Evidence uchazečů o zaměstnání a dočasná pracovní neschopnost

Vydáno: 21 minut čtení

Podstatou tohoto článku je upozornit na některé důležité aspekty a dopady do zákona o zaměstnanosti, které se týkají dočasné pracovní neschopnosti a zdravotní způsobilosti fyzické osoby, respektive uchazeče o zaměstnání, případně žadatele o podporu v nezaměstnanosti.

Dočasná pracovní neschopnost a zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání

Relevantní ustanovení

Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti:

㤠25

(2) Uchazečem o zaměstnání se nemůže stát fyzická osoba v době, po kterou

a) je uznána dočasně neschopnou práce,

b) vykonává trest odnětí svobody, vykonává ochranné opatření zabezpečovací detenci nebo je ve vazbě,

c) pobírá peněžitou pomoc v mateřství v době před porodem a 6 týdnů po porodu, nebo

d) je invalidní ve třetím stupni, s výjimkou fyzické osoby, která je invalidní ve třetím stupni a je schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.“

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce:

㤠3

Závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy. Základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.“

...

㤠191

Zaměstnavatel je povinen omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci po dobu jeho dočasné pracovní neschopnosti podle zvláštních právních předpisů...“

Jak je zřejmé z ust. § 25 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, je jednou ze základních podmínek pro zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání skutečnost, zda se uchazeč o zaměstnání nachází či nenachází v dočasné pracovní neschopnosti. Tato podmínka, dle níž může být do evidence uchazečů o zaměstnání zařazena pouze fyzická osoba, která v dočasné pracovní neschopnosti není, je logická, neboť je možné z určitého úhlu pohledu přirovnat evidenci uchazečů o zaměstnání k základnímu pracovněprávnímu vztahu, když v případě, kdy se zaměstnanec nachází v režimu dočasně práce neschopného, nemůže ve své podstatě plnit povinnosti vůči zaměstnavateli, které mu z příslušného základního pracovněprávního vztahu vyplývají. Jedná se o překážku na straně zaměstnance, kterou je zaměstnavatel povinen omluvit. Optikou výše uvedeného je tedy tato skutečnost významná i pro zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, neboť podstata zprostředkování zaměstnání spočívá ve snaze umístit uchazeče o zaměstnání na trh práce, a to za jeho aktivní účasti, která v této době nemůže být poskytována.

Jak plyne z vymezení posuzované skutečnosti, může v praxi představovat z časového hlediska určitou nejistotu, jak posuzovat individuální případy, kdy k určení dočasné pracovní neschopnosti došlo, resp. kdy byla podána žádost o zprostředkování zaměstnání, v níž se tato skutečnost osvědčuje.

  1. Asi o nejjednodušší případ se bude jednat, pokud již v době před podáním žádosti o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, myšleno den před tímto podáním, fakticky existovalo potvrzení praktického lékaře, kde byla dočasná pracovní neschopnost deklarována. V takovém případě je zřejmé, že fyzická osoba nemůže být do evidence uchazečů o zaměstnání zařazena a musí dojít k vydání rozhodnutí, které předpokládá ust. § 26 odst. 3 zákona o zaměstnanosti. To samozřejmě za předpokladu, že je úřad práce při podání žádosti o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání s touto informací konfrontován, resp. je mu známa.
    „V posuzované věci Nejvyšší správní soud shledal jako nesporné, že stěžovatelka se dostavila na úřad práce dne 21. 7. 2006, tedy ještě v době, kdy podle potvrzení o zaměstnání ze dne 18. 8. 2006 trvala její pracovní neschopnost. V předloženém tiskopisu ‚Žádost o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání‘ stěžovatelka pouze potvrdila, že tři dny před podáním žádosti byla v pracovní neschopnosti. Oddíl ‚O‘, bod 15 téhož tiskopisu, který obsahoval čestné prohlášení o tom, že stěžovatelka k datu podání žádosti není v pracovní neschopnosti, však stěžovatelka stvrdila svým podpisem na formuláři. Její prohlášení se tak neztotožňovalo se skutečností a stěžovatelka uvedla do tiskopisu nepravdivý údaj o své pracovní schopnosti, které opětovně nabyla až datem 24. 7. 2006. V souladu s citovanými ustanoveními zákona o zaměstnanosti tak stěžovatelka skutečně nemohla být ke dni 21. 7. 2006 zařazena do evidence uchazečů o zaměstnání. Jelikož zákon o zaměstnanosti neumožňuje datum zápisu do evidence uchazečů o zaměstnání jakkoliv odložit či posunout, nemohl úřad práce postupovat jinak, než vydat v souladu s ustanovením § 26 odst. 3 zákona o zaměstnanosti rozhodnutí o nezařazení stěžovatelky do evidence uchazečů o zaměstnání. Nejvyšší správní soud rozumí námitkám stěžovatelky, že jí byla tímto postupem úřadu práce způsobena újma spočívající ve vzniku přetržky v době důchodového pojištění, jakož i povinnost uhradit pojistné na veřejné zdravotní pojištění za dobu, po níž stěžovatelka nebyla přes svou dobrou víru vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání a zároveň nevykonávala výdělečnou činnost. Zároveň jí tímto postupem bylo znemožněno získat dávky pomoci v hmotné nouzi (příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení), neboť podmínkou jejich získání je rovněž až na zákonem stanovené výjimky vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání. Postup úřadu práce však byl v souladu se zákonem, a to i přesto, že vedl k důsledkům, které v případě stěžovatelky jsou poměrně tvrdé.“1)
  2. Složitější se jeví situace, kdy informace (myšleno stále, že vznik dočasné pracovní neschopnosti nastal minimálně den před podáním žádosti o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání) o této skutečnosti bránící v zařazení, nikoliv vedení2), do evidence uchazečů o zaměstnání, bude úřadu práce sdělena, či bude zjištěna na základě jeho činnosti, ex post. Zde pak bude na místě postup dle ust. § 30 odst. 1 písm. b) bod 2 zákona o zaměstnanosti, a dojde tedy k sankčnímu vyřazení fyzické osoby s účinky ex tunc, tedy ke dni podání žádosti o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Je totiž zcela nepochybné, že dočasná pracovní neschopnost existující ke dni podání žádosti o zprostředkování zaměstnání je tzv. rozhodnou skutečností pro zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání a že je tedy povinností žadatele ji úřadu práce při podání žádosti ve smyslu ust. § 27 odst. 2 zákona o zaměstnanosti oznámit.
Poznámka:

㤠30 odst. 1

Uchazeče o zaměstnání krajská pobočka Úřadu práce z evidence uchazečů o zaměstnání rozhodnutím vyřadí, jestliže...

  1. uchazeč o zaměstnání bez vážných důvodů nesplní povinnost stanovenou v § 25 odst. 3, nebo ve lhůtě stanovené v § 27 odst. 2 neoznámí krajské pobočce Úřadu práce osobně nebo písemně další skutečnosti, které mají vliv na zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, nebo důvody, pro které se nedostavil na krajskou pobočku Úřadu práce ve stanoveném termínu,...“

㤠27 odst. 2

Skutečnosti rozhodné pro zařazení nebo vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání osvědčuje uchazeč o zaměstnání krajské pobočce Úřadu práce; změny těchto skutečností je uchazeč o zaměstnání povinen osobně nebo písemně oznámit nejpozději do 8 kalendářních dnů.“

„Zákon o zaměstnání (správně ,zákon o zaměstnanosti’ výslovně pojem rozhodné skutečnosti nedefinuje. Nejvyšší správní soud tak má za to, že ‚rozhodná skutečnost‘ představuje právní pojem, pod který je možné zařadit veškeré skutečnosti, které mají význam (mohou ovlivnit) zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Ustanovení § 25 zákona o zaměstnanosti pak obsahuje výčet skutečností (zaměstnání a činností), které pokud jsou za určitých podmínek vykonávány uchazečem o zaměstnání, představují překážku, pro kterou nemůže být uchazeč o zaměstnání zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání. Z tohoto důvodu považuje Nejvyšší správní soud skutečnosti uvedené v § 25 zákona o zaměstnanosti za rozhodné skutečnosti ve smyslu § 27 odst. 2 zákona o zaměstnanosti.“3)

  1. Další možnou alternativou je situace, kdy byla nejprve vystavena dočasná pracovní neschopnost fyzické osobě, která žádá o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, a až ex post byla na úřadu práce ve stejný den podána žádost o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Zde bude opět záležet na skutečnosti, zda bude taková situace úřadu práce známa či nikoliv. Pokud ano, lze s jistotou konstatovat, že ačkoliv došlo k posuzovaným skutečnostem ve stejný den, skutečnost rozhodná pro zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání a vylučující skutečnost druhou, tedy vylučující možnost zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, nastala dříve a reálně tedy nemůže k zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání dojít. V takovém případě by tedy opětovně bylo vydáno rozhodnutí o nezařazení ve smyslu ust. § 26 odst. 3 zákona o zaměstnanosti.
    Vedle toho je nutno poznamenat, že fyzická osoba, která podává žádost o zprostředkování zaměstnání, v části J, v níž se osvědčují tzv. rozhodné skutečnosti, musí čestně prohlásit, že ke dni podání této žádosti v dočasné pracovní neschopnosti není. Pokud by tuto skutečnost čestně prohlásila, ačkoli by neodpovídala reálnému stavu, byl by stejně jako v příkladu č. 2 dán důvod pro vyřazení takto neoprávněně zařazeného uchazeče o zaměstnání dle ust. § 30 odst. 1 písm. b) bod 2 zákona o zaměstnanosti, a to pro nesplnění oznamovací povinnosti stanovené ust. § 27 odst. 2 téhož zákona.
  2. Nejsložitější situací je možnost, kdy je podána žádost o zprostředkování zaměstnání v okamžiku, kdy ještě nebyla dočasná pracovní neschopnost deklarována, avšak uchazeč se následně po podání žádosti dostaví ke svému praktickému lékaři, který konstatuje na základě jeho zdravotního stavu, že uchazeč o zaměstnání je dočasně práce neschopný, ale příslušný doklad je vystaven pouze v časovém vymezení na určitý den, tedy je zde faktickou otázkou, zda lékař deklaroval, že uchazeč o zaměstnání byl dočasně práce neschopný od počátku tohoto dne, či zda tomu tak bylo na základě příslušného posouzení následujícího po podání žádosti o zprostředkování zaměstnání. Pro účely faktického řešení je nutné se přiklonit k závěru, že v době podání žádosti o zprostředkování zaměstnání nebyla zřejmě naplněna negativní podmínka zakotvená v ust. § 25 odst. 2 písm. a) zákona o zaměstnanosti a stav dočasné pracovní neschopnosti nastal až ex post po podání žádosti, tedy podmínky pro zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání byly při naplnění podmínek dalších splněny.

Vedle těchto poměrně běžně se vyskytujících popsaných situací je však nutno se vypořádat i se situacemi, které se uvedenému postupu vymykají, resp. jedná se o případy, které se od popisovaných příkladů značně liší, a to zejména v tom, že přes zjevnou zdravotní indispozici žadatele o zprostředkování zaměstnání nebylo rozhodnuto o jeho dočasné pracovní neschopnosti ve smyslu zákona o nemocenském pojištění. Jedná se např. o situaci, kdy je fyzická osoba hospitalizována, přičemž z objektivních důvodů u ní nemůže být dočasná pracovní neschopnost konstatována (neumožňuje to zákon o nemocenském pojištění) a v rámci této hospitalizace jsou jí poskytnuty vycházky v určitém časovém rozmezí. V tomto čase se dostaví na úřad práce a požádá o zprostředkování zaměstnání. Na danou situaci je nutno pohlížet v jistém úhlu pohledu analogicky, když si lze jen obtížně představit, že by tato fyzická osoba mohla úřadu práce poskytovat patřičnou součinnost, mohla např. projednat vhodné zprostředkované zaměstnání, a proto je zařazení takové osoby do evidence uchazečů o zaměstnání de facto nemožné. Zde se jedná do jisté míry o stav oscilující mezi dočasnou pracovní neschopností a zdravotní způsobilostí fyzické osoby.

Z hlediska nemožnosti zařadit takovou fyzickou osobu do evidence uchazečů o zaměstnání je pak třeba na zákon o zaměstnanosti nahlížet tak, že ten přímo neodkazuje na dočasnou pracovní neschopnost ve smyslu ust. § 55 zákona o nemocenském pojištění, nýbrž pouze deklaruje nemožnost stát se uchazečem o zaměstnání u takové fyzické osoby, která „je uznána dočasně neschopnou práce“. Dle názoru autorů pak je možno ust. § 25 odst. 2 písm. a) zákona o zaměstnanosti s ohledem na tuto dikci aplikovat i na jiné situace, kdy fyzická osoba zjevně není zdravotně způsobilá zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, než pouze na fyzické osoby, u nichž bylo rozhodnuto o dočasné pracovní neschopnosti ve smyslu ust. § 57 a násl. zákona o nemocenském pojištění.

Dočasná pracovní neschopnost a podpora v nezaměstnanosti

Z hlediska vztahu dočasné pracovní neschopnosti a podpory v nezaměstnanosti lze poukázat na 2 roviny náhledu, když první z nich se vztahuje k okamžiku podání žádosti o podporu v nezaměstnanosti, kdy předchozí dočasná pracovní neschopnost může při naplnění určitých okolností pomoci splnit podmínku zisku doby důchodového pojištění v délce 12 měsíců za poslední 2 roky před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání. Druhá rovina pak směřuje do okamžiku po přiznání podpory v nezaměstnanosti, kdy vznik dočasné pracovní neschopnosti může mít vliv na poskytování podpory v nezaměstnanosti.

Náhradní doba zaměstnání

S účinností novely zákona o zaměstnanosti přijaté jako zákon č. 203/2015 Sb. byla od 1. 10. 2015 do zákona o zaměstnanosti, konkrétně do ust. § 41 odst. 3 písm. g) zakotvena nová náhradní doba zaměstnání spočívající v „trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény osoby po skončení výdělečné činnosti, která zakládala její účast na nemocenském pojištění podle zvláštního právního předpisu, pokud si tato osoba nepřivodila dočasnou pracovní neschopnost úmyslně a pokud tato dočasná pracovní neschopnost nebo nařízená karanténa vznikla v době této výdělečné činnosti nebo v ochranné lhůtě podle zvláštního právního předpisu.“

Jinými slovy lze konstatovat, že pokud fyzická osoba byla uznána dočasně pracovně neschopnou v tzv. ochranné lhůtě, pak doba této dočasné pracovní neschopnosti se jí může započítávat za účelem splnění výše zmíněné podmínky pro vznik nároku na podporu v nezaměstnanosti, pokud by potřebná doba důchodového pojištění nebyla získána zaměstnáním nebo jinou výdělečnou činností, neboť zákonodárce dospěl k závěru, že i takovouto dočasnou pracovní neschopnost je třeba považovat za skutečnost, která objektivně bránila vykonávat výdělečnou činnost a získat tak potřebnou dobu důchodového pojištění, a postavit ji tak na roveň dalším náhradním dobám zaměstnání.

Poznámka:

Dle ust. § 15 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění „nemocenské náleží též, jestliže ke vzniku dočasné pracovní neschopnosti (§ 57) nebo k nařízení karantény (§ 105) došlo po zániku pojištění v ochranné lhůtě. Ochranná lhůta činí 7 kalendářních dnů ode dne zániku pojištění; pokud však pojištění trvalo kratší dobu, činí ochranná lhůta jen tolik kalendářních dnů, kolik dnů pojištění trvalo.“

Poskytování podpory v nezaměstnanosti

Uchazeč o zaměstnání je v rámci základního poučení uchazeče o zaměstnání poučován mimo jiné o tom, že pobírání dávek nemocenského pojištění, v případě dočasné pracovní neschopnosti tedy nemocenského, je překážkou pro poskytování podpory v nezaměstnanosti. Na to reagují ust. § 44 odst. 1 písm. b) a § 46 odst. 1 písm. a) zákona o zaměstnanosti, která stanovují, že po dobu poskytování dávek nemocenského pojištění se podpora v nezaměstnanosti ani podpora při rekvalifikaci neposkytuje, přičemž v případě podpory v nezaměstnanosti se doba poskytování nemocenského nezapočítává do podpůrčí doby.

Poznámka:

To znamená, že pokud má uchazeč o zaměstnání přiznánu podporu v nezaměstnanosti po podpůrčí dobu 5 měsíců, tato po dobu poskytování nemocenského neběží a nijak se tím nezkracuje, nárok na 5 měsíců zůstává zachován.

O zastavení výplaty podpory v nezaměstnanosti i podpory při rekvalifikaci vydává úřad práce rozhodnutí z moci úřední, proti kterému je možné použít standardní obranu odvoláním, nicméně ve smyslu ust. § 143 zákona o zaměstnanosti bez odkladného účinku.

Pokud by však uchazeč o zaměstnání tuto skutečnost neoznámil, tedy úřad práce by poskytoval podporu v nezaměstnanosti nebo při rekvalifikaci i po dobu, kdy uchazeč pobíral nemocenské, byl by zde při následném zjištění této skutečnosti ze strany úřadu práce dán důvod pro stanovení povinnosti vrátit takto neoprávněně vyplacenou podporu, a to dle ust. § 56 odst. 1 písm. d) a odst. 2 písm. d) zákona o zaměstnanosti.4)

Zdravotní způsobilost

Ust. § 21 zákona o zaměstnanosti zakotvuje, že uchazeč o zaměstnání by měl při podání žádosti sdělit úřadu práce, jaká má zdravotní omezení, která se budou ke zprostředkovanému vhodnému zaměstnání vztahovat. Tyto skutečnosti také vyplňuje v části G. žádosti o zprostředkování zaměstnání.5) Jedná se tedy o jeho povinnost sdělit krajské pobočce Úřadu práce České republiky údaje o svých zdravotních omezeních v rozsahu potřebném pro vyhledání vhodného zaměstnání, rekvalifikaci a pro stanovení vhodné formy pracovní rehabilitace, a dále sdělit, zda je osobou se zdravotním postižením. Uplatňuje-li pracovní omezení ze zdravotních důvodů, je povinen je doložit lékařským posudkem.

Tato povinnost, ačkoliv je na první pohled jednoznačná, v sobě skrývá určité úskalí. To spočívá v tom, že není reálně v možnostech naprosté většiny fyzických osob žádajících o zprostředkování zaměstnání, aby posoudily zdravotní omezení, která je následně mohou limitovat („v rozsahu potřebném pro vyhledání vhodného zaměstnání“). Jedná se vždy o subjektivní posouzení a současně vzhledem k „flexibilitě“ vhodného zaměstnání se může omezení, které zprvu žádný problém nevyvolávalo, stát omezením, které již vzhledem ke zprostředkovávanému zaměstnání, jež je mimo prvotní představu uchazeče o zaměstnání, omezení představuje. Jestliže je však takové omezení skutečně deklarováno, je nutné ho doložit příslušným lékařským potvrzením, ačkoliv na druhé straně deklarované zdravotní omezení nemusí mít zprvu již lékařský základ a bude na úřadu práce, aby takovou skutečnost zjistil, resp. konal tak, aby uchazeč o zaměstnání omezení mohl případně doložit. Proto si lze jen těžko představit, že by za nesdělení těchto zdravotních důvodů mohl být uchazeč o zaměstnání bez dalšího vyřazen, protože, jak popsáno výše, není vždy možné z pozice uchazeče o zaměstnání jednotlivé zdravotní omezení zcela přesně posoudit a identifikovat.

Ohledně zdravotní způsobilosti, resp. dočasné pracovní neschopnosti lze závěrem ještě uvést, že tyto skutečnosti mohou představovat vážný důvod dle ust. § 5 písm. c) zákona o zaměstnanosti, který brání uchazeči o zaměstnání v plnění jeho povinností vůči úřadu práce. Je obecně možné také uvést, že tento vážný důvod bývá velice často zneužíván, resp. potvrzení, která jsou dokládána, je možné v řadě případů označit za účelová, vyvolávající pochybnosti o vůli uchazeče o zaměstnání, aby se skutečně aktivně účastnil procesu zprostředkování zaměstnání.

Poznámka:

„Pro účely tohoto zákona se rozumí...

c) vážnými důvody důvody spočívající v... zdravotních důvodech, které podle lékařského posudku brání vykonávat zaměstnání nebo plnit povinnost součinnosti s Úřadem práce – krajskou pobočkou Úřadu práce a pobočkou Úřadu práce pro hlavní město Prahu (dále jen „krajská pobočka Úřadu práce“) při zprostředkování zaměstnání,...“

Možná právě proto se zákonodárce ve svém návrhu v rámci poslaneckého pozměňovacího návrhu novely zákona o zaměstnanosti této problematice podrobně věnuje, když zakotvuje poměrně rozsáhlou úpravu oblasti potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti, které osvědčuje nemožnost plnit povinnost uchazeče o zaměstnání, resp. takový proces formalizuje a dává mu patřičnou váhu.

Poznámka:

viz Pozměňovací návrhy obsažené v usnesení garančního výboru pro sociální politiku č. 248 ze 49. schůze konané dne 25. ledna 2017 (tisk 911/1).

X3. V § 21 odstavec 4 zní:

"(4) Uchazeči o zaměstnání, který dočasně není schopen plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu nemoci nebo úrazu, je-li to důvodné, vydá registrující poskytovatel nebo jiný poskytovatel zdravotních služeb, který poskytuje uchazeči o zaměstnání zdravotní péči v případě této nemoci nebo úrazu, na jeho žádost potvrzení o dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu nemoci nebo úrazu.“.

X4. Na konci § 21 se doplňují odstavce 5 až 10, které znějí:

„...

(6) Pro stanovení rozsahu a doby povolených vycházek podle odstavce 5 písm. b) se použije § 56 odst. 6 zákona o nemocenském pojištění obdobně.

(7) Uchazeč o zaměstnání, kterému bylo vydáno potvrzení o dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu nemoci nebo úrazu, je povinen dodržovat režim dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu nemoci nebo úrazu [§ 5 písm. g)].

(8) Uchazeči o zaměstnání, který dočasně není schopen plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu ošetření nebo vyšetření ve zdravotnickém zařízení, je-li to důvodné, vydá registrující poskytovatel nebo jiný poskytovatel zdravotních služeb, který ošetření nebo vyšetření provedl, na jeho žádost potvrzení o ošetření nebo vyšetření uchazeče o zaměstnání ve zdravotnickém zařízení.

(9) Závazný vzor potvrzení o dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu nemoci nebo úrazu a závazný vzor potvrzení o ošetření nebo vyšetření uchazeče o zaměstnání ve zdravotnickém zařízení stanoví ministerstvo vyhláškou.

(10) Náklady spojené s posouzením zdravotního stavu podle odstavce 2, psychologickým vyšetřením podle odstavce 3, vydáním potvrzení o dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu nemoci nebo úrazu podle odstavce 4 a vydáním potvrzení o ošetření nebo vyšetření uchazeče o zaměstnání ve zdravotnickém zařízení podle odstavce 8 hradí Úřad práce.“

Právní předpisy citované v článku

(předpisy jsou vždy citovány ve znění pozdějších předpisů, pokud není výslovně uvedeno jinak)

  • zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti
  • zákon č. 262/206 Sb., zákoník práce
  • zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění

Související dokumenty

Související pracovní situace

Poměrná část mzdy při DPN zahrnující dny svátků
Nemocenské
Nemocenské – poskytování po uplynutí podpůrčí doby
Kontrola dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce
Nemocenské – poskytování po uplynutí podpůrčí doby
Nemocenské
Poměrná část mzdy při DPN zahrnující dny svátků
Redukovaný průměrný výdělek pro náhradu mzdy při DPN
Výše náhrady mzdy při DPN a její snížení

Související články

Povolení k zaměstnání a řádně ohlášené volné pracovní místo
Podpora v nezaměstnanosti a poučovací povinnost
Absolventi na trhu práce
Uchazeči o zaměstnání a zdravotní pojištění
Absolventi na trhu práce
Podpora v nezaměstnanosti a poučovací povinnost
Změny v oblasti lékařských prohlídek v průběhu vzdělávání
Pre-employment background screening
Jak vést a organizovat výběrové rozhovory
Sociální sítě a nábor zaměstnanců
Klíčové kompetence a nároky na práci recruitera v tuzemsku a v zahraničí
Využití chatbotů v praxi HR
Jak poznat, komu nevěřit
Práce na zkoušku
Talent management
Výběr zaměstnanců
Některé aspekty právní úpravy pracovního poměru úředníků územních samosprávných celků, 2. část
Správný výběr uchazečů o zaměstnání v období 2.0 - 4.0
Age management v organizacích
Vzdělávání zaměstnanců v českých organizacích
Outsourcing jako konkurenční výhoda
Jak zvládat obtížné jednání na pracovišti

Související otázky a odpovědi

Výběrové řízení kvůli zaměstnání zaměstnankyně na mateřské dovolené
OSVČ a zaměstnanec na DPP
Povinnost určit základní část pružní pracovní doby
Odmítnutí pracovního úkolu
Konto pracovní doby - přesčasová práce
Zodpovědnost zaměstnavatele za absolvování povinných školení pro osvědčení profesní způsobilosti zaměstnanců
Poskytování osobních údajů zaměstnanců zákazníkům
Teambuilding
Kvalifikační dohoda
Dvě odborové organizace
Uchovávání dokumentů - archivační lhůty
Archivace HR dokladů
Mzdové dokumenty - kopie nebo posílání emailem
Bezplatný asistenční program pro zaměstnance
Vzdělávání a osobní volno z právního hlediska
Rekvalifikace u zaměstnavatele
Součinnost zaměstnavatele s insolvenčním správcem
Archivace pracovních smluv
Zaměstnanecký benefit - rybářský lístek
Uchování kopií dokladů

Související předpisy

435/2004 Sb. o zaměstnanosti
262/2006 Sb., zákoník práce
187/2006 Sb. o nemocenském pojištění
203/2015 Sb. , kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů