Respirátor, nejlepší přítel člověka?

Článek se věnuje problematice ochrany dýchacích cest, hodnocení rizik a pandemickým opatřením a jejich právních dopadů do pracovněprávních vztahů.

Po nesmělých začátcích loňského roku, kdy si epidemiologové snažili zachovat chladnou hlavu s tím, že rouška (chceme-li zdravotnická obličejová maska) nás spasí před covid-19 epidemií, než se nemoc přežene světem, společnost došla k závěru, že prozatímní ochrana dýchacích cest v této formě již není pro ochranu veřejného zdraví dost1).

Zdravotnické obličejové masky a látkové roušky představovaly pragmatické řešení pro použití při prvotní ochraně obyvatelstva před dopady pandemie. Tyto však není možné vnímat z hlediska své účinnosti jako dlouhodobé řešení. Nynějším celospolečenským středobodem ochrany dýchacích cest je respirátor, který patří mezi osobní ochranné pracovní prostředky (dále jen „OOPP“).

Z tříd rozlišovaných evropskou normou EN 149+A1, FFP1 až 3, je nyní s ohledem na mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví nejrozšířenější ochranou obyvatelstva třída FFP2 (nutno však uznat že mezi FFP2 a 3 již není tak zásadní rozdíl v účinnosti v porovnání s FFP1). Jinak tomu není ani v rámci pracovněprávních vztahů obecně. Samozřejmě, že jiná pravidla a doporučení platí pro takové pracovní prostředí, kde je infekčnost mnohem vyšší. Například Ministerstvo zdravotnictví navádí zdravotnická zařízení, aby dodržovala doporučení Světové zdravotnické organizace s pravidly, kdy se stanoví podle typu pracoviště a míře rizika, který typ ochrany využívat a v mnoha případech doporučuje používání FFP3 s ohledem na míru účinnosti respirátoru.

Používání OOPP ve vztahu v pandemických opatřením

Obecně platí, že poskytování OOPP je nedílnou součástí povinností zaměstnavatele. V souladu s § 101 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), je zaměstnavatel povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví při práci (dále jen „BOZP“) zaměstnanců s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu sjednané práce. Dále je zaměstnavatel povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací BOZP a přijímáním opatření k předcházení rizikům. Do této sféry patří i opatření k předcházení nákaze koronavirem. Na základě vyhodnocených rizik volí zaměstnavatel opatření k ochraně svých zaměstnanců.

Zde však nastává určité schisma dnešní doby. Zatímco dosud se OOPP přidělovaly pouze na základě procesu hodnocení rizik a přijímání opatření na úseku BOZP dle individuálních rizik a podmínek na daném pracovišti, nyní zde máme jednostranně stanovenou protiepidemiologickou povinnost státem včlenit do systému opatření přijatých na úseku BOZP opatření ve formě ochrany dýchacích cest, které může potenciálně vytvářet nová rizika. Opět tedy přichází na řadu nové hodnocení rizik a vyrovnání se s tímto zásahem státu ve prospěch veřejného zdraví.

Povinnost nošení ochranných prostředků dýchacích cest, které se obecně používají k ochraně obyvatelstva a které zabraňují pandemickému šíření nového typu koronaviru, je v současnosti stanovována v mimořádných opatřeních Ministerstva zdravotnictví. Při používání takových respirátorů se pak jedná o prvek, který zaměstnavatel zaměstnanci přiděluje s ohledem na nová pravidla v rámci řízení rizik k zajištění BOZP. OOPP přísluší zaměstnanci od zaměstnavatele bezplatně podle seznamu zpracovaného na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek práce, poskytování OOPP nesmí zaměstnavatel nahrazovat finančním plněním. Realizace této povinnosti včetně volby konkrétních OOPP je plně v kompetenci zaměstnavatele a nese i náklady s povinností spojené.

Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví č. j.: MZDR 15757/2020-45/MIN/KAN ze dne 26. února 2021, které je účinné ode dne 1. března 2021 až do odvolání, je striktnější než všechna předchozí opatření a v bodu č. 4 nařizuje všem zaměstnavatelům vybavit zaměstnance účinnějšími ochrannými prostředky dýchacích cest (nos, ústa). Takovým prostředkem je respirátor nebo obdobný prostředek (vždy bez výdechového ventilu, který chrání nositele i okolí) naplňující minimálně všechny technické podmínky a požadavky (pro výrobek), včetně filtrační účinnosti alespoň 94 % dle příslušných norem (např. FFP2/KN 95), které brání šíření kapének. Toto opatření nařizuje zaměstnavateli vybavit zaměstnance výše specifikovanými prostředky v dostatečném počtu na každou pracovní směnu. Mimořádná opatření jsou nařizována postupem podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, které spadá do působnosti Ministerstva zdravotnictví. Z uvedených informací vyplývá, že toto vymezení přesahuje užší pracovněprávní oblast.

Nařízení vlády, kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků

Je však třeba dodat, že přesah do veřejného zdraví zaměstnavatele nezbavuje povinností respektovat platná pravidla pro OOPP stanovená zákoníkem práce a prováděcím předpisem. V současné době upravuje danou problematiku nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků (dále jen „nařízení vlády č. 495/2001 Sb.“). Zde jen pro úplnost dodávám, že je nezbytné mít na paměti, že toto nařízení bude sice brzy nahrazeno novým předpisem, nicméně v zásadních parametrech se vychází z nařízení dnes platného.

Vzhledem k tomu, že současné nařízení vlády nelze měnit, neboť bylo vydáno na základě zrušeného zmocnění v zákoně č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 155/2000 Sb., uskuteční se transpozice směrnice Komise (EU) 2019/1832 vydáním nového nařízení vlády, které to současné zruší a kterým bude zároveň provedena transpozice těch ustanovení směrnice Rady 89/656/EHS, jež jsou transponována současným nařízením vlády.

Východiskem při zpracování nového nařízení vlády je ponechat maximum ze zavedených pravidel a pouze v dotčených oblastech upravit znění současného nařízení vlády. Zejména se jedná o nahrazení příloh č. 1, č. 2 a č. 3 k současnému nařízení vlády novými přílohami v maximální přijatelné míře přebírajícími znění příloh I, II a III podle článku I směrnice Komise (EU) 2019/1832.

Zmocnění pro nové nařízení vlády je v § 104 odst. 6 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, přičemž část zmocnění týkající se ochranných nápojů již je realizována nařízením vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů. Přijetím navrhovaného nařízení vlády tak bude toto zmocnění realizováno beze zbytku.

Navrhované nařízení se stejně jako to dosavadní svou úpravou dotýká zejména zaměstnavatelů a dále osob uvedených v § 12 zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění zákona č. 88/2016 Sb.

Předpokládá se, že vnější připomínkové řízení bude realizováno v průběhu května 2021. Předpokládaný termín nabytí účinnosti je 1. listopadu letošního roku. Zásadní ekonomické náklady se neočekávají, cílem je spíše poskytnout podrobnější návody, jak realizovat své povinnosti při poskytování osobních ochranných pracovních prostředků.

Mírné náklady se očekávají u některých zaměstnavatelů a dalších osob, pokud využívají tabulku z přílohy č. 1 k nařízení vlády č. 495/2001 Sb. jako tiskopis. Bude se jednat o administrativní náklady spojené s nahrazením tiskopisu novým podle předloženého návrhu, nicméně tyto náklady nelze s ohledem na nutnost transpozice evropské úpravy zcela eliminovat. Povaha navržených změn nevyžaduje systémovou změnu v implementaci dosavadního nařízení vlády. Změn nedozná ani způsob vynucení.

Návody k OOPP

Nelze opomenout zcela zásadní faktor při používání respirátorů jako OOPP, a to je jejich používání v souladu s návodem, nerespektování návodu, možnou dobu použití, případně nevhodným používáním dochází ke zvyšování rizika nákazy. „Respirátory je nutno správně nasadit dle návodu. Vousy velmi snižují účinnost ochrany.“2) Přestože mnozí velmi uznávání odborníci v českém prostředí uvádí, že v nouzových podmínkách opakované použití jednorázových respirátorů sice může stupeň ochrany snížit, přesto jde stále o dobrou ochranu, z hlediska právního však tento postup doporučovat nelze, naopak.

Uvádí-li výrobce v pokynech pro použití maximální životnost, která je v zásadě u respirátoru s filtrační třídou FFP2 nebo FFP3 jedna pracovní směna (8 hodin), pokud zde v individuálních podmínkách nebude mít vliv nevhodné pracovní prostředí, nedostatečná péče o něj, či nerespektování pokynů pro bezpečné nasazení respirátoru, nebo bezpečné odstranění respirátoru z obličeje, což životnost potenciálně zkracuje, měla by být tato uvedená životnost respektována. Jakkoliv rozumím, že odborníci vychází z reálných měření a zkušeností, z hlediska práva je tato situace k zaměstnavateli velmi nemilosrdná.

Zaměstnavatel je povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům. Zaměstnavatel je tedy nositelem odpovědnosti za ochranu zdraví, on bude pak případně řešit ohrožení nemocí z povolání či přímo případný vznik nemoci z povolání, a v případě soudního sporu bohužel nelze argumentovat v neprospěch ochrany zaměstnance tím, že za určitých podmínek je možné takto respirátor použít. Protože vždy je v rámci přijímání a provádění technických, organizačních a jiných opatření k prevenci rizik na úseku BOZP zaměstnavatel povinen vycházet ze všeobecných preventivních zásad stanovených v § 102 odst. 5 zákoníku práce, které jsou stanoveny právě za účelem co nejvyšší snahy o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Opakované použití jednorázového respirátoru by mohlo být bráno jako vytvoření nového rizika přijatým opatřením, v souladu s ustanovení § 3 odst. 1 nařízení vlády č. 495/2001 Sb. však platí, že ochranné prostředky musí být po dobu používání účinné proti vyskytujícím se rizikům a jejich používání nesmí představovat další riziko. Současně se musí přihlížet k podmínkám konkrétního pracoviště, kdy například pracuje-li zaměstnanec v podmínkách s vyšší vlhkostí, životnost respirátoru bude kratší, než je doba udávaná v dokumentaci od výrobce atd. Nadto tam, kde je předpokládána přítomnost více než jednoho rizika je vyžadováno, aby zaměstnanci používali současně více ochranných prostředků. Tyto ochranné prostředky musí být vzájemně slučitelné, což může být v individuálním případě samo o sobě velmi problematické.

Zcela zásadní je povinnost zaměstnavatele podle ustanovení § 3 odst. 3 a 4, o nezbytnosti seznámení zaměstnanců se způsobem používání ochranných prostředků, když způsob, podmínky a dobu používání ochranných prostředků stanoví zaměstnavatel na základě četnosti a závažnosti vyskytujících se rizik, charakteru a druhu práce a pracoviště a s přihlédnutím k vlastnostem těchto ochranných prostředků. Obsah seznamování je tedy vždy velmi individuální dle povahy vykonávané práce, organizace práce a pracoviště atd.

Pod záštitou Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) vytvořil Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i. (dále jen „VÚBP“) školení ve virtuální realitě věnované OOPP a jejich použití ve zdravotnictví, zejména na tzv. covidových pracovištích, které je již připraveno k distribuci zdarma ke všem zaměstnavatelům, kteří projeví zájem.

O aktivitách MPSV a VUBP v oblasti virtuální reality jsem krátce informovala ve svém minulém článku s tématem virtuální reality, shrnu nyní jen přínos. Školení řeší problém narůstající disproporce požadavků na školení a efektivity vzdělávání v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Cílem projektu je implementace řešení do praxe.

Školení pomocí virtuální reality je oproti konvenčním metodám čtyřnásobně účinnější. Autonomnost řešení nevyžaduje školící personál a umožňuje školit kdekoliv, třeba i na samotném pracovišti. Pro efektivitu správného používání OOPP je seznámení s tím, jak je správně používat pro ochranu zaměstnance klíčové, tento inovativní způsob tedy nelze než doporučovat. Již nyní projevilo zájem několik fakultních nemocnic, nicméně resort je otevřený navázat spolupráci se všemi subjekty, které by rádi tyto nové moderní přístupy aplikovaly v praxi.

Vrátíme-li se k problému opakovaného používání jednorázových respirátorů, je vhodné ještě zmínit, že by na tuto skutečnost mohlo být nahlíženo optikou ustanovení § 349 odst. 2 zákoníku práce. Podle tohoto ustanovení jsou za právní a ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci považovány předpisy na ochranu života a zdraví, předpisy hygienické a protiepidemické, technické předpisy, technické dokumenty a technické normy, stavební předpisy, dopravní předpisy, předpisy o požární ochraně a předpisy o zacházení s hořlavinami, výbušninami, zbraněmi, radioaktivními látkami, chemickými látkami a chemickými směsmi a jinými látkami škodlivými zdraví, pokud upravují otázky týkající se ochrany života a zdraví. Nerespektování obsahu příručky a návodu poskytnutých výrobcem k respirátoru lze vnímat jako postup zaměstnavatele nesouladný s právem, když jsou tyto dokumenty zahrnovány judikaturou mezi tzv. ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Platí, že pokud by OOPP byl přidělen v rámci řízení rizik BOZP zaměstnavatelem, jsou zaměstnanci povinni plnit jeho pokyny vydané v souladu s právními předpisy, spolupracovat s ostatními zaměstnanci a dodržovat právní předpisy, pokud s nimi byli řádně seznámeni. Reakce zaměstnavatele na případné porušení povinnosti ze strany zaměstnance musí být vždy adekvátní její intenzitě (např. zda tak činil soustavně atd.), přičemž protiopatření zaměstnavatele proti porušení povinnosti by měla být stanovována na základě individuálních podmínek.

Naproti tomu zaměstnanec je chráněn prostřednictvím ustanovení § 106 odst. 2 zákoníku práce, když podle výše uvedeného ustanovení je zaměstnanec oprávněn odmítnout výkon práce, o níž má důvodně za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život nebo zdraví, popřípadě život nebo zdraví jiných fyzických osob; takové odmítnutí není možné posuzovat jako nesplnění povinnosti zaměstnance. V takovém případě, kdy by byla práce odmítnuta za splnění všech třech kritérií, by byla posuzována adekvátnost, důvodnost, bezprostřednost a přiměřenost takového jednání v porovnání se všemi okolnostmi dané situace.

Pokud zaměstnavatel odůvodněné odmítnutí práce neakceptuje, je možné mu udělit dle § 30 odst. 1 písm. t) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, pokutu až do výše 1 000 000 Kč. Pro úplnost nutno dodat, že zákon neposkytuje ochranu zaměstnanci, který by tak učinil nedůvodně, tedy účelově.

A co bezpečnostní přestávka?

Lze tedy konstatovat, že krizovými opatřeními vlády ani mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví přijímanými v době pandemie není dotčena ani omezována povinnost zaměstnavatele zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce.

Rovněž povinnosti zaměstnavatele při zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, stanovené zákonem č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 309/2006 Sb.“), nejsou těmito opatřeními dotčeny ani limitovány. Na to je třeba myslet zejména ve chvíli, kdy se zaměstnavatel případně jeho odborně způsobilá osoba v prevenci rizik snaží slaďovat pracovněprávní povinnosti na úseku BOZP s těmi protiepidemiologickými.

Zaměstnavatel tak při provádění prevence rizik bere v úvahu nejen opatření vyplývající z předpisů hygienických a protiepidemických (tj. ustanovení § 102 odst. 2 a § 349 odst. 1 zákoníku práce), ale i opatření vyplývající z právních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a neopomíjí neshody a křížení u jednotlivých rizik tak, aby bylo hodnocení a následná opatření co nejefektivnější.

Ve vztahu k plošnému protiepidemiologickému nařízení používání respirátorů na úrovni třídy FFP2 vyvstává mnoho otázek ve vztahu k dosavadním opatřením na úseku BOZP obvyklým na pracovišti a k používání těchto respirátorů každodenně celou směnu v některých velmi zátěžových profesích. Skutečnost, že dýchání zaměstnanců je mírně omezeno prostřednictvím bariéry ve formě respirátoru evokuje potřebu opatření proti nepohodlí, možné zvýšené únavě zaměstnanců, snížení jejich soustředěnosti způsobené tímto omezujícím prostředkem atd. Českomoravská konfederace odborových svazů zastává názor, že těmto zaměstnancům vzniká nárok na bezpečnostní přestávku. Ministerstvo zdravotnictví však s tímto postojem zásadně nesouhlasí s odvoláním na to, že se jedná o protiepidemiologické opatření nikoliv o opatření na úseku BOZP.

Je na místě zmínit právní předpis v gesci Ministerstva zdravotnictví, nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády“), vydané k provedení ustanovení § 7 odst. 7 zákona č. 309/2006 Sb., v ustanovení § 39 odst. 1 stanoví kromě jiného „Pokud je při… trvalé práci, kde musí zaměstnanec povinně používat po celou dobu směny jiné ochranné prostředky určené zaměstnavatelem a tyto ztěžují zaměstnanci pohyb, dýchání, vidění a jiné fyziologické funkce, musí být v průběhu směny zařazeny bezpečnostní přestávky, při nichž si je může zaměstnanec odložit“. Přitom v případech, kdy práce není zařazena jako riziková, nařízení vlády nestanoví dobu, kdy mají být bezpečnostní přestávky v průběhu směny zařazeny, ani jejich trvání, tudíž toto je na zaměstnavateli.

Výše uvedené navádí zodpovědného zaměstnavatele udělat maximum pro zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ve smyslu zmíněného nařízení vlády. S ohledem na dikci, která umožňuje zaměstnavateli využít vlastní úvahu nad počtem a druhem přestávek se zřetelem na povahu práce a pracoviště.

Nepochybně mohou být vedeny spory o to, zda ochranné prostředky dýchacích cest, kterými zaměstnavatel vybavil zaměstnance, jak je nařízeno v bodě 4. mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 26. února 2021, č. j.: MZDR 15757/2020-45/MIN/KAN, lze považovat za osobní ochranné pracovní prostředky ve smyslu ustanovení § 104 zákoníku práce, nicméně pro účely aplikace citovaného ustanovení § 39 nařízení vlády je podstatné, že je zaměstnanec povinen tyto ochranné prostředky (bez ohledu na to, zda byly určeny zaměstnavatelem nebo ministrem zdravotnictví) používat po celou dobu směny a že mu tyto ztěžují dýchání. Jedná se o porušení jedné z podmínek ochrany zdraví při práci, které nařízení vlády v souladu se zákonným zmocněním stanoví.

Na základě výše uvedeného lze mít za to, že současná právní úprava vytváří podmínky pro to, aby zaměstnancům používajícím ochranné prostředky po celou dobu směny byly bezpečnostní přestávky poskytnuty.

V případech, kdy nelze použít institutu bezpečnostní přestávky ve vztahu k opatření v podobě osobního ochranného prostředku dýchacích cest, je nezbytné přihlédnout k podobě opatření a dle individuálních podmínek nastavit vhodně sytém přestávek v práci na jídlo a oddech tak, aby použitím osobního ochranného prostředku dýchacích cest nedocházelo k vytváření jiných, nových rizik.

POUŽITÁ LITERATURA:

  • 1) Nutno však dodat, že existují studie, které prokazují, že i roušky mají svůj význam. Například zde lze uvést studii, která přímo analyzovala dopad použití ochrany dýchacích cest prostřednictvím roušek v komunitě na přenos COVID-19. Studie se zaměřila na snížení sekundárního přenosu SARS CoV-2 v pekingských domácnostech použitím obličejové masky a jejím výsledkem bylo konstatování, že obličejové masky byly v až 79% účinné v prevenci přenosu, pokud byly použity všemi členy domácnosti ještě před výskytem příznaků.

  • 2) SKRÉTA, Karel. Informace o ochraně dýchadel: 1. část. BOZPinfo.cz [online]. VÚBP, 17. 03. 2020 [cit. 2021-03-30]. Dostupný z: https://www.bozpinfo.cz/informace-o-ochrane-dychadel.

Zdroje

  • Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví č. j.: MZDR 15757/2020-45/MIN/KAN ze dne 26. února 2021.

  • Zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů.

  • Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů.

Klíčová slova

Související články