Zajištění BOZP

Dříve, ve starém pojetí zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, platilo, že ta je převážně záležitost bezpečnostního technika, který byl pro tento účel v podniku zaměstnán. Tento názor přetrval i v době, kdy z právního předpisu bylo zajištění bezpečnostního technika odstraněno. Bohužel, někde přetrvává i v dnešní době, kdy byl převzat evropský způsob zajištění BOZP, a kdy tehdejší bezpečnostní technik byl nahrazen odborně způsobilou osobou k zajištění úkolů v prevenci rizik, která však má jiné postavení a jiné úkoly, než měl zmíněný technik.

Přetrvávání tohoto názoru je podporováno i některými firmami, které zajištění BOZP nabízejí jako službu. V rámci svého marketingu tvrdí, že pokud firma nebo společnost využije jejich služeb, že již se nemusí zajištěním BOZP vůbec zabývat. Nejenom, že opak je pravdou (objednatel služby musí vědět, co má po dodavateli požadovat a musí být schopen překontrolovat, zda mu bylo dodáno právě to a v kvalitě, jakou pro řízení BOZP na svých pracovištích potřebuje), ale i nadále jsou jednotliví vedoucí zaměstnanci právně odpovědni za zajištění BOZP, a to včetně trestněprávní odpovědnosti.

Zákoník práce, jako jeden ze základních právních předpisů k zajištění BOZP, stanovuje, v souladu s mezinárodními požadavky, odpovědnost za zajištění BOZP u jednotlivého zaměstnavatele. Toto ustanovení se nevztahuje pouze na subjekty, na které se vztahuje zákoník práce, ale na základě ustanovení § 12 zákona č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se též vztahuje na:

• zaměstnavatele, který je fyzickou osobou a sám též pracuje (nejedná se o živnostníka, ale například o praktického lékaře, veterináře, advokáta, notáře, tlumočnici, auditorku),
• fyzickou osobu, která provozuje samostatně výdělečnou činnost (na základě živnostenského listu),
• spolupracujícího manžela nebo dítě uvedených osob,
• fyzickou nebo právnickou osobu, která je zadavatelem stavby (stavebník) nebo je jejím zhotovitelem, popřípadě se na zhotovení stavby podílí.

Bude-li schválena a ve Sbírce zákonů vydána novela uvedeného zákona, která byla v současné době projednána v Senátu Parlamentu ČR, bude se též vztahovat na: – další členy rodiny, kteří jsou zúčastněni na provozu rodinného závodu ve smyslu občanského zákoníku (§ 700 až 707).

Kdo je odpovědný za zajištění BOZP?

Podívejme se nyní blíže na ustanovení zákoníku práce, jež řeší odpovědnost za zajištění BOZP. V § 101 odst. 2 se uvádí: Péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci uložená zaměstnavateli podle odstavce 1 (zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce) nebo zvláštními právními předpisy je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení v rozsahu pracovních míst, která zastávají. Toto ustanovení podtrhuje § 302 zákoníku práce, který mezi povinnostmi vedoucích zaměstnanců uvádí: vytvářet příznivé pracovní podmínky a zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci.

Za vedoucího zaměstnance je, podle zákoníku práce, považován zaměstnanec, který řídí a kontroluje práci a je oprávněn k jejímu výkonu dávat pokyny. Tedy zajišťovat BOZP je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností například primáře v nemocnici nebo ředitele školy či vedoucího analytické skupiny bankovních operací, jakož i praktického lékaře zaměstnávajícího pouze jednu všeobecnou sestru nebo vedoucího odboru městského úřadu či vedoucího restaurace.

Za vlastní zajištění požadavků BOZP na konkrétním pracovišti je vždy odpovědný příslušný vedoucí zaměstnanec. Nic na tom nemění, je-li ustanovena odborně způsobilá osoba k zajišťování úkolů v prevenci rizik, neboť ta není výkonným orgánem plnění úkolů BOZP na jednotlivém pracovišti. Je jedno, je-li zajištěna v pracovněprávním vztahu nebo v obchodním.

Vedoucí zaměstnanec může namítnout, že odborně způsobilá osoba, na rozdíl od něj, má potřebné znalosti a zkušenosti k zajištění BOZP na jeho pracovištích, tedy ona by měla být tím, kdo BOZP zajišťuje. K tomu zákoník práce uvádí, že „znalost základních povinností vyplývajících z právních a ostatních předpisů a požadavků zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je nedílnou a trvalou součástí kvalifikačních předpokladů zaměstnance“ (§ 106 odst. 4).

Lze tedy dovodit, že vedoucí zaměstnanec, pokud má být kvalifikovaným vedoucím zaměstnancem (primářem, ředitelem školy atd.), musí být znalý základních povinností a požadavků v zajištění BOZP. Odborně způsobilá osoba mu poslouží jako odborný poradce v otázkách řešení těchto povinností a v povinnostech, které jsou nad rámec základních povinností. Vzhledem k tomu, že za zajištění BOZP je odpovědný vedoucí zaměstnanec, musí být on tím, kdo má právo rozhodnout jakým způsobem bude na jím řízeném pracovišti BOZP zajištěna. Do tohoto práva mu odborně způsobilá osoba nesmí zasahovat (nemá právo nařídit provedení opatření, a to ani v případě, je-li stanoveno právním předpisem; její povinností je upozornit na to, že je stanoveno právním předpisem). Může mu pouze poradit, doporučit, jakým způsobem by bylo vhodné postupovat.

Vedoucí zaměstnanec je odpovědný za zajištění BOZP i ve vztahu k předmětu, který si jeho podřízený přinese na své pracoviště z domova – například prodlužovací kabel, nářadí, varnou konvici, rozhlasový přijímač (nemusí mu k tomu ani vydat souhlas, stačí, když strpí, aby předmět v soukromém vlastnictví byl na pracovišti používán – trpěný způsob). Také je odpovědný za zajištění BOZP u svých podřízených, kteří podle dohody pracují doma.

Vedoucí zaměstnanec však může namítnout, že v § 9 odst. 3 zákona č. 309/2006 Sb. se uvádí: „zaměstnává-li zaměstnavatel ... zajišťuje úkoly v prevenci rizik vždy jednou nebo více odborně způsobilými osobami“ a z toho dovodit, že zajištěním si odborně způsobilé osoby zaměstnavatel splnil svou zákonnou povinnost (viz ustanovení zákoníku práce výše) a odpovědnost zaměstnavatele za zajištění BOZP na jeho pracovištích přechází na odborně způsobilou osobu (mimo jiné z formulace samotné vychází, že zajišťuje zaměstnavatel, nikoliv odborně způsobilá osoba). I s tímto názorem se můžete v praxi setkat.

Avšak v článku 5 odst. 2 Směrnice Rady č. 89/391/EHS je uvedeno, že „pokud zaměstnavatel v podniku nebo závodě využívá v souladu s čl. 7 odst. 3 externích odborníků (služeb nebo osob), nezbavuje jej to odpovědnosti v této oblasti“. I když se nejedná o přímo použitelný předpis Evropské unie, jeho ustanoveními je Česká republika vázána (bohužel do novely zákona č. 309/2006 Sb. se takto jasně formulované sdělení nedostalo, přestože to bylo navrženo). Nelze tedy tvrdit, že zajištěním si odborně způsobilé osoby přechází odpovědnost zaměstnavatele za zajištění BOZP na tuto osobu. Zároveň to však neznamená, že odborně způsobilá osoba k zajišťování úkolů v prevenci rizik není za nic odpovědná (bohužel, i s tímto názorem se můžete v praxi setkat).

Odpovědnost odborně způsobilé osoby

Odborně způsobilá osoba k zajišťování úkolů v prevenci rizik, pokud svou činnost provádí v pracovněprávním vztahu, nese obecnou odpovědnost za škodu způsobenou zaměstnavateli ve smyslu § 250 (náhrada škody z nedbalosti maximálně do čtyřapůlnásobku průměrného měsíčního výdělku) a paragrafů následujících zákoníku práce [na zaměstnanci, který vědomě neupozornil nadřízeného vedoucího zaměstnance na škodu hrozící zaměstnavateli nebo nezakročil proti hrozící škodě, ačkoliv by tím bylo zabráněno bezprostřednímu vzniku škody, může zaměstnavatel požadovat, aby se podílel na náhradě škody, která byla zaměstnavateli způsobena, a to v rozsahu přiměřeném okolnostem případu, pokud jí není možné nahradit jinak – § 251 odst. 1 zákoníku práce (výše náhrady škody v tomto případě nesmí přesáhnout částku rovnající se trojnásobku průměrného měsíčního výdělku – § 258 zákoníku práce)].

Pokud má odborně způsobilá osoba se zaměstnavatelem uzavřený obchodní vztah, bude vůči zaměstnavateli odpovědná za jemu vzniklou škodu v důsledku výkonu sjednaných služeb podle občanského zákoníku. Nikoliv však přímo za úroveň zajištění BOZP na jeho pracovištích.

Odborně způsobilá osoba k zajišťování úkolů v prevenci rizik je vždy [pracovněprávní či obchodní vztah) odpovědná za plnění svých sjednaných povinností vůči zaměstnavateli, nikoliv za vlastní plnění úkolů BOZP ve firmě nebo společnosti. Je to logické, neboť nemá pravomoc řídit BOZP ve firmě nebo společnosti (obecně nemá právo žádnému zaměstnanci cokoliv nařídit nebo mu něco zakázat (!), a to bez ohledu na to, je-li zaměstnancem nebo „externistou“]. Tedy nemůže být ani za to odpovědná. Zde je velice důležitý obsah vzájemných smluv (včetně náplně práce) a též i směrnice BOZP nebo obdobný dokument, v kterém jsou upřesněny úkoly odborně způsobilé osoby při zajištění BOZP u zaměstnavatele.

V praxi to znamená, že pokud odborně způsobilá osoba prokazatelně zaměstnavatele, resp. příslušného vedoucího zaměstnance, informovala o neplnění některého požadavku BOZP, ten nesjednal nápravu a v důsledku neplnění tohoto požadavku došlo k smrtelnému úrazu některého ze zaměstnanců, za tento úraz je primárně odpovědný vedoucí zaměstnanec pracoviště (na základě šetření může být shledána odpovědnost jiné osoby). Takto zaměstnavateli vzniklá škoda nemůže být dána k úhradě odborně způsobilé osobě, neboť ta svou povinnost splnila. Obdobně to platí i v případě udělení pokuty zaměstnavateli oblastním inspektorátem práce nebo jiným kontrolním orgánem dozorujícím zajištění BOZP. Pro činnost odborně způsobilé osoby je velice důležité, aby o své činnosti u zaměstnavatele si vedla průkaznou dokumentaci (tomu má napomoci nová povinnost této osoby, jež má zavést novela zákona č. 309/2006 Sb.).

Odborně způsobilá osoba je, kromě již uvedeného upozornění na závady v oblasti BOZP, též odpovědna za plnění úkolů v rozsahu stanoveném v její náplni práce nebo smlouvě. Především se může jednat o metodické řízení a odbornou pomoc vedoucím zaměstnancům, provádění kontrol zajištění BOZP na pracovištích, evidenci pracovních úrazů a nemocí z povolání, zpracování návrhů řídící dokumentace BOZP. Zároveň je nutné upozornit, že zaměstnavateli z § 9 zákona č. 309/2006 Sb. vyplývá povinnost odborně způsobilé osobě poskytnout potřebnou součinnost a uvedenou dokumentaci. Pokud má odborně způsobilá osoba odvádět pro zaměstnavatele práci na profesionální úrovni, musí v prvé řadě zaměstnavatel pro ni vytvořit potřebné podmínky.

V souvislosti s odpovědností odborně způsobilé osoby k zajišťování úkolů v prevenci rizik je nutné ještě zmínit ustanovení § 2950 občanského zákoníku. Toto ustanovení, jež řeší škodu způsobenou informací nebo radou, se nevztahuje na činnost odborně způsobilé osoby v zaměstnaneckém poměru (tam platí výše uvedené, neboť zákoník práce je ve vztahu k občanskému zákoníku zákonem speciálním). V ostatních případech výkonu činnosti platí: „Kdo se hlásí jako příslušník určitého stavu nebo povolání k obornému výkonu nebo jinak vystupuje jako odborník, nahradí škodu, způsobí-li ji neúplnou nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radou danou za odměnu v záležitosti svého vědění nebo dovednosti. Jinak se hradí jen škoda, kterou někdo informací nebo radou způsobil vědomě“. Platí tedy domněnka, že škoda byla odborníkem zaviněna z nedbalosti. Tuto domněnku může vyvrátit tím, že prokáže, že nejednal nedbale.

Trestněprávní odpovědnost

Pracovněprávní odpovědnost vedoucího zaměstnance za zajištění BOZP není jeho jedinou odpovědností za tuto problematiku. Vztahuje se na něj i trestněprávní odpovědnost.

