V rámci výkonu své kontrolní činnosti se zdravotní pojišťovny zaměřují zejména na to, zda zaměstnavatelé i podnikatelská sféra řádně plní povinnosti vyplývající ze znění základních právních norem, platných ve zdravotním pojištění, kterými jsou: * zákon č. 592/1992 Sb. , o pojistném na veřejné zdravotní pojištění (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb. “), * zákon č. 48/1997 Sb. , o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb. “) ů.
Zahájení činnosti zaměstnavatele a OSVČ ve zdravotním pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
Zaměstnavatelé
Zaměstnavatelé představují ve zdravotním pojištění rozhodující skupinu plátců pojistného. Mělo by být zájmem jak zaměstnavatelů, tak i zdravotních pojišťoven, aby byly možnosti výskytu chyb a nedostatků minimalizovány. Pokud zaměstnavatelé řádně plní svoje povinnosti, pak se platbami pojistného získává podstatná část zdrojů systému veřejného zdravotního pojištění a současně nevzniká důvod k uplatňování sankčního postihu ze strany zdravotní pojišťovny, a to ať už ve formě zjištění dlužného pojistného, vyměření penále nebo uložení pokuty.
U zaměstnavatele je rozhodným obdobím pro placení pojistného kalendářní měsíc. Vyměřovacím základem je dosažený (zaměstnavatelem zúčtovaný) hrubý příjem zaměstnance ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a násl. zákona č. 592/1992 Sb. Pokud se na zaměstnance vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu (v roce 2024 se jedná o částku 18 900 Kč), musí zaměstnavatel odvést za příslušný kalendářní měsíc pojistné nejméně ve výši 2 552 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc, od roku 2013 již bez omezení horní hranicí. Naopak, je-li zaměstnanec vyjmenován mezi osobami, pro které neplatí minimální vyměřovací základ (§ 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.), odvádí zaměstnavatel za všech okolností pojistné ze skutečné výše příjmu bez povinnosti dopočtu a doplatku do zákonného minima, případně může být vyměřovací základ zaměstnance i nulový.
Osoby samostatně výdělečně činné
Pokud se pojištěnec (což může být mj. i osoba, která nemá na území České republiky trvalý pobyt) rozhodne podnikat jako osoba samostatně výdělečně činná, platí pro ni ve zdravotním pojištění mnohé povinnosti, které musí respektovat. V opačném případě se vystavuje nebezpečí, že zdravotní pojišťovna bude po nezodpovědném podnikateli uplatňovat dlužné pojistné (zálohy na pojistné) včetně penále, případně může provinilci uložit pokutu za porušení některých ustanovení zákona. Z hlediska placení pojistného je zapotřebí vycházet ze skutečnosti, že OSVČ jako jediná ze skupin plátců hradí pojistné formou záloh a (případného) doplatku pojistného.
Pojištěnec může podnikat jako OSVČ buď celý kalendářní rok, nebo pouze po část roku, kdy je v této souvislosti mj. důležité, zda je jeho samostatná výdělečná činnost jediným nebo při souběhu se zaměstnáním hlavním či vedlejším zdrojem příjmů.
Ve zdravotním pojištění platí, že rozhodným obdobím je u podnikatelské sféry kalendářní rok, nejkratší poměrnou částí pak kalendářní měsíc. To znamená, že pokud OSVČ podniká v kalendářním roce třeba jen po část jednoho kalendářního měsíce, je z pohledu zdravotního pojištění v příslušném měsíci (a roce) OSVČ se všemi zákonnými povinnostmi. Jinak také řečeno, pokud je pojištěnec OSVČ pouze po část kalendářního měsíce (zahájil samostatnou výdělečnou činnost třeba 25. dne v měsíci), považuje se z hlediska zdravotního pojištění za OSVČ po celý tento kalendářní měsíc, samozřejmě včetně m