80 %,
  • do doby pojištění potřebné podle § 29 odst. 3 ZDuP pro vznik nároku na starobní důchod ve vymezených případech, kdy postačí kratší doba pojištění (tedy 30 let nebo při dosažení věku aspoň o 5 let nižšího, než je důchodový věk stanovený pro muže stejného data narození), se náhradní doby nezapočítávají vůbec,
  • do doby pojištění do vzniku nároku na starobní důchod a invalidní důchod se podle § 34 odst. 2 a § 41 odst. 2 ZDuP pro účely stanovení procentní výše důchodu náhradní doby, s výjimkou náhradní doby péče o dítě, péče o osobu závislou na pomoci jiné osoby a výkonu vojenské služby, která není službou vojáka z povolání, započítávají v rozsahu 80 %,
  • do doby pojištění po vzniku nároku na starobní důchod (tzv. práce na procenta) a invalidní důchod se podle § 33 odst. 2 a § 41 odst. 2 ZDuP pro účely stanovení výše procentní výměry důchodu nezahrnují náhradní doby,
  • do doby pojištění 15 let, která je podle § 42 odst. 4 ZDuP potřebná pro stanovení procentní výše invalidního důchodu ve stanovené minimální zaručené výši, se náhradní doby nezahrnují.

Poznamenává se, že pro účely získání potřebné doby pojištění pro vznik nároku na invalidní důchod [v případě uvedeném v § 38 písm. a) ZDuP, tj. kdy je podmínkou invalidita a získání potřebné doby pojištění] se všechny náhradní doby započítávají plně.

Náhradní doby a vyloučené doby

Při výpočtu osobního vyměřovacího základu, který se stanoví jako součin koeficientu 30,4167 a podílu úhrnu ročních vyměřovacích základů za rozhodné období a počtu kalendářních dnů připadajících na toto období, se do tohoto počtu kalendářních dnů nezahrnují vyloučené doby. Mezi tyto vyloučené doby patří náhradní doby a dále ještě některé další doby [srov. § 16 odst. 4 písm. a) až k) ZDuP]. Skutečnost, že trvá náhradní doba, v níž nejsou dosahovány příjmy, není tedy pojištěnci na újmu při stanovení jeho osobního vyměřovacího základu, z něhož se pak určuje jeho výpočtový základ pro výpočet procentní výměry důchodu.

U vyloučených dob platí zásada, že se k vyloučené době nepřihlíží, pokud se kryje s dobou účasti na pojištění OSVČ, dobou pojištění, v níž měl pojištěnec příjmy, které se zahrnují do vyměřovacího základu, nebo dobou, za kterou náležela náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti; příjem, byť nízký, má tedy přednost před vyloučenou dobou. Tato zásada však neplatí, pokud pojištěnec požádá, aby se přihlíželo k vyloučené době, což má ten důsledek, že se příjmy dosažené v takto určených vyloučených dobách nezahrnou do vyměřovacího základu. Takto lze však postupovat jen ve vztahu k celému časovému úseku, po který se vyloučená doba a doba pojištění (doba s příjmy) vzájemně kryjí. Tuto žádost lze učinit jednak již v žádosti o přiznání důchodu, jednak do 30 dnů ode dne oznámení rozhodnutí o přiznání důchodu (tuto žádost lze v návaznosti na rozhodnutí o přiznání důchodu přitom podat celkem dvakrát, tj. ještě znovu do 30 dnů ode dne oznámení druhého rozhodnutí, srov. § 86 odst. 5 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Například poživatel invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně přiznaného v roce 2011 byl od 1. září 2013 do 31. prosince 2016 zaměstnán v pracovním poměru; bude-li mu starobní důchod přiznáván např. v roce 2020, může požádat, aby mu byla doba od 1. září 2011 do 31. prosince 2016 hodnocena jako vyloučená doba (bez této žádosti se přihlédne k dosaženému příjmu bez ohledu na jeho výši a nebude se jednat o vyloučenou dobu). Odpověď na to, co je výhodnější, spočívá jen v matematickém propočtu obou variant (někdy může být výhodnější, aby se jednalo o vyloučenou dobu, jindy bude zase výhodnější přihlédnout k dosaženému příjmu).

Informace pojištěncům o náhradních dobách

Pojištěncům zasílají na základě jejich písemné žádosti orgány sociálního zabezpečení informativní osobní list důchodového pojištění, v němž jsou uvedeny všechny doby důchodového pojištění včetně náhradních dob, které tyto orgány mají o pojištěnci ve své evidenci (§ 40a zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Pojištěnec má právo na zaslání informativního osobního listu jednou za kalendářní rok. Upozorňuje se, že pokud jde o náhradní doby, nejsou, resp. nemusí být v této evidenci orgánů sociálního zabezpečení uvedeny všechny náhradní doby, které pojištěnec získal (například doba péče o dítě); neuvedené náhradní doby pojištěnec prokazuje až v souvislosti s podáním žádosti o přiznání důchodu. V tomto informativním osobním listu se uvádějí náhradní doby bez jejich redukce; to, v jakém rozsahu se náhradní doby započtou pro účely vzniku nároku na důchod a jeho výši, posuzuje orgán sociálního zabezpečení až při přiznání důchodu – to je třeba si uvědomit, pokud si pojištěnec sám provádí orientační výpočet svého důchodu pomocí tzv. důchodové kalkulačky (která je např. na webových stránkách MPSV) a vychází z údajů obsažených v informativním osobním listu.

Náhradní doby pro účely důchodového pojištění a pro účely zákona o zaměstnanosti

Upozorňujeme, že náhradní doby vymezené v ZDuP se plně nekryjí s náhradními dobami zaměstnání uvedenými v § 41 odst. 3 zákona o zaměstnanosti, které se používají pro účely splnění podmínky stanovené délky zaměstnání v rozsahu aspoň 12 měsíců v období posledních dvou let před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání při stanovení nároku na podporu v nezaměstnanosti. Některé náhradní doby uvedené v ZDuP se nepovažují za náhradní doby pro účely zákona o zaměstnanosti a naopak.

Význam náhradních dob v důchodovém pojištění

Předchozí výklad lze shrnout tak, že v praxi náhradní doby, které se započítávají bez podmínky zaplacení pojistného, významně ovlivňují důchodové nároky, a to jak pokud jde o vznik nároku na důchod, tak stanovení jeho výše. Prostřednictvím náhradních dob lze tak získat celkovou potřebnou dobu pojištění pro vznik nároku na přímý důchod. Náhradní doby ovlivňují zprostředkovaně i pozůstalostní důchody, neboť tyto důchody se odvíjejí od nároku a výše přímého důchodu. Pokud orgán sociálního zabezpečení při výpočtu pozůstalostního důchodu nevzal v úvahu některou náhradní dobu, je na pozůstalém, který uplatnil nárok na pozůstalostní důchod, aby náhradní dobu prokázal. V případě, že zemřelý osobně pečoval o jinou osobu závislou na pomoci jiné osoby, může návrh na zahájení řízení o vydání rozhodnutí o době a rozsahu péče, které je předepsaným důkazem k prokázání této péče, podat i pozůstalý, který uplatňuje nárok na vdovský, vdovecký nebo sirotčí důchod po pojištěnci, který tuto osobní péči poskytoval.

Právní předpisy citované v článku

(předpisy jsou vždy citovány ve znění pozdějších předpisů, pokud není výslovně uvedeno jinak)

Zdroje

Klíčová slova

Související články