V ustanovení § 148 zákona č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je uvedeno: „Kdo jinému z nedbalosti ublíží na zdraví tím, že poruší důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti. Kdo z nedbalosti způsobí ublížení na zdraví nejméně dvou osob proto, že hrubě porušil zákony o ochraně životního prostředí nebo zákony o bezpečnosti práce nebo dopravy anebo hygienické zákony, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta“.

Vedoucí zaměstnanec může být za nezajištění BOZP na jím řízeném pracovišti, jež mělo za následek ublížení na zdraví, odsouzen k odnětí svobody. Přitom k ublížení na zdraví nemusí dojít pouze u zaměstnanců, ale i u dalších osob, neboť zaměstnavatel je povinen BOZP zajišťovat ve vztahu ke všem fyzickým osobám, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích (§ 101 odst. 5 zákoníku práce).

Bude-li schválena a ve Sbírce zákonů vydána novela zákona č. 309/2006 Sb., která v současné době byla projednána v Senátu Parlamentu ČR, bude se ustanovení § 101 odst. 5 zákoníku práce též vztahovat na zaměstnavatele, který je fyzickou osobou a sám též pracuje, a na fyzickou osobu, která provozuje samostatně výdělečnou činnost. Tedy každý živnostník bude povinen při výkonu své činnosti zajišťovat BOZP i ve vztahu k jiným osobám, než jsou jeho zaměstnanci, například ke svým zákazníkům, klientům, pacientům.

Příklad z praxe

Na dva roky podmíněně, s odložením na zkušební dobu tří let, byla za trestný čin ublížení na zdraví odsouzena primářka Gynekologicko-porodnického oddělení za to, že na operačním sále nechala v používání předtím deset let nepoužívaný přístroj (levně nakoupený ze skladu Státních hmotných rezerv), napomáhající stavět krvácení. U přístroje nebyl po jeho instalaci na sále prověřen jeho technický stav specializovanou firmou a nebyla u něj provedena revize. Též k jeho používání nebyl proškolen personál. Odvolací senát rozsudek potvrdil.

V důsledku skryté vady zdravotní přístroj způsobil po provedených gynekologických operacích pěti ženám ochrnutí nohou. Soud došel k názoru, že hlavní odpovědnost nese primářka, neboť byla vedoucím zaměstnancem pracoviště, tedy osobou odpovědnou za zajištění BOZP, do které zajištění bezpečnosti technických zařízení bezesporu patří (BOZP musí být zajištěna ve vztahu ke všem osobám, které se s vědomím zaměstnavatele zdržují na jeho pracovištích, tedy i k pacientům).

Odpovědný není ten, kdo přístroj zakoupil, ani technické oddělení, které zajišťuje (objednává) provedení revizí, a ani revizní technik, ale vedoucí zaměstnanec. Zřetel nemůže být brán ani na to, že lékař nemůže být odpovědný za funkčnost zdravotnické techniky, jak tvrdila obhajoba, ani na to, že na sále vše připravují instrumentářky. Paní primářka byla shledána odpovědnou za to, že nechala v provozu přístroj, o kterém nevěděla, zda není nebezpečný. Prakticky za svou neznalost výsledků stanovených kontrol a revizí, které vyplývají z právních a ostatních předpisů k zajištění BOZP.

Závěr

Zajistit bezpečnost a ochranu zdraví při práci je vždy povinen vedoucí zaměstnanec (od něj musí vyjít prvotní impuls). Ten je též za to odpovědný, a to v rozsahu pracovního místa, které zastává. Nic na tom nemění, má-li firma nebo společnost, zajištěnu odborně způsobilou osobu k zajišťování úkolů v prevenci rizik, neboť ta není odpovědná za úroveň zajištění BOZP u zaměstnavatele, ale za kvalifikovanou odbornou činnost v otázkách řízení bezpečnosti práce, včetně profesionálního provedení konkrétních činností, ke kterým se smluvně zavázala (například zpracování návrhu směrnice na poskytování osobních ochranných pracovních prostředků), a to bez ohledu na to, zda k zaměstnavateli působí v pracovněprávním vztahu nebo obchodním. Jakým způsobem bude BOZP zajištěno je právem a odpovědností zaměstnavatele.

Není tedy pravdou, že odborně způsobilá osoba k zajišťování úkolů v prevenci rizik není za nic odpovědná. Také není pravdou, že zaměstnavatel zajištěním si této osoby na ni převádí svou zákonnou odpovědnost za zajištění BOZP. Oba mají svůj díl odpovědnosti za zajištění BOZP na pracovištích zaměstnavatele, ale každý z nich v jiné rovině.