Svařování patří mezi nejčastější činnosti prováděné v průmyslu. Při svařování jsou vytvářeny emise velmi jemných částic, které jsou známé jako svářečské dýmy. Svářečské dýmy se skládají z mnoha různých druhů nebezpečných látek, které způsobují poškození zdraví zaměstnanců. Jednou ze složek svářečských dýmů je i mangan, který má nepříznivý vliv na nervový systém. Při svařování jsou rovněž produkovány i nebezpečné plyny, jako jsou například oxid uhelnatý a ozón.
Dne 31. ledna 2017 byla přijata směrnice Komise (EU) 2017/164, kterou se stanoví čtvrtý seznam směrných limitních hodnot expozice na pracovišti, která v příloze stanovuje, mimo jiné, limitní hodnoty pro mangan a anorganické sloučeniny manganu.
1. Svařování a škodliviny v pracovním prostředí svářeče
Obloukové svařování využívá jako zdroj tepla elektrický oblouk, který hoří mezi elektrodou a svařovaným materiálem, což vede k roztavení kovu elektrody i svařovaného materiálu a k emisi škodlivých jemných částic do ovzduší. Součástí škodlivin vznikajících při svařování je i případné znečištění na svařovaném materiálu, jako je například barva, odmašťovací prostředky a oleje. Vznikající dýmy, aerosoly a plyny mají rozdílné chemické složení, vždy se však jedná o látky, které jsou zdraví škodlivé. Množství škodlivých látek závisí na metodě svařování, na velikosti svařovacího proudu a na odvětrávání pracoviště.
Nebezpečné páry kovů jsou prostým okem často neviditelné. Vznikají odpařováním přídavného drátu nebo základního kovu, přičemž páry se následně vysráží do formy velmi drobných částeček.
Metody obloukového svařování:
- obloukové svařování obalenou elektrodou (obal elektrod brání přístupu vzduchu k roztavenému svaru a tím zlepšuje jeho kvalitu),
- obloukové svařování pod tavidlem (elektrický oblouk hoří pod vrstvou tavidla, tavidlo tvoří ochrannou tekutou fázi okolo svaru),
- obloukové svařování v ochranných atmosférách (ochrana elektrického oblouku a oblasti svaru před atmosférou vrstvou ochranného plynu přiváděného ze zevního zdroje, dělí se na metodu MIG, MAG a WIG).
Metody obloukového svařování v ochranných atmosférách:
- metoda MIG (Metal Inert Gas) - svařování tavící se kovovou elektrodou v inertním plynu (argon, helium), používá se při svařování nerezové oceli, hliníku, mědi a dalších neželezných kovů,
- metoda MAG (Metal Activ Gas) - svařování v aktivním plynu (oxid uhličitý nebo směsné plyny - směsi oxidu uhličitého, argonu, kyslíku), k potlačení oxidačního účinku použití přídavného materiálu se zvýšeným obsahem manganu a křemíku, používá se při svařování nelegovaných, nízkolegovaných a vysoce legovaných ocelí,
- metoda WIG (Wolfram Inert Gas) - svařování netavící se wolframovou elektrodou v inertním plynu (anglickým ekvivalentem je TIG - Tungsten Inert Gas), místo svaru je chráněno argonem, používá se při svařování oceli s obsahem chrómu a niklu, svařování hliníku a dalších neželezných kovů.
Hovoříme-li o prašnosti, máme na mysli znečištění ovzduší hmotnými částicemi. Hmotné částice ve vzduchu se pak nazývají aerosolem. Aerosoly se dělí podle skupenství částic na tuhé a kapalné. Velikost částic prachu je přibližně v rozmezí 1 až 100 mikrometrů. Hrubý prach, jehož zrna jsou větší než 20 až 30 mikrometrů rychle sedimentuje a nebývá tak považován za aerosol. Z hlediska působení se dělí prach na toxický a bez toxického účinku.
Dělení prachů bez toxického účinku, s příklady:
- prachy s převážně fibrogenním účinkem (prach černouhelných dolů, slévárenský prach),
- prachy s možným fibrogenním účinkem (svářečské dýmy),
- prachy s převážně nespecifickým účinkem (železo a jeho slitiny),
- prachy s převážně dráždivým účinkem (prach z dřevin, textilní, rostlinné a živočišné prachy),
- minerální vláknité prachy (azbestová a keramická vlákna).
Velikost částice svářečských dýmů ve srovnání s prachovou částicí a lidským vlasem (5):
Přípustný expoziční limit pro svářečské dýmy (pevné částice) je 5 mg . m-3, pro vdechovatelnou frakci. Složení svářečských dýmů závisí na řadě činitelů, zejména však na svařovaném materiálu a materiálu, jímž se svařuje a v neposlední řadě na svařovacím proudu. Tyto okolnosti musí být brány v úvahu při hodnocení expozice svářečským dýmem.
