O novinkách v oblasti BOZP se můžeme pravidelně dočítat nejen v tomto časopise, ale také se je dozvídat na nejrůznějších vzdělávacích akcích, seminářích či diskusních fórech. Ačkoli bylo těchto informací v poslední době poměrně dost, přesto se některé zajímavé novinky do všeobecného povědomí doposud příliš nedostaly. Lépe řečeno je patrně zaregistrovali pouze ti „bezpečáci“, kteří se o tu či onu oblast zajímají detailněji. Hloubavému čtenáři se nejspíš v tento moment vloudí na mysl všetečná otázka, co že to mám vlastně na mysli? Má odpověď bude ale poněkud šalamounská: kvalifikace – školy – šatny. Pokud Vás takto laděná odpověď neuspokojila, v což i doufám, pak se začtěte do následujících řádek. V tomto článku se věnuji prvnímu z uvedených témat, a to kvalifikaci.
Vzdělávání jako základ znalostní společnosti
První novinkou, o kterou bych se rád s čtenáři časopisu BHP podělil, se týká profesního vzdělávání osob působících v BOZP. Určitě nikdo rozumný dnes ani na okamžik nezapochybuje o potřebě průběžně se vzdělávat. Platí to prakticky ve všech oborech lidské činnosti, které jsou založeny na znalostech. BOZP tedy nevyjímaje. Možná si čtenáři v tomto ohledu vzpomenou na můj rozhovor otištěný v BHP č. 2/2021, v němž jsem se zamýšlel nad stávající úrovní vzdělávání v oboru BOZP. Přimlouval jsem se za to, aby vznikl určitý systém celoživotního vzdělávání „bezpečáků“, který by umožňoval těmto lidem průběžně získávat nové poznatky nebo si prohlubovat znalosti již nabyté. BOZP je obor velmi živý – právní předpisy a technické normy se neustále mění, přibývá informací o nových rizicích, jakož i o možnostech ochrany zdraví zaměstnanců před jejich účinky, řeší se nejrůznější kasuistiky, analyzují judikáty atd. atd. Je toho opravdu hodně, co by měl každý dobrý „bezpečák“ znát, co by měl sledovat a průběžně se učit. Agenda BOZP totiž není jako jízda autem po silnici, pro kterou řidiči v podstatě stačí pouze se naučit pravidla silničního provozu a osvojit si základní jízdní dovednosti. Práce „bezpečáka“ rozhodně nepatří ani mezi běžná povolání, nýbrž je to výzva, v níž mohou bezesporu uspět jen ti nejschopnější.
Ve svém rozhovoru jsem se zmiňoval také o tom, že se mi příliš nezamlouvá dnešní stav, kdy po složení zkoušky z odborné způsobilosti v prevenci rizik u řady „bezpečáků“ nastává, z pohledu dalšího vzdělávání, jakési „mrtvé období“. Během něho totiž tito lidé fungují s pocitem sebeuspokojení, že už vše znají a nemusejí se dále vzdělávat. Navíc ověření jejich teoretických znalostí nastane až za dalších pět let, tak proč se zbytečně namáhat. Toto ale není myšlení hodné 21. století. Všichni, bez ohledu na věk, by si měli uvědomit, že jedinou alternativou osobního i celospolečenského úspěchu bude v blízké budoucnosti jedině takzvaná znalostní společnost. Podle výkladového slovníku Národního pedagogického institutu ČR představuje znalostní společnost mezinárodně uznávanou a prosazovanou koncepci, podle níž dalš&iac