Ustanovení § 240 až 241a zákoníku práce si zaměstnavatelé spojují často pouze se speciálními právy pro těhotné zaměstnankyně a zaměstnance, kteří se starají o děti různého věku (8, 9 nebo 15 let). Bohužel se často přehlíží, že speciální práva mají i tzv. pečující, tedy osoby, které pečují o někoho, kdo je na jejich péči závislý a bez jejichž pomoci by nezvládl běžnou péči o sebe a svou domácnost. Kdo patří do této skupiny osob a jaká speciální práva jim zákoník práce přiznává? A jak statut tzv. pečujícího doložit zaměstnavateli?
Speciální práva tzv. neformálních pečujících zaměstnanců – aneb co jsou povinnosti zaměstnavatele
JUDr.
Nataša
Randlová
Ph.D.
Filip
Klaban
Randl Partners, advokátní kancelář, s.r.o., člen aliance
Ius
LaborisHistorický kontext
Institut péče o osoby „nesoběstačné“ má svůj historický základ už v zákoně č. 65/1965 Sb., zákoník práce, v § 270, kdy se novelizací zákonem č. 188/1988 Sb. začlenil do českého právního řádu.. Avšak podoba tehdejšího ustanovení přece jen doznala za více než třicet let několika kosmetických změn. Původní ustanovení účinné v roce 1989 se totiž týkalo „
převážně nebo úplně bezmocných občanů
“ a „pracovníků
“. Dále také úprava mluvila o „dlouhodobé soustavné péči
“. Už zde můžeme zpozorovat výskyt neurčitých právních pojmů, které se skrývají za dnešní podobou tohoto ustanovení. Nicméně novelou č. 74/1994 Sb. se v důsledku vlivu porevolučních právních proudů názvosloví přiblížilo dnešnímu pojetí, kdy „pracovníky
“ nahradili „zaměstnanci
“ a „občany
“ „fyzické osoby
“. V roce 2006 vyšel nový zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „ZP“ nebo „zákoník práce“), který jen systematicky zařadil původní ustanovení ze zákona č. 65/1965 Sb. do jiné části zákoníku, leč původní znění téměř zachoval. Ustanovení bylo dále novelizováno prostřednictvím zákona č.