Svářečské dýmy vznikají, jestliže dojde k zahřátí kovu na teplotu vyšší než jeho bod varu. Vznikající částice mají velmi malý průměr (okolo 0,1 mikrometrů). Mnoho z nich pak vytváří shluky o velikosti přibližně 1 mikrometru. Většina částic následně vstupuje do chemických reakcí s okolní atmosférou.
Při svařování rovněž vznikají i škodlivé a dráždivé plyny, jako je například oxid dusičitý a ozón. Jedná se o reakci vzdušného dusíku a kyslíku s ultrafialovým zářením vytvářeném při obloukovém svařování. Používání vysokých teplot při svařování chlorovanými roztoky znečištěného materiálu (například znečištěného trichloretylenem), může vést k vývinu fosgenu.
Ocel je slitina železa, uhlíku a dalších legujících prvků (obsahuje méně než 2,14 % uhlíku). Při obsahu uhlíku vyšším než 2,14 % se hovoří o litinách. Legovaná ocel vzniká přidáním jiných kovů do nízkouhlíkaté oceli (mangan, nikl, chrom, atd.). Nízkolegované oceli obsahují do 4 % jiných kovů. Korozivzdorná ocel je pak vysoce legovanou ocelí.
Složení svářečských dýmů je závislá na svařovaném materiálu. Při svařování měkké oceli svářečské dýmy budou převážně tvořeny oxidy železa. Nezapomínejme ovšem na přítomnost malého procenta manganu, který je používán ve svařovacích tyčích. Opakovaná expozice i nízkým koncentracím manganu může negativně působit na nervový systém. Svařování nerezové oceli je obzvláště nebezpečné, protože dýmy obsahují oxidy niklu a šestimocného chromu, které jsou vysoce toxické při vdechování (oba jsou karcinogenní a můžou také způsobovat profesní astma).
Látky škodlivé pro zdraví vznikající při svařování:
- oxid železitý (vytváří se z kovových par vznikajících převážně z elektrody, jemný aerosol oxidů železa a dalších kovů, které jsou součástí elektrody - dráždí dýchací ústrojí, dlouhodobé působení může způsobit zaprášení plic),
- mangan (způsobuje podráždění očí a sliznice dýchacích cest, chronická otrava manganem se označuje jako manganismus - charakteristické neurologické a neuropsychické poruchy),
- měď (součástí mnoha slitin, například mosaz a bronz, můžeme ji najít i v elektrodách používaných při svařování - expozice prachu obsahujícího oxid měďnatý je příčinou horečky z kovů),
- kadmium (po vdechnutí může způsobit vážné poškození zdraví nebo smrt, kadmium je karcinogen),
- chrom (oxidy chromu se do ovzduší uvolňují při svařování vysokolegovaných ocelí metodou WIG - některé formy chromu způsobují rakovinu dýchacích cest),
- zinek (zplodiny vzniklé při svařování nebo řezání galvanizovaného plechu, mosazi nebo jiných zinkových slitin - inhalace aerosolu oxidu zinečnatého při svařování mosazi a zinku způsobuje onemocnění zvané horečka slévačů),
- olovo (při svařování trubek a plechů s olovem - dlouhodobé působení nízkých koncentrací může poškodit periferní nervy, reprodukční a krvetvorné orgány, silná otrava olovem může postihnout centrální nervový systém a ledviny).
Přípustný expoziční limit pro železo a jeho slitiny je 10 mg . m-3. Pokud slitiny železa obsahují vyšší podíl kovů, pro které jsou stanoveny přípustné expoziční limity, posuzuje se prašnost i podle přípustných expozičních limitů těchto kovů. Za dodržení přípustného expozičního limitu se považuje stav, kdy je dodržen jak PELc pro slitinu železa, tak PEL pro jednotlivé kovy, rozhodující je přitom ten, jehož PEL je nejnižší. Slitiny jiných kovů než železa se posuzují po stránce prašnosti podle PEL jednotlivých kovů přítomných ve slitině, rozhodující je přitom ta složka slitiny, jejíž PEL je nejnižší.
Svářečské dýmy jsou složeny z kovů a většina dýmů obsahuje malé procento manganu. Mangan je pro člověka nezbytná živina. Zdravý člověk s normální funkcí jater a ledvin může vyloučit přebytek manganu. Inhalovaný mangan je více znepokojující, jelikož obchází normální ochranný organismus těla. To může vést k akumulaci manganu a následně k negativním zdravotním účinkům na člověka, jako je poškození plic, jater, ledvin a centrálního nervového systému.
Muži exponováni manganu mají větší riziko související s jejich plodností. Dlouhodobá expozice vysokým koncentracím manganu (větší než 1 mg . m-3) v ovzduší může vést k syndromu, známému jako manganismus. Současné studie naznačují, že neurologické a neurobehaviorální deficity se můžou objevit již při expozici nízkým hodnotám manganu (menším než 0,2 mg . m-3). Tyto účinky zahrnují změny nálady, krátkodobé paměti a sníženou koordinaci.
