Pojmem „zaměstnání“ se v rámci dále uvedených nařízení Evropské unie rozumí každá činnost nebo obdobná situace, která je za takovou považována pro účely právních předpisů sociálního zabezpečení členského státu, v němž taková činnost nebo obdobná situace existuje. Výdělečně činnou osobou je pracovník, kdy se za pracovníka považuje zaměstnanec nebo osoba samostatně výdělečně činná. To znamená, že z hlediska výkonu výdělečné činnosti a související příslušnosti k pojištění je postavení zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné rovnocenné.
Státy postupující podle koordinačních nařízení EU
Pohyb osob za účelem získání zaměstnání v jiném státě není v poslední době jevem nijak mimořádným. Vstupem České republiky do Evropské unie k datu 1. 5. 2004 se výrazně zlepšily podmínky našich občanů pro volný pohyb v rámci unie, jakož i států Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Island, Lichtenštejnsko), Švýcarska a také Spojeného království. Pro všechny tyto státy, na které se vztahuje režim dále uvedených koordinačních nařízení, budeme používat pojem „členský stát“. Našim občanům se tak s nezbytným minimem administrativních překážek otevřel prostor pro získání zkušeností včetně možnosti pracovního uplatnění v těchto státech.
Obdobně se osoby z členských států stávají zaměstnanci českých zaměstnavatelů nebo podnikají v ČR jako osoby samostatně výdělečně činné a v takovém případě jsou pojištěny v České republice.
Sociální zabezpečení migrujících osob (například právě za účelem výkonu výdělečné činnosti) upravují na evropské úrovni dva základní právní předpisy: