Pracovní režim, 1. část

Vydáno: 17 minut čtení

V aplikační praxi se poměrně často chybuje ve správném posouzení pracovního režimu zaměstnance. Problém je o to závažnější, že s případným nesprávným určením pracovního režimu jsou spojeny podstatné důsledky v eventuálně chybně určené délce stanovené týdenní pracovní doby zaměstnance.

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“), totiž, v závislosti na typu pracovního režimu zaměstnance, tradičně neupravuje pouze jednu délku stanovené týdenní pracovní doby, ale několik různých délek (§ 79 ZP), a sice:

  1. základní 40hodinovou stanovenou týdenní pracovní dobu, která se uplatní pro jednosměnný pracovní režim,
  2. ze zákona zkrácenou stanovenou týdenní pracovní dobu 38,75 hodin pro dvousměnný pracovní režim,
  3. ze zákona zkrácenou stanovenou týdenní pracovní dobu 37,5 hodiny pro třísměnný a nepřetržitý pracovní režim (ta se jinak vždy uplatní u zaměstnanců pracujících v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu, a to bez ohledu na typ pracovního režimu, do něhož jsou uvedení zaměstnanci zařazeni, tedy i tehdy, pokud pracují např. jen na ranní směny v jednosměnném režimu).

Za stanovenou týdenní pracovní dobu je třeba považovat také pracovní dobu zkrácenou (např. na 35 hodin týdně) prostřednictvím ujednání v kolektivní smlouvě či stanovením v rámci vnitřního předpisu. Zákon umožňuje realizovat zkrácení stanovené týdenní pracovní doby bez snížení mzdy pod rozsah uvedený v předchozích písmenech jen u zaměstnavatelů v tzv. podnikatelské sféře (tj. u zaměstnavatelů v právní formě obchodní korporace, spolku apod.), naopak je vyloučeno pro zaměstnavatele tzv. rozpočtové a příspěvkové sféry, tj. nelze je aplikovat na zaměstnance státu, územního samosprávného celku, příspěvkové organizace a další zaměstnavatele uvedené v § 109 odst. 3 ZP.

Jednosměnný pracovní režim

Jednosměnný pracovní režim je v praxi používaný termín, který však ZP nijak nedefinuje, a definice ani není potřebná, neboť z povahy věci je zřejmé, že jednosměnný pracovní režim představuje protiklad vícesměnných pracovních režimů a nepřežitého režimu, jak jsou definovány v § 78 odst. 1 písm. d) až f) ZP. Při jednosměnném režimu tak zaměstnanec zásadně pracuje pouze v jedné směně, nejedná se tedy fakticky o režim „směnný“, když nedochází k vzájemnému ani pravidelnému střídání zaměstnanců v různých (ranních, odpoledních, nočních apod.) směnách. V praxi je poměrně rozšířena právní pověra , že jednosměnný pracovní režim se uplatňuje pouze v rovnoměrném rozvržení pracovní doby, ve skutečnosti se jednosměnný pracovní režim může stejně tak uplatňovat i v rámci nerovnoměrného rozvržení pracovní doby, což ilustruje následující příklad.

Příklad č. 1:

U zaměstnavatele pracují dvě skupiny zaměstnanců, jedna skupina pracuje v lichém pracovním týdnu 4 dvanáctihodinové směny v kalendářních dnech pondělí, středa, pátek a sobota vždy od 7.00 do 19.30 h (z toho 30 min přestávka na jídlo a oddech); druhá skupina v tomtéž týdnu pracuje pouze 3 dvanáctihodinové směny úterý, čtvrtek a neděle opět od 7.00 do 19.30 h (z toho taktéž 30 min přestávka na jídlo a oddech). V následujícím (sudém) týdnu se obě skupiny vystřídají.

V uvažovaném případě jsou obě skupiny zaměstnanců zařazeny do jednosměnného pracovního režimu, konkrétně se jedná o jednosměnný pracovní režim v rámci nerovnoměrného rozvržení pracovní doby se stanovenou týdenní pracovní dobou 40 hodin týdně v průměru za vyrovnávací období. V daném případě se totiž obě skupiny zaměstnanců v pravém slova smyslu nestřídají v různých směnách (ranní, odpolední, noční apod.) v rámci 24 hodin po sobě jdoucích, nýbrž všichni zaměstnanci pracují ve stejné dvanáctihodinové směně začínající vždy ráno v 7.00 h a končící večer v 19.30 h. Rozdíl oproti nejjednoduššímu jednosměnnému pracovnímu režimu zde spočívá pouze v tom, že směny zaměstnanců připadají na všechny dny v týdnu (tedy i na soboty a neděle) a dále v tom, že zaměstnanec odpracuje různě dlouhou pracovní dobu v lichém a sudém kalendářním týdnu, která se vyrovná na 40 hodin týdně až na konci vyrovnávací období. Ani tyto skutečnosti však nic nemění na tom, že se jedná o jednosměnný pracovní režim.

V souvislosti s vymezením dvousměnného, třísměnného a nepřetržitého pracovního režimu se uplatní přísné pravidlo tzv. časového překrývání směn zakotvené v § 78 odst. 2 ZP. Uvedené pravidlo znamená, že aby bylo možno kvalifikovat pracovní režim zaměstnance jako dvou/třísměnný či nepřetržitý, vyžaduje se, aby kromě splnění podmínky vzájemného a pravidelného střídání zaměstnanců docházelo k souběžnému výkonu práce zaměstnanců navazujících směn po dobu nejvýše jedné hodiny. Jestliže se na pracovišti zaměstnavatele střídají zaměstnanci, kteří souběžně pracují (tj. dochází mezi nimi k časovému kontaktu) po dobu delší než 60 minut, jedná se o zaměstnance, na které zákon pohlíží jako na zaměstnance zařazené v jednosměnném pracovním režimu s postupným nástupem do „téže“ směny. Týká se to i případů, kdy je zřejmé, že z hlediska běžného vnímání času a biorytmu člověka jde de facto o různé směny.

Příklad č. 2:

Zaměstnavatel rozvrhuje pracovní dobu na pracovní týden od NE do ČT. Jedna skupina zaměstnanců nastoupí do směny v lichém týdnu v 7.00 h a pracuje do 19.30 h (z toho 30 min přestávka na jídlo a oddech), zatímco druhá skupina zaměstnanců nastoupí v témže týdnu do směny na totéž pracoviště až v 18.00 h a pracuje do 6.00 h následujícího dne (z toho taktéž 30 min přestávka na jídlo a oddech). Po týdnu se obě skupiny zaměstnanců vystřídají.

V uvažovaném extrémním případě se ve smyslu § 78 odst. 2 ZP nebude jednat o směnný režim, tedy zaměstnanci mohou být zařazeni ve stanovené týdenní pracovní době 40 hodin. Důvodem je skutečnost, že souběžný výkon práce obou skupin zaměstnanců zahrnuje časový úsek od 18.00 do 19.30 h, tedy časový úsek delší než jednu hodinu. Z tohoto důvodu ani jedné z obou skupin zaměstnanců nebude ze zákona příslušet zkrácená týdenní pracovní doba, neboť o dvousměnný pracovní režim by se v uvažovaném případě jednalo jen za předpokladu, pokud by zaměstnanci souběžně pracovali nejvýše 1 hodinu (tedy např. druhá skupina zaměstnanců by začínala práci v „noční“ směně nejdříve v 18.30 hodin).

Uvedený extrémní příklad ilustruje nepřiměřenou přísnost § 78 odst. 2 ZP, která se v aplikační praxi zpravidla překonává vnitropodnikovou úpravou, resp. odchýlením se od zákona ve prospěch zaměstnance, kdy zaměstnavatel např. cestou vnitřního předpisu uzná za vícesměnný pracovní režim i takový režim práce, v němž zaměstnanci navazujících směn souběžně pracují déle, např. 2-3 hodiny apod.

Dvousměnný pracovní režim

Dvousměnným pracovním režimem je takový režim práce, v němž se vzájemně a pravidelně střídají zaměstnanci nebo skupiny zaměstnanců ve dvou různých směnách (např. denní - noční, ranní - odpolední apod.), v rámci 24 hodin po sobě jdoucích [§ 79 odst. 1 písm. d) ZP]. Zaměstnancům ve dvousměnném pracovním režimu přísluší zkrácená pracovní doba na 38,75 hodiny týdně. Pokud jde o požadavek zákona na střídání zaměstnanců, není pro charakter směnnosti podstatné, zda se jedná o střídání ve směnách osmihodinových či například dvanáctihodinových nebo o vzájemné střídání zaměstnanců ve směnách různě dlouhých. Pro dvousměnný pracovní režim je charakteristické, že se, na rozdíl od nepřetržitého pracovního režimu, jedná o režim práce, ve kterém je provoz zaměstnavatele omezen na pracovní týden. Za pracovní týden přitom nelze považovat pouze obvyklé pracovní dny pondělí až pátek, neboť ZP zaměstnavatelům umožňuje, aby si začátek a konec pracovního týdne sami upravili i jiným způsobem vyhovujícím provozním potřebám (např. pracovní týden může začínat v neděli odpolední směnou a končit ve čtvrtek odpolední směnou). V případě dvousměnného pracovního režimu provoz zaměstnavatele není organizován nepřetržitě (nonstop) 24 hodin denně všech 7 dnů v týdnu. Důsledkem této „přetržitosti“ je skutečnost, že zaměstnanci je poskytován nepřetržitý odpočinek v týdnu v pravidelných intervalech, zpravidla ve stejné kalendářní dny (nejčastěji v sobotu a v neděli).

Příklad č. 3:

Provoz zaměstnavatele je zajištěn od PO do PÁ od 05.30 do 22.00 h třemi typy směn, a sice a) ranní směna od 05.30 do 14.00 h, b) odpolední směna od 14.00 do 22.00 h, c) denní směna od 05.30 do 18.00 h. O sobotách a nedělích pracuje pouze jedna denní směna vždy od 05.30 do 18.30. Ve všech směnách poskytuje zaměstnavatel přestávky na jídlo a oddech v trvání 30 minut, ve víkendových směnách dokonce 2 přestávky na jídlo a oddech, každá v trvání 30 minut.

V uvažovaném příkladu se jedná o dvousměnný pracovní režim se stanovenou týdenní pracovní dobou 38,75 h týdně , a to v rámci nerovnoměrného rozvržení pracovní doby. Vzhledem ke skutečnosti, že provoz zaměstnavatele neprobíhá nonstop (24 hodin denně všech 7 dnů v týdnu) je vyloučeno, že by se mohlo jednat o režim nepřetržitý. Současně, vzhledem ke skutečnosti, že směny a) a c) se v běžném pracovním týdnu vzájemně časově překrývají od 5.30 do 14.00 h, tedy po dobu 8,5 hodiny, nejedná se o 2 samostatné typy směn, nýbrž směny ad a) a c) představují pouze různě dlouhé denní směny. Stejně tak ani sobotní a nedělní směny nepředstavují novou třetí směnu, nýbrž pouze jinak dlouhou (12 h) směnu. V uvažovaném případě se tak zaměstnanci fakticky střídají v rámci nerovnoměrného rozvržení pracovní doby (díky různě dlouhým směnám jsou i jednotlivé pracovní týdny zaměstnanců různě dlouhé) pouze ve dvou typech směn, a sice v ranní a odpolední směně, přičemž ranní směna může být různě dlouhá (8 nebo 12 h), zatímco odpolední směna je vždy stejně dlouhá (8 hodin odpracovaných od 14.00 do 22.00 h).

Třísměnný a nepřetržitý pracovní režim

Třísměnný pracovní režim, při kterém přísluší zaměstnancům zkrácená pracovní doba na 37,5 hodiny týdně, je obdobou režimu dvousměnného s jediným rozdílem, že zaměstnanci se vzájemně pravidelně střídají ve 3 směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích [§ 79 odst. 1 písm. e) ZP].

Zatímco ve dvou/třísměnném pracovním režimu se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve směnách vztažených k pracovnímu týdnu, v nepřetržitém pracovním režimu se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají v nepřetržitém (nonstop) provozu zaměstnavatele, tj. v rámci 24 hodin po sobě jdoucích po všech 7 dnů týdnu. Zaměstnanci tak může být směna určena libovolně na kterýkoli kalendářní den v týdnu a na kteroukoli denní či noční dobu. Zákon (stejně jako v případě dvou/třísměnného režimu) požaduje, aby vzájemné střídání zaměstnanců ve směnách bylo pravidelné, tedy nikoli nahodilé, ale opakující se v rámci určitého cyklu (týdenního, čtvrtletního apod.).

Příklad č. 4:

Zaměstnavatel jako poskytovatel sociálních služeb poskytuje nepřetržitě sociální služby svým klientům. V domově se zvláštním režimem pracují 7 dnů v týdnu zdravotní sestry, které slouží ve třech různých pracovních směnách, a sice a) v celodenní směně od 7.00 h do 19.00 h, b) v noční směně od 18.30 h do 7.00 h a pro potřeby provozu také občas c) v ranní směně v době od 7.00 h do 14.00 h. Ranních směn je velmi málo, někdy ani jedna v měsíci. Když jedna zdravotní sestra slouží ranní směnu, druhá souběžně s ní má celodenní směnu, tak aby byla zajištěna stálá péče o klienty. Je možné takovýto režim považovat za nepřetržitý, případně za třísměnný?

V daném případě jsou zdravotní sestry zařazeny v nepřetržitém pracovním režimu se stanovenou týdenní pracovní dobou 37,5 hodiny týdně , neboť se vzájemně pravidelně střídají v nepřetržitém provozu, což vyplývá ze skutečnosti, že zajišťují péči o klienty v denních a nočních směnách celých 24 hodin všech 7 dnů v týdnu. O třísměnný pracovní režim by se mohlo jednat jen tehdy, pokud by sestry zajišťovaly péči o klienty pouze v pracovním týdnu určeném zaměstnavatelem, např. jen od PO do PÁ. Pokud jsou výše pod písm. a), b), c) zmíněny tři různé směny v rámci nepřetržitého provozu, pak směna a) a c) se vzájemně časově překrývají od 7.00 do 14.00 h, tedy po dobu 7 hodin; nejedná se tudíž o 2 samostatné typy směn, nýbrž pouze o různě dlouhé denní směny. V uvažovaném případě se tak zaměstnanci zařazení v nepřežitém režimu střídají v rámci nonstop (nepřetržitého) provozu zaměstnavatele pouze ve dvou typech směn, a sice v ranní a noční směně (přičemž ranní směna může být různě dlouhá, buď 12, nebo 7 h). Na délku stanovené týdenní pracovní doby však v tomto případě nemá počet směn žádný vliv. Bez ohledu na skutečnost, zda se zaměstnanci pracující v nepřetržitém pracovním režimu vzájemně pravidelně střídají ve dvou, třech nebo příp. více různých směnách, jejich stanovená týdenní pracovní doba bude vždy 37,5 hodiny týdně.

V souvislosti s vymezením dvousměnného, třísměnného a nepřetržitého pracovního režimu představuje častý výkladový problém požadavek zákona, že v uvedených pracovních režimech se zaměstnanci mají střídat „ vzájemně a pravidelně“. Právní úprava je zde bohužel poplatná režimu přechozího zákoníku práce z r. 1965, kdy se předpokládalo, že ve směnných režimech proti sobě vzájemně a pravidelně rotují stále tytéž skupiny zaměstnanců. Aplikační praxe však ukazuje, že striktní požadavek vzájemnosti a pravidelnosti střídání je překonaný. Složitost organizace pracovní doby často neumožňuje zajistit, aby se proti sobě vzájemně střídaly (tzv. rotovaly) stejné skupiny zaměstnanců; stejně tak nelze vždy zajistit ani pravidelný algoritmus střídání (např. že vždy rotuje ranní směna proti odpolední). Protože zákon nestanoví bližší podrobnosti, jak má algoritmus pravidelného vzájemného střídání zaměstnanců probíhat, je třeba za dvousměnný (či jiný vícesměnný) režim práce považovat i takové atypické případy , kdy zaměstnanci pracují v určitém typu směny po dobu např. celého čtvrtletí (ranní směna) a teprve poté se vystřídají, aby po stejně dlouhou dobu pracovali v jiné směně (např. noční). Zákonem stanovené znaky dvousměnného (či jiného vícesměnného) režimu práce bude splňovat i takové střídání zaměstnanců ve směnách, kdy mezi jednotlivými směnami bude časová prodleva (např. ranní směna končí v 15.00 hodin a následující směna začíná až v 18.00 hodin).

Příklad č. 5:

Provoz zaměstnavatele je zajištěn od PO do PÁ. Zaměstnavatel v prvních 12 týdnech vyrovnávacího období rozvrhuje 1. skupině zaměstnanců pouze ranní směny od 6.00 do 14.30 h, 2. skupině zaměstnanců odpolední směny od 14.00 do 22.30 h a 3. skupině noční směny od 22.00 do 6.30 h. Po 12 týdnech se polovina zaměstnanců z 1. skupiny vystřídá s 2. skupinou zaměstnanců (převezme od nich směny od 14.00 do 22.30 h) a druhá polovina se prostřídá se 3. skupinou zaměstnanců (převezme od nich směny od 22.00 do 6.30 h). Obdobným způsobem se vystřídají proti zaměstnancům 1. skupiny i zaměstnanci ze skupiny č. 2 a 3. Po uplynutí dalších 12 týdnů se jednotlivé skupiny zaměstnanců (jejich části) opět vystřídají.

I když je v uvažovaném případě doba pro vystřídání zaměstnanců velmi dlouhá (prakticky čtvrt roku), a i když se nestřídají celé skupiny zaměstnanců proti sobě (ale jen části různých skupin), přesto se v daném případě bude jednat o vzájemné a pravidelné střídání zaměstnanců ve 3 různých směnách; všichni uvedení zaměstnanci tedy budou zařazeni ve třísměnném pracovním režimu se stanovenou týdenní pracovní dobou 37,5 hodiny týdně. Důvod, proč zákon pohlíží i na zde uvedený příklad jako na třísměnný režim se zkrácenou pracovní dobou, je skutečnost, že také v tomto případě dochází k většímu zásahu do organizace pracovního a soukromého života a biorytmu zaměstnance, který na rozdíl od zaměstnance zařazeného v jednosměnném pracovním režimu musí počítat s tím, že v různých obdobích roku bude pracovat v různých denních a nočních dobách (různých typech směn).

Příklad č. 6:

Zaměstnanec má rozvrženou týdenní pracovní dobu tak, že jsou mu rozepsány směny v třísměnném pracovním režimu, tj. ranní, odpolední, noční. V těchto směnách se pravidelně střídá (pracovní doba 37,5 hodin týdně). Nastane situace, kdy z důvodu potřeby (vzniklé ať už na základě požadavku zaměstnance, nebo zaměstnavatele) bude zaměstnanec po určitou dobu pracovat jen například na odpolední směně, nebo jen na ranní či noční směně. Jak bude posuzována jeho směnnost s vazbou na počet hodin, které mu je zaměstnavatel oprávněn rozvrhovat (resp. kolik hodin bude zaměstnanec povinen v daném týdnu odpracovat)?

V uvažovaném případě bude záležet na tom, jak dlouhá bude ona přechodná doba, v níž bude zaměstnanec převeden k práci pouze např. na odpolední, nebo jen na ranní či noční směny. Za předpokladu, že se nebude jednat o zcela nahodilou záležitost v řádu pouhých několika pracovních dnů, ale toto dočasné opatření získá určitou pravidelnost (v řádu cca 1 měsíc a delší), lze dospět k závěru, že v takovém případě se původní třísměnný pracovní režim zaměstnance dočasně změní na režim jednosměnný se stanovenou týdenní pracovní dobou 40 hodin týdně.

Právní předpisy citované v článku

(předpisy jsou vždy citovány ve znění pozdějších předpisů, pokud není výslovně uvedeno jinak)

Související dokumenty

Související pracovní situace

Délka pracovní doby při vícesměnném a nepřetržitém pracovním režimu
Délka pracovní doby při dvousměnném pracovním režimu
Délka pracovní doby (obecně)
Pružná pracovní doba
Překrývání směn
Délka pracovní doby při vícesměnném a nepřetržitém pracovním režimu
Délka pracovní doby při dvousměnném pracovním režimu
Nerovnoměrné rozvržení pracovní doby
Rovnoměrné rozvržení pracovní doby
Rozvrh pracovní doby, pracovní týden a povinnosti zaměstnavatele
Směna a její maximální délka
Konto pracovní doby
Dovolená při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby
Dovolená při změně rozvržení pracovní doby
Délka pracovní doby (obecně)
Nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami
Přestávka v práci na jídlo a oddech
Přiměřená doba na oddech a jídlo
Evidence pracovní doby
Práce přesčas nařízená vs. práce přesčas dohodnutá
Nařízení práce přesčas
Noční práce vs. práce v noci
Omezení práce přesčas a možnost zákazu inspekcí práce

Související články

Nový svátek v roce 2016
Pružné rozvržení pracovní doby v praxi
Pracovní režim, 2. část
Spořicí konto pracovní doby
Konto pracovní doby a zkušenosti s jeho implementací
Nová právní úprava pracovní doby zaměstnanců v dopravě
Sestavujeme rozvrh směn
Posouzení pracovní doby na pracovní cestě
Otazníky kolem pracovní doby
Poměrná část měsíční mzdy a platu pro jejich zúčtování
Změna letního času v roce 2019
Otázky kolem pracovní doby a odměňování práce ve svátek
Rozvržení pracovní doby, přestávky v práci a doba odpočinku
Co se skrytými přesčasy?
Pracovní doba v silniční dopravě
Pracovní doba v obchodě
Rozvržení týdenní pracovní doby pedagogických pracovníků
Nový svátek v roce 2016
Pružné rozvržení pracovní doby v praxi
Pracovní doba zaměstnanců bez stálého pracoviště před Soudním dvorem EU
Konto pracovní doby a stálá mzda

Související otázky a odpovědi

Nepřetržitý odpočinek mezi směnami a v týdnu
Noční práce
Nepřetržitý provoz
Přechod z dvousměnného provozu na jednosměnný
Směnný provoz
Přestávky v práci a doba odpočinku mezi směnami u pracovníků činných na dohodu práce
Přechod z dvousměnného na jednosměnný režim
Určení pracovního režimu zdravotních sester
Dovolená při kratší pracovní době rozdělené pouze na několik dnů v týdnu
Rozvržení pracovní doby
Nerovnoměrná pracovní doba - výpočet mzdy
Pracovní doba 2,5 dne v týdnu
Práce přesčas
Poskytnutí náhradního volna na základě hodin odpracovaných nad sjednaný rozsah pracovního úvazku
Nahodile odpracované dny u rovnoměrné pracovní doby, problémy a řešení
Pracovní doba
Dělená směna
Nerovnoměrná pracovní doba
Změna harmonogramu směn
Zkrácený pracovní úvazek

Související předpisy

262/2006 Sb., zákoník práce
65/1965 Sb. Zákoník práce

Související stanoviska AKV

Výkladová stanoviska AKV, 17b. část