Nebezpečné plyny vznikající při svařování:
- ozón - O3 (vzniká jako výsledek reakce elektrického oblouku a okolní atmosféry, například při svařování hliníku v ochranné atmosféře - ozón má zřetelný čichový vjem, nadměrné vystavení působení ozonu se může projevit podrážděním očí, nosu a krku),
- oxid uhelnatý - CO (toxický, bezbarvý a bez zápachu, vzniká rozkladem oxidu uhličitého v ochranných atmosférách - vystavení nízkým koncentracím může způsobit bolest hlavy, otupělost a celkovou únavu, vysoké koncentrace oxidu uhelnatého způsobují ztrátu vědomí),
- oxidy dusíku - NOx (oxid dusný, oxid dusnatý a oxid dusičitý, který má červenohnědé zabarvení, souhrnně se označují jako nitrózní plyny - vznikají při použití směsí argonu a dusíku),
- fosgen - COCl2 (tento vysoce toxický plyn vzniká při kontaktu ultrafialových paprsků z elektrického oblouku s chlorovanými roztoky, jako je například trichloretylenem - vdechnutí velké koncentrace fosgenu může způsobit plicní otok, který se zpravidla dostavuje po několika hodinách, fosgen nemá téměř žádné okamžité dráždivé účinky, takže není zde indikátor upozorňující na možnost jeho případného vdechnutí).
Úroveň rizika související s nebezpečnými plyny vznikajícími při svařování je závislá na jejich toxicitě, koncentraci a době expozici.
Novinky z oblasti BOZP
(limitní hodnoty pro mangan a anorganické sloučeniny manganu)
Dne 31. ledna 2017 byla přijata směrnice Komise (EU) 2017/164, kterou se stanoví čtvrtý seznam směrných limitních hodnot expozice na pracovišti podle směrnice Rady 98/24/ES a kterou se mění směrnice Komise 91/322/EHS, 2000/39/ES a 2009/161/EU. V příloze této směrnice jsou uvedeny limitní hodnoty pro chemické činitele, přičemž jsou zde uvedeny i limitní hodnoty pro mangan a anorganické sloučeniny manganu (jako mangan). Je stanovena limitní hodnota pro vdechovatelnou a respirabilní frakci, vztažená k referenčnímu období časově váženého průměru osmi hodin. Limitní hodnota pro vdechovatelnou frakci je 0,2 mg . m-3 a pro respirabilní frakci je 0,05 mg . m-3. V článku 7 této směrnice se uvádí, že členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 21. srpna 2018.
Podle směrnice Rady 98/24/ES ze dne 7. dubna 1998, o bezpečnosti a ochraně zdraví zaměstnanců před riziky spojenými s chemickými činiteli používanými při práci (čtrnáctá směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS ze dne 12. června 1989, o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci), má Komise formou směrných limitních hodnot expozice na pracovišti navrhnout unijní cíle ochrany zaměstnanců před riziky vyplývajícími z expozice nebezpečným chemickým činitelům, které mají být stanoveny na úrovni Unie.
Ustanovení čl. 3 odst. 2 směrnice 98/24/ES zmocňuje Komisi k tomu, aby uvedené limitní hodnoty zavedla nebo změnila prostřednictvím opatření přijatých postupem podle čl. 17 směrnice Rady 89/391/EHS, s přihlédnutím k dostupným metodám měření. Komisi je při tomto úkolu nápomocen Vědecký výbor pro limitní hodnoty expozice chemickým činitelům při práci (SCOEL - Scientific Committee on Occupational Exposure Limits) zřízený rozhodnutím Komise 2014/113/EU.
Ve směrnici Rady 98/24/ES, článku 3 odst. 3 se uvádí, že pro každý chemický činitel, pro který byla na úrovni Společenství zavedena směrná limitní hodnota expozice na pracovišti, zavedou členské státy s přihlédnutím k limitní hodnotě Společenství vlastní limitní hodnotu expozice na pracovišti určenou v souladu s vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi.
V současnosti v příloze 2 nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, je stanoven přípustný expoziční limit pro mangan, jeho sloučeniny (jako Mn), ve výši 1 mg . m-3.
Akutní a chronická respirační onemocnění
Dýmy, zplodiny a aerosoly vznikající při svařování mohou způsobit podráždění očí, kůže a dýchacího systému, i daleko vážnější zdravotní komplikace, a to buď okamžitě, nebo také po mnoha letech. Dým z kovů je primárním nebezpečím částic vznikajících při svařování. Dým z kovů obsahuje částice, které vznikly výsledkem intenzivního tepla při svařování kovů. Při zahřívání kovů nad jejich bod varu jsou vytvářeny kovové výpary, které na vzduchu oxidují, následně chladnou a srážejí se do velmi jemných částic oxidu kovů. Složení dýmu a jeho toxicita je tak závislá na svařovaném materiálu a používaných svařovacích elektrodách. Například dým z kovů při svařování nerezové oceli může obsahovat rakovinotvorný šestimocný chrom a nikl.
Při svařování jsou emitovány tuhé částice a plyny, které způsobují krátkodobé a dlouhodobé zdravotní potíže svářečů (akutní nebo chronické respirační onemocnění), které jsou často způsobeny kovovými párami (materiál s obsahem hořčíku, mědi, zinku a olova).
Akutní respirační onemocnění:
- iritace horních cest dýchacích (vyvoláno expozicí ozónu, oxidům dusíku, ale i prachům, nižší expozice způsobují dráždění slizničních membrán s projevy jako je slzení a pálení spojivek, pálení v nosu, krku, vyšší expozice je příčinou kašle a může vést až k poškození dolních dýchacích cest),
- horečka ze svářečských dýmů - onemocnění vyvolávají nejčastěji respirabilní částice oxidu zinečnatého (akutní onemocnění doprovázené chřipce se podobajícími příznaky, objevuje se po expozici vysokým koncentracím aerosolů ve špatně větraných prostorách, zotavení je poměrně rychlé, obvykle do 24 hodin).
Chronická respirační onemocnění:
- pneumokonióza ze svařování - svářečská plíce (nefibrogenní pneumokonióza vznikající po dlouhodobé expozici svářečským dýmům s obsahem oxidů železa - kumulace nefibrogenních částic oxidu železa v plicích),
- profesionální bronchiální astma (vyvolané inhalací dýmů při svařování nerezové oceli, důsledek senzibilizace na škodliviny obsažené ve svářečských dýmech - chrom nebo v tavidlech - kalafuna),
- chronická obstrukční plicní nemoc (častým onemocněním svářečů, projevuje se kašlem a různým stupněm dušnosti),
- bronchogenní karcinom (expozice chromu a niklu při svařování nerezové oceli),
- poruchy plodnosti (snížení počtu a pohyblivosti spermií, neplodnost).
[1], [2], [3], [4], [5], [6], [7], [8], [9]
2. Hodnocení zdravotních rizik a preventivní opatření
Vzhledem ke komplexnosti hodnocení zdravotních rizik souvisejících s procesem svařování, jej musí provádět kompetentní osoba, znalá dané problematiky.
Důležité pojmy:
- hodnocení rizika (kvalitativní nebo kvantitativní určení pravděpodobnosti nepříznivých účinků, které se mohou projevit při expozici škodlivým faktorům),
- riziko (pravděpodobnost, s jakou skutečně dojde za definovaných podmínek expozice k projevu nepříznivého účinku),
- řízení rizika (přijetí příslušných opatření k odstranění rizika nebo snížení jeho míry na přijatelnou úroveň, kontrola účinnosti přijatých opatření a informování zaměstnanců o riziku).
Hodnocení zdravotního rizika pro zaměstnance, který je při práci exponován chemické látce, směsi nebo prachu, zahrnuje (§ 10 NV č. 361/2007 Sb.):
- zjištění přítomnosti chemické látky, směsi nebo prachu na pracovišti,
- zjištění nebezpečných vlastností chemické látky, směsi nebo prachu, které mohou mít vliv na zdraví zaměstnance,
- využití údajů z bezpečnostního listu a z dalších zdrojů týkajících se chemické bezpečnosti,
- zjištění úrovně, typu a trvání expozice,
- popis technologických a pracovních operací s chemickou látkou, směsí nebo spojených s vývinem prachu,
- využití dat o přípustných expozičních limitech, nejvyšších přípustných koncentracích nebo o monitorování expozice z dostupných zdrojů,
- posouzení účinku opatření, která byla přijata k ochraně zdraví zaměstnance při práci,
- využití závěrů z již provedených lékařských prohlídek a vyšetření, využití závěrů z mimořádných událostí a dalších informací z dostupných zdrojů,
- podmínky, za nichž může v důsledku mimořádné události dojít k nadměrné expozici chemické látce nebo směsi.
Hodnocení zdravotního rizika chemické látky, směsi nebo prachu musí dále zahrnovat i práce spojené s údržbou nebo úklidem a práce, při nichž může být zaměstnanec exponován nadměrné expozici chemické látce, směsi nebo prachu.
Technicko-organizační opatření
V rámci přijatých technických opatření na pracovištích se nejčastěji setkáváme s centrálním odsáváním nebo používáním mobilních odsávacích jednotek s mechanickou i chemickou filtrací. V případě organizačních opatření se například jedná o vymezení pracoviště určeného pro svařování, omezení vstupu, minimalizování práce v uzavřených prostorech a zavedení systému údržby a kontroly funkčnosti odsávacího zařízení.
Při přijímání a provádění technických, organizačních a jiných opatření k prevenci rizik je zaměstnavatel povinen vycházet ze všeobecných preventivních zásad, kterými se rozumí (§ 102 odst. 5 zákoníku práce):
- omezování vzniku rizik,
- odstraňování rizik u zdroje jejich původu,
- přizpůsobování pracovních podmínek potřebám zaměstnanců s cílem omezení působení negativních vlivů práce na jejich zdraví,
- nahrazování fyzicky namáhavých prací novými technologickými a pracovními postupy,
- nahrazování nebezpečných technologií, výrobních a pracovních prostředků, surovin a materiálů méně nebezpečnými nebo méně rizikovými, v souladu s vývojem nejnovějších poznatků vědy a techniky,
- omezování počtu zaměstnanců vystavených působení rizikových faktorů pracovních podmínek překračujících nejvyšší hygienické limity a dalších rizik na nejnižší počet nutný pro zajištění provozu,
- plánování při provádění prevence rizik s využitím techniky, organizace práce, pracovních podmínek, sociálních vztahů a vlivu pracovního prostředí,
- přednostní uplatňování prostředků kolektivní ochrany před riziky oproti prostředkům individuální ochrany,
- provádění opatření směřujících k omezování úniku škodlivin ze strojů a zařízení,
- udílení vhodných pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
Náhradní opatření, OOPP
Až poslední možností ochrany zdraví zaměstnanců je poskytnutí osobních ochranných pracovních prostředků.
V § 104 zákoníku práce se, mimo jiné, uvádí, že:
- není-li možné rizika odstranit nebo dostatečně omezit prostředky kolektivní ochrany nebo opatřeními v oblasti organizace práce, je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky,
- osobní ochranné pracovní prostředky jsou ochranné prostředky, které musí chránit zaměstnance před riziky, nesmí ohrožovat jejich zdraví, nesmí bránit při výkonu práce a musí splňovat požadavky stanovené zvláštním právním předpisem (nařízení vlády č. 21/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na osobní ochranné prostředky),
- zaměstnavatel je povinen udržovat osobní ochranné pracovní prostředky v použivatelném stavu a kontrolovat jejich používání,
- osobní ochranné pracovní prostředky, mycí, čisticí a dezinfekční prostředky a ochranné nápoje přísluší zaměstnanci od zaměstnavatele bezplatně podle vlastního seznamu zpracovaného na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek práce,
- poskytování osobních ochranných pracovních prostředků nesmí zaměstnavatel nahrazovat finančním plněním.
Je-li OOPP neadekvátní, nevhodné, používáno nesprávně, nebo špatně udržováno, je nepravděpodobné, že poskytne požadovanou ochranu.
Ochranné prostředky musí (§ 3 NV č. 495/2001 Sb.):
- být po dobu používání účinné proti vyskytujícím se rizikům a jejich používání nesmí představovat další riziko,
- odpovídat podmínkám na pracovišti,
- být přizpůsobeny fyzickým předpokladům jednotlivých zaměstnanců,
- respektovat ergonomické požadavky a zdravotní stav zaměstnanců.
Tam, kde přítomnost více než jednoho rizika vyžaduje, aby zaměstnanci používali současně více ochranných prostředků, musí být tyto ochranné prostředky vzájemně slučitelné. Zaměstnanci musí být s používáním ochranných prostředků seznámeni. Používání ochranných prostředků více zaměstnanci je možné pouze v případě, že byla učiněna opatření, která zamezí ohrožení přenosnými chorobami.
Způsob, podmínky a dobu používání ochranných prostředků stanoví zaměstnavatel na základě četnosti a závažnosti vyskytujících se rizik, charakteru a druhu práce a pracoviště a s přihlédnutím k vlastnostem těchto ochranných prostředků.
Při uvedení osobního ochranného prostředku na trh musí být výrobcem vydány a poskytnuty pokyny obsahující kromě identifikačních údajů o výrobci nebo jeho zplnomocněném zástupci všechny důležité informace o (§ 2 příloha č. 2, bod 1.4, NV č. 21/2003 Sb.):
- skladování, používání, čistění, údržbě, seřizování a desinfekci. Prostředky pro čistění, údržbu a desinfekci doporučené výrobcem nesmějí mít žádný nepříznivý účinek na osobní ochranný prostředek nebo uživatele, jsou-li používány v souladu s příslušnými pokyny,
- dosahované účinnosti daného osobního ochranného prostředku, jak byla stanovena během technických zkoušek ke kontrole úrovní nebo tříd ochrany,
- vhodném příslušenství k osobnímu ochrannému prostředku a o charakteristikách příslušných náhradních dílů,
- třídách ochrany odpovídajících různým úrovním rizika a z toho vyplývajících limitech užívání,
- době ukončení životnosti nebo době životnosti osobního ochranného prostředku nebo jeho určitých součástí,
- typu balení vhodném pro přepravu,
- významu všech označení,
- právních předpisech, pokud byly použity,
- identifikačních údajích o notifikované osobě (název nebo obchodní firma a její sídlo), která se účastnila ve fázi navrhování osobního ochranného prostředku a jejím identifikačním čísle.
Tyto pokyny musí být přesné a srozumitelné a musí být vyhotoveny minimálně v jazyku členského státu Evropské unie, do kterého je osobní ochranný prostředek určen.
OOPP pro ochranu dýchacích cest chrání pouze příslušného svářeče. Prvotní je tedy přijetí technických opatření s cílem snížení koncentrace škodliviny v ovzduší, která chrání všechny zaměstnance přítomné na pracovišti.
OOPP musí být adekvátní, tj. odpovídající nebezpečí (svařovacím dýmům a kovovému prachu) a vhodný, tj. správný pro svářeče, úkol a prostředí (svářeč je schopen pracovat bez omezení a dalších rizik vlivem používání OOPP).
Kategorie OOP:
- Kategorie I - OOP jednoduché konstrukce, „minimální rizika“ (výrobce vypracuje prohlášení o shodě na svou vlastní odpovědnost).
- Kategorie II - OOP nespadající do kategorie I ani III, „střední rizika“ (výrobce vypracuje prohlášení o shodě na základě certifikátu o ES přezkoušení typu vydaného notifikovaným subjektem).
- Kategorie III - OOP složité konstrukce, „vysoká rizika“ (výrobce vypracuje prohlášení o shodě na základě certifikátu o ES přezkoušení typu vydaného notifikovaným subjektem a poté notifikovaný subjekt provádí pravidelné každoroční kontroly jakosti výrobního procesu).
Prohlášení o shodě
Před uvedením OPP na trh musí každý výrobce nebo zplnomocněný zástupce vystavit ES prohlášení o shodě, které je vyjádřením, že příslušný výrobek vyhovuje základním požadavkům NV č. 21/2003 Sb. (předepsaný obsah je v příloze č. 4).
Pro OPP druhé a třetí kategorie, tedy pro všechny, s výjimkou těch nejjednodušších výrobků, musí být součástí technické dokumentace certifikát ES přezkoušení typu, vystavený příslušnou notifikovanou osobou. U třetí kategorie musí být stanoven i způsob kontroly a musí být k dispozici výsledné zprávy o pravidelných každoročních kontrolách, které si vyžádá výrobce nebo zplnomocněný zástupce u příslušné notifikované osoby.
Označení CE
ES prohlášení o shodě se vystavuje pouze pro potřeby dozoru, který provádí Česká obchodní inspekce. Pro uživatele slouží grafické vyjádření prohlášení o shodě, kterým je označení CE. Podkladem pro vydání ES prohlášení o shodě je technická dokumentace, tj. výkresy, výpočty, zkoušky a zjištění, nezbytná pro ověření a dodržení základních požadavků. Výrobce OOP před uvedením výrobku na trh je povinen umístit na výrobek označení CE, které je vyjádřením shody se základními požadavky NV č. 21/2003 Sb. V případě OPP kategorie III, musí být značka CE doplněna číslem notifikované osoby, která provádí u výrobce každoroční kontrolu.
OOP jednoduché konstrukce (kategorie I), jejichž návrh vychází z toho, že uživatel může sám zhodnotit úroveň ochrany poskytované proti jednotlivým postupně účinkujícím minimálním rizikům, jež mohou být včas a bezpečně uživatelem rozpoznána (§ 3 NV č. 21/2003 Sb.).
Do této kategorie patří výhradně osobní ochranné prostředky určené pro ochranu uživatele proti:
- mechanickému působení, jehož účinky jsou povrchové (například zahradnické rukavice, náprstky),
- slabě agresivním čisticím prostředkům, jejichž účinek lze snadno vyloučit (například ochranné rukavice proti zředěným roztokům čisticích přípravků),
- rizikům při manipulaci s horkými předměty, které nevystaví uživatele teplotám převyšujícím 50 °C nebo nebezpečným nárazům (například rukavice, zástěry pro profesionální používání),
- klimatickým vlivům, které však nejsou mimořádné ani extrémní (například pokrývka hlavy, sezonní oděv, obuv),
- slabým nárazům a vibracím, které nepostihují životně důležité části těla a jejichž účinky nemohou způsobit nevratná poškození (například lehké ochranné přilby proti skalpování vlasů, rukavice, lehká obuv),
- slunečnímu záření (sluneční brýle).
OOP složité konstrukce (kategorie III) určené k ochraně proti smrtelnému nebezpečí nebo proti nebezpečím, která mohou vážně a nevratně poškodit zdraví a kde návrh vychází z toho, že jejich bezprostřední účinky uživatel nemůže včas rozpoznat (§ 3 NV č. 21/2003 Sb.).
Do této kategorie patří výhradně:
- filtrační prostředky pro ochranu dýchacích orgánů proti pevným a kapalným aerosolům nebo proti dráždivým, nebezpečným, toxickým nebo radioaktivním plynům,
- prostředky pro ochranu dýchacích orgánů zajišťující plnou izolaci vůči okolní atmosféře, včetně přístrojů pro potápění,
- osobní ochranné prostředky poskytující pouze časově omezenou ochranu proti chemickému působení nebo proti ionizujícímu záření,
- zásahové prostředky pro použití v horkých prostředích, s účinky srovnatelnými se vzduchem o teplotě 100 °C nebo vyšší, kde může nebo nemusí být infračervené záření, plameny nebo rozstřik velkého množství roztaveného materiálu,
- zásahové prostředky pro použití v chladných prostředích, s účinky srovnatelnými se vzduchem o teplotě -50 °C nebo nižší,
- osobní ochranné prostředky chránící před pádem z výšky,
- osobní ochranné prostředky proti rizikům vyvolaným elektřinou a nebezpečným napětím nebo prostředky užívané jako izolace při práci pod vysokým napětím.
OOPP pro ochranu dýchacích cest:
- jednorázové filtrační polomasky - používané na ochranu proti prachu a jiným nebezpečným částicím,
- polomasky a celoobličejové masky pro opakované použití - používané na ochranu před nebezpečnými částicemi, plyny a výpary (záleží na typu použitého filtru),
- systémy s pohonem a přívodem čistého vzduchu.
Filtrační polomasky k ochraně proti částicím (ČSN EN 149+A1:2009) - značení:
- R „Reusable“ - filtr pro opakované použití,
- NR „Not Reusable“ - filtr pro jednorázové použití (na jednu směnu!).
U filtrů proti částicím si dávejte pozor na to, zda filtr není určen jen na jednorázové použití.
Filtrační polomasky se rozdělují podle filtrační účinnosti do tříd FFP1, FFPP2 a FFPP3. Celkový průnik se skládá ze tří částí, tj. z průniku těsnící liniovou částí, z průniku vydechovacím ventilem (pokud je vydechovací ventil součástí) a z průniku filtrem. Pro filtrační polomasky proti částicím, které jsou nasazeny v souladu s návodem výrobce, nesmí být pro minimálně 46 z 50 výsledků jednotlivých cvičení (tj. 10 osob po 5 cvičeních) celkový průnik větší než 25 % pro FFP1, 11 % pro FFP2 a 5 % pro FFP3 a současně alespoň 8 z 10 aritmetických průměrů (10 osob) celkového průniku nesmí být větší než 22 % pro FFP1, 8 % pro FFP2 a 2 % pro FFP3.
Důležitým kritériem při výběru vhodného OOPP pro ochranu dýchacích orgánů je nominální ochranný faktor (NPF - Nominal Protection Factor), který vyjadřuje teoretickou úroveň ochrany na základě hodnot naměřených v laboratoři. Faktor nominální ochrany je vztahem mezi koncentrací kontaminantu v prostředí a jeho možnou koncentrací uvnitř filtrační polomasky. Počítá se na základě celkové vnitřní propustnosti a označuje úroveň ochrany v laboratorních podmínkách. Při reálném používání OOPP však není možné dosáhnout stanovené úrovně ochrany, jelikož testování bylo prováděno v laboratorních podmínkách.
Je-li pro svářečské dýmy přípustný expoziční limit 5 mg . m-3 a nominální ochranný faktor je 10, pak příslušný ochranný prostředek může být používán až do koncentrace 50 mg . m-3.
Dalším vhodným kritériem pro výběr vhodného OOPP je APF faktor, který nejlépe odráží podmínky na pracovišti. OOPP pro ochranu dýchacích orgánů poskytuje příslušnou ochranu pouze v případě, že odpovídá daným podmínkám na pracovišti. Z uvedeného důvodu bylo vyvinuto kritérium pro výběr správného a vhodného ochranného prostředku, APF faktor (Assigned Protection Factors), vyjadřující snížení koncentrace škodlivé látky ve vdechovaném vzduchu v případě správného používání příslušného OOPP.
Je-li pro olovo přípustný expoziční limit 0,05 mg . m-3 a APF faktor je 10, pak příslušný ochranný prostředek může být používán až do koncentrace 0,5 mg . m-3.
Životnost filtrů podle:
ČSN EN 529 Ochranné prostředky dýchacích orgánů - Doporučení pro výběr, používání, ošetřování a údržbu - Návod
Stanovení životnosti (doby použitelnosti) filtrů v mnohých případech není jednoduché. Životnost je závislá na typu použitého filtru, jeho kapacitě, teplotě a vlhkosti okolního prostředí, vlastnostech a koncentraci látky, intenzitě dýchání zaměstnance, nebo u filtračních dýchacích přístrojů s nuceným přívodem vzduchu na průtoku vzduchu. Svoji roli rovněž hraje i způsob skladování.
Nezaměňujme pojem „životnost“ za „dobu skladování“. Dobu skladovatelnosti určuje výrobce.
U podtlakových částicových filtrů platí všeobecné pravidlo, že konce životnosti je dosaženo, zvýší-li se znatelně dýchací odpor. Životnost u protiplynových filtrů je velmi složité stanovit. V některých případech se spoléhá na smyslové orgány zaměstnance (čich a chuť), což není vlivem rušivých podnětů při různých činnostech a rozdílné vnímavosti zaměstnanců vhodné.
Problematika poskytování a používání OOPP v praxi
V praxi se již většinou nestává, že by zaměstnancům nebyly OOPP poskytovány. Na pracovištích je většinou zpracována Směrnice pro poskytování OOPP, a na základě v ní stanoveného vyhodnocení rizik je zpracován seznam OOPP. Problematickou oblastí je však výběr vhodného OOPP pro jednotlivé pracovní činnosti, jejich kvalita a způsob používání. Požadavky na jednotlivé OOPP jsou definovány nedostatečně, jako například „ochranné rukavice“.
Přestupky na úseku ochrany zdraví při práci:
- fyzická, právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba jako zaměstnavatel se dopustí přestupku tím, že v rozporu se zákoníkem práce na úseku ochrany zdraví při práci neposkytne zaměstnanci osobní ochranný pracovní prostředek nebo mu poskytne osobní ochranný pracovní prostředek, který nesplňuje stanovený požadavek (§ 92h odst. 4 písm. i) zákona č. 258/2000 Sb.),
- za výše uvedený přestupek lze uložit pokutu do 2 000 000 Kč.
[10], [11], [12], [13]
3. Závěr
Svařování je proces, který probíhá téměř v každé organizaci. Může se jednat o svářečské práce na stálých nebo přechodných pracovištích, které můžou být krátkodobého nebo dlouhodobého charakteru. Asi nikdo nepochybuje o tom, že svářeči jsou si plně vědomi nutnosti ochrany zraku proti ultrafialovému a infračervenému záření, které vzniká při obloukovém svařování. V případě ochrany dýchacích cest toto vnímání rizika nemusí být již tak zřetelné.
Chceme-li se pokusit o změnu postojů a chování zaměstnavatelů i zaměstnanců, je zapotřebí jim poskytovat relevantní informace o případných zdravotních rizicích spojených s danou činností, v tomto případě o škodlivinách, které vznikají při svařování a mohou tak trvale poškodit zdraví zaměstnanců. Uvědomme si, že řízení rizik začíná již od správné identifikace vyskytujícího se nebezpečí, takže jejich znalost je základním kamenem bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců na pracovištích.
POUŽITÁ LITERATURA
[1] Chemical agents: new EC Directive establishes a fouth list of indicative occupational exposure limit values, dostupné z https://osha.europa.eu/cs/oshnews/ec-publisheddirectiveestablishing-list-indicative-occupational-exposurelimitvalues
[2] Recommendation from the Scientific Committee on Occupational Exposure Limits for manganese and inorganic manganese compounds, SCOEL/SUM/127, June 2011
[3] Welding and Manganese, Centers for Disease Control and Prevention, The National Institute for Occupational Safety and Health (NIOSH), May 2014, dostupná z https://www.cdc.gov/niosh/topics/welding/default.html
[4] Welding: Guidance on Exposure to Manganese Hazards and Controls, The Chartered Society for Worker Health Protection, dostupné z http://breathefreely.org.uk/assets/welding-guidance-onexposureto-manganese-hazards-and-controls-v4.pdf
[5] An introduction to welding: why do workers need protecting?, The Chartered Society for Worker Health Protection, dostupné z http://www.breathefreely.org.uk/ assets/an-introduction-to-welding-v6.pdf
[6] Welding Hierarchy of Control, The Chartered Society for Worker Health Protection, dostupné z http://www.breathefreely.org.uk/assets/hierarchy-ofcontrol.pdf
[7] An Introduction to LEV, The Chartered Society for Worker Health Protection, dostupné z http://www.breathe freely.org.uk/assets/an-introduction-to-lev.pdf
[8] RPE Programme for Welders, The Chartered Society for Worker Health Protection, dostupné z http://www.breathe freely.org.uk/assets/rpe-programme-for-welders-v4.pdf
[9] Monitoring Exposure to Welding Fume, The Chartered Society for Worker Health Protection, dostupné z http://www.breathefreely.org.uk/assets/monitoringexposureto-welding-fume-v4.pdf
[10] Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů
[11] Nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků
[12] Nařízení vlády č. 21/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na osobní ochranné prostředky
[13] Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů