Stroje, roboti, umělá inteligence, pojmy, které jsou v podnikovém prostředí neoddiskutovatelně spojené s otázkou možnosti substituce lidské práce. Ostatně tato oblast není až takovou novinkou. Již ve vědeckofantastickém dramatu nazvaném R.U.R jeho autor, Karel Čapek, přichází s varováním před negativními vlivy moderní techniky. Cílem následujícího článku je analyzovat konkrétní příklady praxe, ve kterých je možné, částečně či zcela, lidskou práci nahradit prací nových technologií či umělé inteligence a zároveň se zaměřit na problematiku, jak vlastně práce strojů mění náplň a nároky práce lidské.
Populační vývoj nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí, chybějící pracovní síla na trhu, ale i touha po zvýšení efektivity práce vedou firmy často k otázkám substituce lidské práce za práci strojů. Tento postup je zcela legitimní a logický.
Při pohledu na aktuální populační vývoj v tuzemsku je zřejmé, že procentní zastoupení ekonomicky aktivního obyvatelstva v populaci bude mít klesající charakter. Dle dat Českého statistického úřadu bude v roce 2022 v České republice 63,3 % ekonomicky aktivního obyvatelstva (tedy lidí ve věku od 15 do 65 let). V roce 2050 je potom předpokládáno procentní zastoupení ve výši pouhých 56,5 %. Jedná se tak o snížení potenciální pracovní síly o 6,9 procentních bodů. Z úhlu pohledu strategického řízení lidských zdrojů tak vzniká problém, kterému budou muset firmy čelit.
Nedostatek pracovníků ovšem nebude výzvou pouze pro podniky v tuzemsku, obdobný trend bude i v případě Japonska, Kanady nebo třeba Mexika. Například již v roce 2014 představil expert na lidské zdroje Rainer Strack ve svém projevu nazvaném „The workforce crisis 2030“ projekci poptávky po práci v Německu. Dle výpočtu jeho a jeho skupiny bude v roce 2030 v Německu na pracovním trhu chybět téměř 8 milionů pracovníků. Je tedy zřejmé, že nedostatek pracovní síly nebude moci být zcela řešen a vyřešen řízenou migrací. Jsou sice státy s velkým populačním růstem, ovšem získávání pracovníků ze zahraničí je spíše krátkodobým řešením situace spíše nežli strategickým, a tedy i dlouhodobým řešením. Stejně tak ani stěhování poboček či celých podniků do ekonomik s větším populačním růstem není vždy možné, mnohé podniky jsou závislé na lokálních přírodních zdrojích či naopak klientele, na kterou cílí. Otevírá se tedy otázka: můžeme nedostatek zaměstnanců vyřešit prací robotů? Vždyť mnoho našich každodenních zkušeností a interakcí zahrnuje stroje nebo využívání zařízení s umělou inteligencí. Technologie jsou již nedílnou součástí našeho každodenního pracovního života.
Pojem umělá inteligence
V nejobecnějším pojetí je umělá inteligence (někdy označována pod zkratkou AI, z anglického artificial intelligence) chápána jako inteligence stroje, která dokáže porozumět nebo naučit se jakékoliv intelektuální úloze, stejně jako člověk. Některými autory, ale i úřady je umělá inteligence dále rozlišována na tzv. slabou a silnou, ovšem výše uvedená definice je platná pro všechny umělé inteligence. Naprostá shoda odborné veřejnosti pak panuje v tom, co by měla umělá inteligence umět:
- Uvažovat, využívat strategie, řešit úkoly a rozhodovat se / jednat;
- Umět využít znalosti;
- Plánovat;
- Učit se;
- Přirozeně komunikovat;
- Integrovat všechny znalosti a dovednosti do společných cílů.
Zároveň se často od umělé inteligence vyžadují i kognitivní vlastnosti, jako je schopnost zpozorovat nebezpečí a umět na něj reagovat. Ne vždy je tohoto mome