Pohled osobností na minulost, současnost a budoucnost BOZP: JUDr. Petr Kožmín, LL.M., MBA

4. díl seriálu

Odborové sdružení železničářů je největším odborovým svazem na železnici, který sdružuje téměř 40 000 členů. Nedílnou součástí odborového svazu je i oddělení BOZP, ve kterém působí 6 svazových inspektorů bezpečnosti práce. Hlavním úkolem svazové inspekce bezpečnosti práce je provádění kontrolní činnosti nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci u zaměstnavatelů v působnosti Odborového sdružení železničářů v rámci celé ČR. Vedoucím oddělení je JUDr. Petr Kožmín, LL.M., MBA, se kterým vedeme tento rozhovor.

Co Vás přivedlo k oboru BOZP?

K oboru bezpečnosti práce mě přivedla víceméně moje pracovní kariéra. Po vyučení v oboru elektro jsem pracoval v Železničních opravnách a strojírnách na montážích a opravách železničních hnacích vozidel. Již při této činnosti jsem zažíval různé negativní situace, při kterých docházelo k pracovním úrazům. Po absolvování základní vojenské služby jsem přešel do oblasti železniční dopravy a přepravy, kde jsem působil převážně na pracovních pozicích výpravčí a dispečer, tedy při řízení železniční dopravy. Zde jsem opět často řešil různé události související s bezpečností, zejména různé nehodové události v železniční dopravě (smrtelné a závažné pracovní úrazy apod.) V železniční dopravě platí, snad více než jinde, že musejí být přísně dodržovány různé bezpečnostní předpisy. Jde přeci o lidské životy. Domnívám se, že právě tyto moje negativní zážitky a bohaté zkušenosti v oblasti opravárenství a dopravy mě přivedli k velkému zájmu o bezpečnost.

Jaké byly Vaše profesní začátky a profesní kariéra?

Jak jsem již uvedl, moje profesní dráha začínala již po vyučení v roce 1984 v železničních opravnách, zde jsem i odmaturoval při zaměstnání v oboru elektrotechnika. Od roku 1990 jsem začal působit v železniční dopravě a přepravě, kde jsem zastával převážně pozice v řízení železniční dopravy (výpravčí, dispečer) až do roku 2007. Od roku 1994 jsem se začal také přímo věnovat oblasti BOZP jako odborový funkcionář vedle svého zaměstnání. Při práci jsem v letech 2001 až 2006 absolvoval právnickou fakultu a získal magisterský titul. V roce 2014 jsem složil státní rigorózní zkoušku a získal titul JUDr. Od roku 2007 jsem začal působit jako odborový právník a od 1. 1. 2008 až dodnes působím jako vedoucí oddělení BOZP v Odborovém sdružení železničářů. Kdo působí v oblasti BOZP a chce svoji pracovní činnost zvládat na požadované úrovni, dobře ví, že se musí neustále vzdělávat. Čekalo mne absolvování různých seminářů, školení až po certifikované kurzy a odborné zkoušky (Auditor systému managementu BOZP, Manažer BOZP, řada různých odborných způsobilostí atd.). V roce 2013 jsem byl na základě splnění požadovaných předpokladů jmenován znalcem v oboru bezpečnost práce se specializací bezpečnost a ochrana zdraví při práci. Od roku 2014 jsem viceprezidentem Asociace techniků bezpečnosti práce a požární ochrany ČR, předsedou Správní rady Znaleckého ústavu bezpečnosti a ochrany zdraví, předsedou odborné zkušební komise pro zkoušky odborné způsobilosti v prevenci rizik atd. Od roku 2008 jsem členem Pracovního týmu pro BOZP Rady hospodářské a sociální dohody (tripartity). Pokud se jedná o další profesní vzdělávání, v roce 2018 jsem ukončil studium v oboru veřejnoprávní činnost (LL.M.) a v roce 2020 studium v oboru bezpečnost a ochrana obyvatelstva (MBA).

Na jaké výsledky své práce v BOZP jste nejvíce hrdý?

Pokud bych měl toto hodnotit, tak se jedná o několik, pro mě důležitých věcí. Nejvíce však asi to, že z více než 50 zpracovaných znaleckých posudků v oboru bezpečnost práce nebyl žádný můj posudek zatím zpochybněn. Z mého pohledu považuji za úspěch i založení a vznik Znaleckého ústavu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, který vlastně vznikl tak, že se sešlo několik nadšenců a rozhodlo se něco konkrétního uskutečnit. A dnes vidím, že to byl projekt, který má úspěch a je v něm dnes zapojeno již mnoho kolegů z oboru.

Čemu se aktuálně věnujete?

Mimo již dříve uvedeného se věnuji zejména lektorské činnosti, která je zaměřena především na členy našeho odborového sdružení, dále na odbornou veřejnost. Bohužel však v současné době pouze formou online seminářů. Často se věnuji poskytování odborného poradenství v rámci celé ČR především na úseku bezpečnosti práce. V neposlední řadě se zabývám přípravou několika projektů v oblasti prevence rizik a rovněž se na několika projektech podílím s kolegy se Znaleckého ústavu bezpečnosti a ochrany zdraví. V této oblasti působím i jako hodnotitel výzkumných projektů Technologické agentury ČR.

Víme o Vás, že se velmi angažujete v odborných organizacích?

Jak jsem se již zmínil, působím několik roků na pozici viceprezidenta Asociace techniků bezpečnosti práce a požární ochrany ČR. Tato profesní organizace sdružuje okolo 150 členů, převážně odborně způsobilých osob v prevenci rizik a v požární ochraně. O této organizaci se již čtenáři tohoto odborného časopisu mohli přečíst v některých z minulých čísel, není třeba ji více představovat. Dalším odbornou organizací, kde působím je Česká asociace pro prevenci rizik, která existuje při Znaleckém ústavu bezpečnosti a ochrany zdraví. V obou organizacích se zabývám především legislativou a vzděláváním. Každým rokem se zúčastňuji mezinárodních konferencí BOZP, kde se snažím prezentovat výsledky naší činnosti a přispívám do řady odborných časopisů.

Jak hodnotíte současnou situaci v oboru BOZP a kde vidíte největší problémy nebo naopak silné stránky?

Pokud bych se měl vyjádřit k současné situaci a vycházet při tom ze zkušeností ze znalecké a inspekční činnosti, musím konstatovat, že mnozí zaměstnavatelé nevěnují oblasti BOZP dostatečnou pozornost. V podstatě mnohdy o tuto oblast začínají mít zájem až při vzniku nějaké mimořádné události, kdy jim hrozí celkem značný postih. Na druhé straně však existují zaměstnavatelé, zejména se jedná o větší zahraniční společnosti, které mají zavedený nadstandardní systém péče o BOZP. Bohužel i ze strany státu mnohdy není právě oblasti bezpečnosti práce věnována patřičná pozornost. Projevuje se to zejména tím, že se příliš nedaří novelizovat některé právní předpisy nebo je nahrazovat novou legislativou. Namátkou uvedu, že například návrh nového zákona o bezpečnosti práce v souvislosti s provozem vyhrazených technických zařízení a o změně souvisejících zákonů, který doslova leží v poslanecké sněmovně již od června 2019 nebyl dosud schválen. Některé právní předpisy jsou již zastaralé a neodpovídají aktuálním potřebám současnosti. Jako jeden z mnoha uvedu například nařízení vlády, kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, kdy se již několik roků nedaří legislativně vyřešit a zakotvit onemocnění bederní páteře, jako nemoci z povolání, ale i další právní předpisy. Prostě někdy se zdá, že oblast bezpečnosti práce nepatří mezi potřebné priority. Možná je to tím, že na mnoha odpovědných místech chybějí právě Ti odborníci z praxe. Dalším z mnoha problémů je i neexistence systému celoživotního vzdělávání odborně způsobilých osob v prevenci rizik. Ano, existuje zkouška odborné způsobilosti, která se musí jednou za pět let vykonat. Ale co v mezidobí? Jako člen odborné zkušební komise bych o tom mohl dlouho a obsáhle vyprávět. Závěrem si neodpustím negativní zkušenost se vzděláváním zaměstnanců v oblasti BOZP. Někteří zaměstnavatelé se domnívají, že vše vyřeší systémem online vzdělávání (e-learning). Ze svých zkušeností znalce však vím, že zejména u rizikových prací klasické školení s lektorem žádný e-learning nemůže nahradit. Spíše tuto formu vidím jako doplňkovou, zejména u nerizikových profesí.

Jak by se podle Vás dala tato situace vylepšit?

Domnívám se, že by bylo potřeba i zkvalitnit kontrolní a poradenskou činnost oblastních inspektorátů práce a krajských hygienických stanic, získávat do jejich řad skutečné odborníky z praxe. Jako soudní znalec se často setkávám s některými jejich stanovisky a závěry, a proto jsem přesvědčen, že činnost těchto institucí by bylo potřeba odborně a personálně posílit. Velkou rezervu vidím i v činnosti profesních spolků, které ve svých řadách sdružují poměrně zanedbatelný počet odborně způsobilých osob v ČR. Jednak to určitě souvisí s nechutí se někde tzv. organizovat, ale možná chyba bude i ve způsobu práce těchto profesních organizací a v nedostatečné motivaci odborně způsobilých osob. Domnívám se, že právě profesní celoživotní vzdělávání by mělo být doménou těchto profesních spolků. Myslím si, že by bylo určitě do budoucna vhodné tzv. oprášit onu myšlenku založení úrazové pojišťovny, která by mohla mít velký přínos pro motivaci zaměstnavatelů, více se oblasti bezpečnosti a prevence věnovat a investovat do ní.

Chcete na závěr něco vzkázat našim čtenářům?

Protože je tento odborný časopis zaměřen zejména na oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a je určen víceméně odborně způsobilým osobám v prevenci rizik, chtěl bych vyzvat tzv. neorganizované „bezpečáky“, aby nestáli opodál, ale přišli mezi nás, organizované. Stále si totiž myslím, že společně lze dosáhnout více. Ať už se jedná o vytváření potřebného úsilí na zlepšení situace v oblasti BOZP (nová a potřebná legislativa, její novelizace, vytvoření systému profesního vzdělávání, sdílení zkušeností a správné praxe apod.). V neposlední řadě bych chtěl všem čtenářům popřát hlavně mnoho zdraví a pracovních úspěchů v oblasti bezpečnosti práce.

Klíčová slova

Související články