Naše mozky jsou složité a naše mysl si s námi občas zahrává. I když nám ve většině případů obětavě slouží, jsou situace, kdy se k nám chová spíše jako nepřítel, a vede nás způsobem, který nám příliš nepomáhá. A to jak v práci, tak i v osobním životě. Nástrojem, který k tomu využívá, jsou určité klamné představy. Článek se zabývá tím, jak čelit představám, kterými nás naše mysl občas šálí, a ve svých důsledcích škodí.
Čelit těmto představám předpokládá být si této skutečnosti vědom a triky své mysli včas odhalit. Tedy dříve, než se klamnými představami začneme řídit. Jinak nám totiž mohou bránit v kariéře, narušovat osobní vztahy či stát dokonce v cestě při dosahování štěstí a spokojenosti.
Jak se nenechat ošálit vlastními představami
K těm hlavním a nejrozšířenějším představám, kterými nás naše mysl klame, patří následujících deset.
Byl bych šťastnější, kdybych měl méně práce nebo nemusel pracovat vůbec
Podstata této představy spočívá v domněnce, že pokud bychom nemuseli (tolik) pracovat, a náš život by tak byl naplněn daleko větším množstvím volného času, byli bychom šťastnější. Zní to přesvědčivě, především tehdy, je-li naše práce často náročná a obtížná. Skutečností však je, že velké množství volného času vede většinou nejen k zahálce, ale i nudě a depresi. A to ještě v tom lepším případě.
Lidé jsou ze své podstaty pracovité a kreativní bytosti. K pocitu štěstí a spokojenosti potřebují proto výzvu a možnost dosáhnout úspěchu. Máme-li pocit, že nás naše práce neuspokojuje, neměli bychom hledat problém v práci jako takové. Řešením je najít si práci, která nás uspokojuje více. Většinou půjde o práci, která lépe odpovídá našim zájmům a schopnostem.
Chyba není ve mně, ale v mém okolí
Mylné přesvědčení, ke kterému nás naše mysl vede, spočívá v představě, že důvodem naší nespokojenosti, problémů či konfliktů jsou především osoby kolem nás. Ze své nespokojenosti je proto máme sklon obviňovat, ať již otevřeně, nebo alespoň ve skrytu duše.
Za své problémy si však většinou můžeme nejméně z poloviny sami. A často dokonce z ještě větší části. Měli bychom proto za ně přijmout odpovědnost. Obviňováním ostatních k jejich řešení navíc nijak nepřispějeme.
Kdyby jen...
Častá je i situace, kdy se v nás naše mysl snaží vzbudit představu, že spokojení budeme až tehdy, když se něco změní. Například tehdy, až získáme jinou práci, dosáhneme vyššího platu, nalezneme nové bydlení, pořídíme si nové auto apod.
Na přání dosáhnout něčeho lepšího či změnit některé méně příznivé okolnosti vlastního života není pochopitelně nic špatného, spíše naopak. Problém je v tom, že ani tyto okolnosti nás zpravidla neučiní šťastnějšími trvale či automaticky. Naši spokojenost velmi pravděpodobně dočasně zlepší i naše vyšší spokojenost však většinou poměrně rychle odezní. Dříve nebo později začneme totiž usilovat o něco jiného.
Touha žít v jiných podmínkách by nás proto neměla vést k představě, že v současné situaci šťastní být nemůžeme nebo že svou spokojenost musíme na určitou dobu odložit. Tajemství spokojeného života nebývá v tom, že se nám podaří dosáhnout vytouženého cíle, ale spíše v tom, že si „užijeme“ cestu, která k němu vede. Mnohé cíle, které nás na konci této cesty očekávají, navíc vypadají zajímavě spíše jen zdálky.