Základem bezproblémového vztahu mezi zaměstnavatelem a zdravotní pojišťovnou je důsledné plnění oznamovací povinnosti, tedy přihlašování a odhlašování zaměstnanců a oznamování „státních kategorií“, jakož i řádné placení pojistného. V následujícím textu si ukážeme správné postupy zaměstnavatele a zároveň možnosti nebo povinnosti zdravotních pojišťoven v situaci, kdy zaměstnavatel poruší zákon.
Zaměstnavatelé bez chyb ve zdravotním pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
Placení pojistného
Zaměstnavatel musí mimo výjimek daných zákonem zahrnout do vyměřovacího základu zaměstnance příjmy zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP). Povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění podléhají příjmy zaměstnance za podmínek stanovených v § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., mimo výjimek uvedených v následujícím odstavci č. 2 této právní úpravy. Do vyměřovacího základu zaměstnance se rovněž nezahrnují příjmy dani nepodléhající nebo od daně osvobozené podle § 3 odst. 4, § 4, § 4a a zejména pak podle § 6 odst. 7 a § 6 odst. 9 ZDP. Pojistné zaměstnavatel neodvede ani v případě, kdy se osoba nepovažuje ve zdravotním pojištění za zaměstnance podle § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Při odvodu pojistného musí být při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc dodržen minimální vyměřovací základ (s výjimkou těch zaměstnanců, na které se tato povinnost nevztahuje – viz ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., kdy minimum neplatí například pro osoby, za které je plátcem pojistného stát). Z částky příjmu nižší než minimální vyměřovací základ odvede zaměstnavatel pojistné například i tehdy, když disponuje potvrzením od jiného zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu (toto potvrzení může m