Kolektivní vyjednávání je speciální druh vyjednávání, je to proces, který probíhá mezi zaměstnavateli a odborovými organizacemi s cílem dojednat určitý soubor pravidel, které se budou uplatňovat v pracovněprávních vztazích u zaměstnavatele nebo skupiny zaměstnavatelů. Kolektivní vyjednávání však nelze chápat pouze jako proces, kdy si zaměstnavatel se zástupci odborové organizace tzv. sedne za vyjednávací stůl, a budou jednat o obsahu kolektivní smlouvy. Bývá pravidlem, že koncem roku se uzavírají nové kolektivní smlouvy, a proto si připomeňme, jaké změny doznala právní úprava kolektivního vyjednávání v zákoníku práce při novele provedené zákonem č. 230/2024 Sb. s účinností 1. srpna 2024 a na co bychom si měli při uzavírání kolektivní smlouvy dát pozor.
Budeme uzavírat kolektivní smlouvu na rok 2025
Vydáno:
28 minut čtení
Budeme uzavírat kolektivní smlouvu na rok 2025
JUDr.
Eva
Dandová
Po roce 1989 nastala v právním postavení odborů v pracovněprávních vztazích zásadní změna spočívající v tom, že základní metodou utváření a rozvíjení vztahů mezi zaměstnavateli a odbory se stalo právo kolektivního vyjednávání. Důkazem toho bylo přijetí zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů a podstatné změny v zákoníku práce, která přinesla novela zákoníku práce provedená zákonem č. 3/1991 Sb. Zákon o kolektivním vyjednávání svým procesně právním charakterem směřuje zejména k naplnění hmotně právních ustanovení zákoníku práce a dalších pracovněprávních předpisů.
Nejvýraznějším a v ČR monopolním právem (§ 22 ZP) odborových organizací je právo kolektivního vyjednávání. Nikdo jiný, než odborová organizace není oprávněn se zaměstnavatelem či sdružením zaměstnavatelů kolektivně vyjednávat a uzavírat kolektivní smlouvy. Přitom odborová organizace uzavírá kolektivní smlouvu i za nečleny, tj. také za zaměstnance, kteří nejsou odborově organizováni (§ 24 odst. 1 ZP).
Těžiště sociálního dialogu je v kolektivním vyjednávání, které mezi sebou vedou zaměstnavatelé (organizace zaměstnavatelů) a odborové organizace a jejich sdružení s cílem uzavřít kolektivní smlouvu. Vyjednávání však nemusí směřovat jen k jejímu uzavření, popřípadě změně. Zákon sám nevylučuje ani kolektivní vyjednávání o ostatních záležitostech. V těchto případech jde však o věci právem neupravené a ty se musí řídit praktickými zvyklostmi mezi oběma stranami. V těchto případech není např. ničím upravena povinnost jedné strany odpovědět druhé na návrh apod.
Kolektivní vyjednávání mezi odborovými organizacemi a zaměstnavateli je důležitou formou sociálního dialogu, v rámci něhož odbory usilují o co nejpříznivější podmínky pro zaměstnance.
Hmotněprávní předpoklady pro kolektivní vyjednávání a podmínky pro uzavírání kolektivních smluv jsou obsaženy v zákoníku práce, procesní pravidla kolektivního vyjednávání a bližší podmínky pro uzavírání kolektivních smluv jsou upraveny zákonem č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání.
Kolektivní vyjednávání je zahájeno okamžikem předložení písemného návrhu na uzavření kolektivní smlouvy (§ 8 odst. 1 zákona č. 2/1991 Sb.). Návrh však musí obsahovat všechny náležitosti smlouvy, v opačném případě by se jednalo pouze o nezávaznou informaci o obsahu kolektivní smlouvy.
Cílem kolektivního vyjednávání je uzavírání kolektivních smluv.
1. srpen 2024 a změny v kolektivním vyjednávání
Obecně platí, že zákoník práce umožňuje, aby zaměstnavatelé navyšovali některá práva zaměstnanců nebo i různé benefity nad zákoník práce. Nejvýhodnější právní formou je vnitřní předpis, který může zaměstnavatel vydat podle § 305 ZP nebo kolektivní smlouva. Na tomto úseku došlo srpnovou novelou k zásadním změnám.
Ke změnám v právní úpravě kolektivních smluv vedla zákonodárné orgány vedle situace u zaměstnavatelů zejména Směrnice Evropského Parlamen