V předchozích číslech časopisu BHP jsem se věnoval dvěma novinkám, o nichž jsem měl za to, že by mohly čtenáře zajímat, respektive o nichž by měli být informováni. Ve svém třetím a závěrečném článku této minisérie se zaměřím na problematiku sociálních zařízení, konkrétně na šatny. Možná se to může někomu jevit jako téma okrajové, avšak opak je pravdou. Se šatnami se přeci setkáváme na většině pracovišť, a tudíž by mělo být v zájmu každého "bezpečáka" o této záležitosti něco vědět. Zvláště pak, když od konce roku 2020 platí nová norma ČSN 73 4108, která neřeší jen šatny samotné, ale také definuje postup pro stanovení míry znečištění pracovních oděvů zaměstnanců.
Šatny a šatní skříňky
Problematiku hygienických zařízení a šaten řeší norma ČSN 73 4108. Jedná se o normu, na kterou je odkazováno také v nařízení vlády č. 361/2007 Sb. (viz § 54 odst. 1) formou výlučného odkazu, takže se jedná o normu právně závaznou. Tato norma, jejíž první verze byla vydána již 1. 7. 1972, za svou dlouhou existenci postupně prošla mnoha proměnami. Čtyřikráte byla kompletně změněna, přičemž v roce 2013 byla harmonizována s evropskými standardy.
Bohužel, ani tyto úpravy ale nevedly k odstranění určitých chyb, týkajících se zejména řešení šaten a šatních skříněk. Kupříkladu v terminologické části zcela chyběl výklad několika pojmů, které byly použity v textu normy, jako například pojem zdvojená skříňka. V aplikační praxi panoval dvojí výklad tohoto pojmu – první, že se jedná o dvě samostatné skříňky, z nichž každá má normou stanovené půdorysné rozměry 300 x 500 mm, respektive druhý, že se jedná pouze o jednu skříňku o půdorysném rozměru 300 x 500 mm pouze rozdělenou pevnou přepážkou na dvě buňky tak, aby uvnitř nemohlo docházet ke kontaktu civilního (občanského) oděvu s oděvem pracovním. Na první pohled se tato věc může jevit jako banalita hodná pouze akademických debat, avšak u řady zaměstnavatelů to představovalo poměrně závažný praktický problém. Je totiž zásadní rozdíl, když je zaměstnancům coby zdvojená skříňka poskytnuta jen jedna skříňka rozdělená na dvě buňky, anebo dvě samostatné plnohodnotné skříňky. Od celkového počtu skříněk, resp. počtu zaměstnanců, se totiž odvíjí minimální podlahová plocha celé skříňkové šatny, přičemž na osobu muselo (podle znění normy z roku 2013) připadat nejméně 0,50 m2. V případě velkých firem tak při uplatnění druhé varianty výkladu (který často volily orgány ochrany veřejného zdraví) vznikaly doslova obludné požadavky na dispoziční rozměry zaměstnaneckých šaten. Jeden zaměstnavatel z tohoto důvodu byl dokonce nucen propustit část svých pracovníků ve výrobě, aby tento požadavek dokázal splnit. Na téma šaten jsme v průběhu roku 2019 dostali několik dotazů, z nichž jeden si zde dovolím ocitovat:
…V současnosti řešíme poměrně kardinální otázku, jak splnit požadavky na vybavení našich šaten skříňkami dle hygienických předpisů a současně, jak to udělat při omezeném prostoru, které pro šatny máme. V loňském roce jsme výrobu posílili o noční směnu, takže jsme nabrali nové zaměstnance, včetně agenturních. K dispozici ale máme pořád tytéž prostory. Šatní skříňky jsme proto byli nuceni rozmístit i podél chodeb, což se ale nelíbilo našim odborářům. Oznámili to na K